Arvéd

Postupný propad do Arvédovi mysli... tam v realitě, jinde v myšlenkách a častém déjà vu. Film, který o něm zdánlivě příliš neřekne a přesto tam ta cesta je. Je v rozhovorech se Zenkem, v šachové partii s Plačkem, vztahu s Vlastíkem a to často skrze jiné... Kostka Neumann, da Vinci atd. Vizuální stránka vtáhne, výborná je kamera, hudba a světlo "ve tmě", protože některé scény hraničí s hororem a příhodně i expresionismem. Tomu a divadelní atmosféře podléhá i slizce ďábelský výkon Michala Kerna, jemuž je Saša Rašilov více než důstojným protihráčem. Čas podívat se do skříně. 75% (12.09.2022)

Po traileru jsem já čekal hutné společenské a historické drama, šmrncnuté okultismem a dočkal jsem se filmu, který je sice pro Česko netypický, ale jehož forma, jakkoli odvážná, mnoho diváků buď unaví nebo otráví. Arvéd je snímek velice zajímavý, ale ve své repetitivnosti dost ubíjející. Jako jeho jednoznačný klad lze ovšem označit to, že Saša Rašilov nejml. se po desítkách let neobjevil v nějaké TV ptákovině nebo rovnou sračce. Snímku uděluju rozčarovaných 70%. (02.01.2023)

Původně jsem očekával zcela jiný film, který by byl mysteriózní, fantaskní a hlavní postava by se v něm setkala s Ďáblem. Když se ohlédnu, tak jsem nakonec takový film stejně dostal. Je zde faustovský motiv, kdy Arvéd se setkává s Ďáblem, slouží mu, pro své cíle je ochoten obětovat cokoliv, avšak následně je odměněn Peklem. Poválečná doba, především když se dostali k moci komunisté, byla děsivá. Pokud šli po krku sami sobě, bylo to v pořádku, jenže při těch jejich čistkách zničili neskutečně dalších životů a rodin. Michale Kern předvedl obdivuhodný výkon, a tak si ocenění právem zaslouží. Řada dialogů má zajímavé myšlenky a nutí k zastavení se nad nimi. Ve finále nejde až tak o Arvéda jako o dobu, v níž se příběh odehrává. Velmi dobrá kamera a vynikající hudba s mrazivými ruchy. Příjemné překvapení. (05.03.2023)

Dokonalý opak nablýskaných českých historických a životopisných family friendly drám (nič proti nim), ktoré by chceli vyzerať ako od Miramaxu, ale na ktoré sa ja príjemne díva. Na Arvéda sa príjemne nedíva, respektíve sa naňho príjemne díva vďaka tomu, že je podobne nepreniknuteľný, ako rovnomenná hlavná postava. Výtvarne ide o dokonale zvládnutý počin, čo znie ako paradox k faktu, že sme neustále v opakujúcich sa interiéroch, ktoré sú stále aj rovnako zariadené. Na české pomery nebývalý naratívny experiment, ktorý ale má, obávam sa, v podstate nulový komerčný potenciál. To sa môže negatívne prejaviť na rôznych dotáciách, ktoré bude Mašek požadovať pre ďalšie projekty, ale dúfam, že sa mýlim. (18.09.2022)

Jak psal už Goffman, všichni hrajeme divadlo. Většinou proto, abychom něco získali, něčeho dosáhli. Někdy se ale těch masek nahromadí tolik, až za nimi ztratíme sami sebe. Arvéd je ďábelský film. Nejen díky výkonu Michala Kerna (snad od Spalovače mrtvol nebylo zlo v českém filmu ztvárněné tak líbezně), ale i díky zpřeházené chronologii a nemožnosti určit, zda sledujeme jen zkoušku, nebo už se jede naostro, což značně ztěžuje sestavení sevřené fabule. Podobně jako při magickém rituálu dochází namísto kauzálního řetězení příčin a následků k cyklickému opakování. Slov, prostředí, situací, dějin. Tak jako film neopouští interiéry (vyjma poslední scény, kde je tím dosaženo krásně ironického efektu), jako kdyby ani vyprávění neopouštělo hlavu (nebo skříň) protagonisty žijícího ve svém vlastním světě, kde se překrývá minulost s budoucností, tragédie s krutou komedií, dobro se zlem. Krom toho, že Arvéd komentuje a znovuprožívá svůj osud, navíc se projektuje do jiných postav (např. Kristián) a příběhů spjatých s Českem nebo českou národní povahou (třeba od Haška nebo Kafky). Dochází k neustálému zmnožování, překrývání, vzdalování se podstatě. Zatímco jiné české biopicy vyprávějí přehledně, popisně a didakticky třeba o lidech, kteří rychle běhali a měli výčitky svědomí, tohle je podmanivě nasnímané queer mysterium, které tajuplnost a nejednoznačnost ústřední postavy zachovává až do konce. Jeden z vrcholů letošní tuzemské filmové tvorby. (11.08.2022)