Arvéd

ᴰⁱˢ ˢʰⁱᵗ ᵐᵉʲ ᵏᵒⁿᵗᵉʲⁿ ˢᵃᵐ ᵒᶠ ᵈⁱ ⁱⁿᶠᵒʳᵐᵃᵗⁱᵒⁿ ʲᵘ ʷᵒⁿ'ᵗ ᵗᵘ ⁿᵒᵘ ᴶᵘ ʰᵉᵛ ᵇⁱⁿ ʷᵒʳⁿᵈ Génius či ďábel? Je to úplně jedno, tenhle film vás stejně nenechá nic moc pochopit, nebo spíše držet se tempa, vědět vo co gou. Skáče se z jedné skříně do druhé a vy nemáte vůbec páru, kde jste, jste lapení v hlavě samotného Arvéda. Chaotický skok dějem sice trochu víc nudí, ale skvělý Kern vás nenechá být svým úžasným výkonem a za doprovodu skvělé hudby, za mě tyto dvě věci zaslouženě získaly lví skleničky. Za mě takovej českej Džoukr. Když už prolezem tím nudným chaosem čeká nás velké grand finále, které vážně stojí za to a jako spravnej film vás drží na průměrném snímků a finále vás vystřelí do nebes svou genialitou a zážitkem. :) (13.03.2023)

Tak jako byl rozporuplný samotný Jiří Arvéd Smíchovský (vysoce vzdělaný a obdivuhodně  jazykově vybavený člověk, který se ale neštítil spolupracovat jak za protektorátu s Němci, tak později s komunistickou Státní bezpečností), tak je rozporuplný i celý tento film. Na jednu stranu je zde obstojná mysteriózní atmosféra a hlavně pak vynikající herecké výkony (ať už Michala Kerna v titulní roli nebo i Saši Rašilova v roli komunistického vyšetřovatele Štěpána Pláčka), na druhou stranu je zde ale celková roztříštěnost vyprávění, která brání diváku se toho o Smíchovském mnoho dozvědět. Vlastně tu vůbec nejde o nějaký životopisný film, ale o jakousi "divnověc" či "mindfuck", kdy se buď divák může unášet na vlně jakési halucinogenní nálady, která přináší různé déjà vu (viz asi hlavně to se skříní) a spoustu projevů okultismu, nebo se cítí být naopak totálně zmaten případně i podveden tím, jak ho celou dobu vedou tvůrci za nos a neumožní mu postavě Smíchovského nějak blíže porozumět.  Osobně jsem chvíli cítil to první, ale chvíli i to druhé. Byli chvíle, kdy jsem chtěl dát 4 hvězdičky, ale i okamžiky, kdy jsem si říkal, že i dvě hvězdičky jsou skoro moc. Nakonec jsem se rozhodl ty své dojmy nějak zprůměrovat, ale musím říct, že to bylo těžké rozhodování. (17.02.2023)

Divácké masy mají smůlu, přiznám se, že jsem tuhle ambiciózní nechronologickou hutnost taky docela těžce dával. Ostatně debutující Vojtěch Mašek se už podílel na divácky nesnadné Okupaci či Křižáčkovi a je mu evidentně bližší cesta nad rámec stávajícího očekávání. Okultista a intelektuál s geniální pamětí Jiří Arvéd Smíchovský sympatizoval s fašisty, platil za protektorátního udavače, spolupracovníka StB. Základem vyprávění je komplikovaný vztah s vyšetřovatelem státní bezpečnosti Plačkem, kterému pravidelně sloužil jako svědek ve vykonstruovaných procesech. Tak či onak, na tragiku Arvédovy postavy se těžce dívá a ještě hůř „napojuje“. Místy dost pomalé i dost ubíjející. Nicméně klobouk dolů před výrazným výkonem Michala Kerna, který svou vůbec první hlavní roli v životě chytil pořádně za pačesy (a na Českých lvech ve velmi silné mužské herecké sestavě bral hlavní sošku právě on). (06.03.2023)

Zajímavý artový zážitek. Film má skvělého titulního herce, ale doplácí na nechronologické vyprávění a to, že se fakticky o Smíchovském moc nedozvíte. Jeho posedlost hermetickou literaturou a věděním je zde ale dobře vykreslena. Obávám se, že ten, kdo o jeho životě nic neví, tak mu to i tak film nevysvětlí. Éra udávání za Protektorátu zazní v podstatě jen ve dvou větách jakoby meziřečí... Výborně je též zobrazena jeho egoistická nadřazenost a povyšování se nad ostatními a postupně degradující psychické zdraví i strádání ve vězení. (29.01.2023)

Vizuálně podmanivé dílo se přibližuje saudkovskému velebení škaredosti, tak škaredé, až je to hezké. Hudebně je to zcela mimo mě, hudba mě ruší, burácí, duní, připomíná mi technicky zastaralé filmy, v nichž hudba přehlušila dialog. Maškův pokus o bizarně surrealistické dílo zůstává kousíček za startovní čárou, změť sekvencí, které jsou bez kontextu předhazovány divákovi, nutně vyvolává otázku, zda to skutečně bylo režijním záměrem, nebo se jen nezkušenému režisérovi nepodařilo seskládat film tak, aby dával alespoň trochu smysl. (08.01.2023)