Strach

První z řady ,,kalašovek" je sice dobrým rozjezdem této strhující série černobílých detektivek, tedy poctivá detektivka s charismatickým majorem Kalašem, ale propagandistický rozměr v závěru stahuje celou, do té doby tak sympaticky syrovou detektivku dolů. Naroubovat na činnost západních rozvědek bohapusté vraždění je tah dobově oblíbený a hojně využívaný v ideologicky motivovaných filmech, navíc scéna u lidového soudu vyvolává nepříjemné pocity v asociaci skutečných procesů z let padesátých. Podobné velmi silně politicky motivované filmy bych normálně ohodnotil odpadem, ale mám pro majora Kalaše slabost a většina filmu plyne v jiném tónu, tedy i přes ten propagandistický rozměr vnímám tenhle film jako zajímavý rozjezd této detektivní série... (01.08.2011)

Petr Schulhoff se pomalu rozjížděl ve své plodné kariéře a již tímto filmem ukázal, že v sobě měl velice slibný potenciál. Já sice jako první film s majorem Kalašem viděl Po stopách krve (který se mi hodně líbil), ale ani tento nebyl vůbec špatný. Špionážní zápletka okořeněná o několik mordů se rozjela velmi slibně. Úvodní srážka a následné postupné vyšetřování sebou přinesli zajímavou atmosféru, ale narazil jsem tu i na několik méně záživných pasáží (kdyby se stopáž mírně zkrátila, dopadlo by to mnohem lépe). Hrušínský i Brzobohatý odvedli slušné výkony – to jsem samozřejmě od nich i očekával. Finální rozzuzlení nebylo rovněž špatné. Takže dávám lepší průměr 60%. (22.03.2018)

"Jinými slovy: páčili zámek, zamčeno nebylo … vloupání je fingované." Tak to byl zapeklitej případ - sraženej chodec, nahotinky, špionáž a věšení bulíků na nos soudruhům kriminalistům. Jenže ti dumají a dumají až to vydumají. To mne samozřejmě potěšilo, ale ještě větší radost mi udělali orlové. Tedy vlastně Orlové. Samozřejmě Orel 1 a Orel 2, protože slyšet ve vysílačce: "Tady Orel" mě vždycky dokázalo pobavit. A taky mě dost bavilo závěrečné soudní jednání, protože to byla neuvěřitelná taškařice, kterou kazily jen zbytečně zachmuřený tváře všech zúčastněných. (12.11.2018)

(2x) Krimi klasika zlatých šedesátých, s osobitou atmosférou táhnoucí celým filmem. Knižní styl Eduarda Fikera mi vyhovuje, stejně jako v případě thrilleru Na kolejích čeká vrah se převedení jeho "detektivní fantasie" na filmové plátno velice povedlo. Petr Schulhoff možná v roce 1963 ani netušil, jaký vzdělávací film z hlediska zachycení spousty originálních a dobových kriminalistických metod nabídl, nejvíce mě zaujalo hledání zakopané mrtvoly na základě pachu pomocí nasávací pumpičky :o). V úvodě, kdy se docela akčním způsobem a poměrně dlouhými sekvencemi bez jediného slova seznamujeme s člověkem, jenž byl chvíli na to zavražděn, netušíme, jaký velice zložitý případ, do kterého vstoupili i nevyřízené účty z dob válečné okupace, se začne pomalu rozplétat. Rozhodně bylo na co koukat od první minuty, včetně ztvárnění kriminalistické dvojky v podání Rudolfa Hrušínského a Radoslava Brzobohatého − ti dva byli vzájemně tak naprosto odlišní, až jim to kontrastně spolu docela ladilo :-). (90%) (28.04.2018)

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)