Mizerné ulice

Chápu, že je těžké udržet krok s Coppolou, rok po vydání Kmotra. Zatím jsem si myslela, že nevyzrálí flegmatičtí frackové přitahují nejvíc ženy, ne hodné zodpovědné kámoše. Ale asi na tom mají zásluhu vnitřní démoni, že se nechají využívat všichni okolo. Všeho dočasu, jak bývá zvykem. Film mohl dosáhnout rozhodně větší mety, kdyby si režisér nepozval tak příšerný hudební cirkus. Takto ho zdegradoval na jedno číslo varieté srovnatelné s délkou života jepice. (27.04.2011)

Bravurně vykreslená atmosféra New Yorku 70. let se všemi těmi afry, mrkváčemi a hulením, avšak scénáristicky krajně nepovedený film, kde se něco děje doslova až posledních 10 minut. Zbytek je jen barová taškařice s dlouhými záběry bez střihů, kdy kamera atypicky poletuje po hospodě a snaží se autenticky zobrazit tehdejší svět. Scorseseho rozjezd, De Nirova totální dominance. (25.11.2015)

Americké filmy zo 70.tych rokov majú aspoň pre mňa zvláštnu atmosféru. Veľké káry, u ktorých si v tej dobe nikto neláme hlavu koľko to žerie, chlapi v prazvláštnych kombináciách oblekov, košieľ, kravát a kožených sák, doplnené klobúkmi, či inými šialenými pokrývkami hlavy. Negri nosia afro. Po uliciach sa váľa tony papiera, všetko vyzerá depresívne a ošumelo. Robert De Niro zo svojej postavy dostal úplne nečakane opäť maximum. Potešilo ma tiež podarené odľahčenie inak vážneho snímku. Za zmienku stojí aj vypilovaný soundtrack s dobovými hitmi. Film jednoducho ukazuje skazenosť skorumpovanej Ameriky 70.rokov, asi je to jeho zámer ale na mňa je to trochu nuda, chcelo by to pútavejšie príbeh. Na Martina Scorsesea v skutku slabota a snáď to napraví chystanou snímkou The Irishman (2019) (15.09.2019)

Na první pohled je patrné, že se jedná o jeden z prvních Scorseseho filmů. Celkem se mi líbilo, kterak režisér vykreslil tehdejší atmosféru v Little Italy. Rovněž se jednalo o snímek, kde se poprvé více blýskl 30letý De Niro. Působil zde neskutečně suverénním a sebevědomým dojmem. Naopak se mi absolutně nezamlouval příběh, který je stručně řečeno o hovně. Žádná postava se nijak nevyvíjí a děj absolutně nikam nesměřuje. Moje ouška potěšily hudební hity 70. let a moje očička nepotěšily účesy 70. let. Měl jsem menší problém zorientovat se ve vedlejších postavách, neboť všechny vlastnily stejné háro. Závěrečnou výtku bych měl vůči kameře, která byla jednoduše odporná a ubírala snímku už tak na nevysokých kvalitách. (25.02.2017)

Scorsese svou oslnivou filmografii po cvičení v rychlorežii u Cormana (Bertha z dobytčáku) rozjel pěkně zostra. Přítomna je v tomhle potemnělém buddy movie s příběhovými elementy Rocca a jeho bratrů většina jeho trademarků: rockové songy, zpomalené záběry (ač občas těžko určit, čím jsou motivované), znepokojivě klouzavá a dokumentaristicky (proná)sledovací kamera. Polo-improvizované herectví ve stylu filmů Johna Cassavetse nevytváří se zvoleným stylem žádné napětí (jako později v New York, New York), naopak jde výborně k duhu dramaturgicky nesevřenému příběhu, či spíše sérii příběhů, které musí jako deus ex machina „vyřešit“ až pan režisér osobně (v titulcích neuveden). Ze skupiny kámošů, kteří jsou při hájení svého území někdy až příliš agresivní, vyčnívá (i v jednotlivých záběrech, kde mu přísluší místo ve středu) Keitelův Charlie. Potřebu uplatňovat svou mužskou dominanci dokáže tlumit lépe než nevypočitatelný Johnny Boy a díky vážnější známosti zatím není bezezbytku oddán životu vysokých sázek a velkých ztrát. Napětí mezi šlechtěním milostného vztahu a profesním růstem Keitel vystihnul bez teatrálních gest, jen s občasnými, ale o to působivějšími výbuchy hněvu. Na povrchu se rozpolcenost Charlieho i ostatních postav, jejich těkání mezi postojem „jsem pánem světa“ a „já už budu hodný, mami“, projevuje odlišně sebevědomým chováním v baru, utopeném v pekelně rudém, na troufalosti přidávajícím světle, a na ulici, kde žijí své druhé, civilní životy a jsou očividně zranitelnější. Přesná studie charakterů a vztahů v rámci jedné uzavřené skupiny převládá nad uceleným příběhem, směřujícím z jednoho bodu do druhého. Tato absence záchytných narativních bodů může film pro někoho činit náročnějším na sledování. Velmi stylový zevnějšek, pod ním hrst závažnějších témat, stejně jako dříve i později autobiograficky vycházejících z toho, čím režisér tehdy žil, a výborní herci coby srozumitelní zprostředkovatelé složitých emocionálních stavů. Nikoli tedy jenom jakési rozehřívání před jakože velkými filmy, které následovaly, ale již Scorsese v prvotřídní formě. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, Boogeyman, mm13, PALINO (15.08.2012)