Réžia:
Evald SchormScenár:
Jiří HubačKamera:
Rudolf MiličHudba:
Jan KlusákHrajú:
Rudolf Hrušínský, Jan Hrušínský, Vlasta Chramostová, Miroslav Homola, Robert Vrchota, František Holar, Jiří Lír, Karel Mareš, Jiřina Jandová, Karel Fiala, Rudolf Hrušínský ml., Zdeněk Dolanský (viac)Obsahy(1)
Rudolf Hrušínský a Jan Hrušínský v příběhu o generačním míjení a poutech mezi otcem a synem... Oblíbený lidový zpěvák Jaro Zárubecký, někdejší číšník se řídí heslem „Člověk není to, co je, ale to, co si o něm lidi myslí“, a tak vychovává i svého syna. Žije jen pro něj. I když se cítí úspěšným, přece jen se z určitého pocitu méněcennosti snaží vyrovnat těm „výše“ postaveným a chce na tuto úroveň dostat i svého syna. Dozvídá se, že Pavel je v partě chlapců, kteří si z nedostatku jiných zájmů a z recese pouštějí plyn, aby ten, kdo jej zavře, se stal „srabem“. Zárubecký je ochoten syna ochránit i za cenu ztráty práce i životní partnerky… Film z roku 1970 významného českého režiséra Evalda Schorma a renomovaného scenáristy Jiřího Hubače, jenž patří dozajista do zlatého fondu ČT, poskytl výjimečnou příležitost užít mistrnou souhru otce a syna hereckého rodu Hrušínských. (Česká televize)
(viac)Recenzie (48)
Jan Hrušínský měl v úvodu filmu tak krásně telecí výraz, že jsem si myslela, jestli si náhodou něco nešlehnul. Ten výraz se po celou dobu filmu moc neměnil. Přidal k němu ještě náměsíčnost za bílého dne. Tatínek jiné představy o životě než jeho šestnáctiletý synek. Oba dva ale hledali uplatnění. U nás na základce byla taky jedna povedená partička. Hráli podobnou hru, jen s tím rozdílem, že vbíhali před rozjetá auta. Kdo vběhl blíž byl borec. Až se pak jednou stalo, že auto nestačilo zabrzdit. Byla z toho aféra jako Brno. Bylo moc příjemné v jedné scéně vidět ještě stále fungující restauraci Terasy Barrandov. Dnes už bohužel můžou na svou tehdejší slavu jenom vzpomínat, protože je z nich ruina pro bezdomáče. S věčně svítící žárovkou uvnitř. ()
Jméno Jiří Hubač mě magnetizuje a tak jsem si kousek s jeho scénářem nemohla nechat ujít. Jde tu o příběh otce, který se snaží přivést syna ovlivněného partou, co si z nedostatku jiné zábavy pouští plyn, k rozumu. Argumentuje však neštastně tak, že odezvou mu je jen synovo pohrdání. "Člověk není tím, čím je, ale tím, čím ho vidí být ostatní". Skřípot v komunikaci, nelze však přehlédnout otcovu snahu a lásku. Nádhera i díky týmu Hrušínských. ()
V podstatě není co dodat ke Kleopatřině komentáři, snad jen dodám, že mě vedle scénáře docela zaujal střih a práce s kamerou. ()
„Jak chceš v životě obstát?! Jak chceš v životě existovat, když neumíš zhasnout?!“ Lítost je více než výstižný název. Tu totiž můžete cítit prakticky ke všem postavám. K otci, který si zpackal život a své poslední naděje upíná k synovi (čímž mu spolehlivě ničí život), k jeho zamilované družce, jež snáší ústrky a čeká na trochu té lásky či štěstí, dále k pubertálnímu potomkovi, jenž od malička trpí přílišnou pozorností od svého rodiče, no a nakonec k partičce výrostků bavících se vskutku dementní hrou a s výrazy drsňáků přitom úzkostlivě čekajících na „sraba“ (rozuměj zachránce), tedy toho, kdo konečně „zbaběle“ nechá vypnout kohoutek, aby si oni mohli oddechnout, že to neudělali sami a nepřišli tak o „hrdinské“ renomé. Až patologicky přehnaná fixace otce na syna se jen tak nevidí a ty výrazy obou Hrušínských, kterými toho dokázali beze slov říct tak moc…solidní 4*, příjemné překvapení. „Tati!“ - „A já vim, no tak ty máš taky přátele. Podívej se, ty se musíš přátelit s tím, kdo ti může pomoct, no s tím kdo je úspěšnej!“ ()
Mladí sa vždy v puberte vymedzujú voči rodičom a ich hodnotám. Tí sa ich snažia v rámci hľadania správnej cesty navnadiť na to, čo považujú pre svojho potomka za najhodnotnejšie. Na niečo, čo dokáže uspokojiť ich vlastné nenaplnené predsavzatia a životné plány. Smutné je, že to často robia prostriedkami a príkladmi, ktoré vyznievajú skôr odpudivo a trápne. Lítost ukazuje jeden z týchto príbehov. Spevák reštauračných a barových kapiel a bývalý čašník zachraňuje syna pred nihilistickou zábavkou. Klan Hrušínských exceluje, Chramostová do toho zapadá, no napriek téme a perfektnému zobrazeniu partičky znudených mladíkov - flákačov, je jej spracovanie veľmi urozprávané, inscenačne monotónne a tým pádom čiastočne vyplnené prebytočnou vatou. Ako televízna jednorazovka ideálne. ()
"Nic o nich nevíme... Vůbec nic!" Už vím, proč se to jmenuje Lítost. Bylo mi jich obou líto. "Člověk není to co je, ale to co si o něm lidi myslej, to si pamatuj!" ()
Až na to, že některým scénám docela uškodil postsynchronní zvuk (v jiných je "reálný"), naprosto dokonalé. Jeden z nejlepších českých televizních filmů - přitom tak ponurý (no, je to Schorm...). ()
Ty budeš šťastnej ! Když nám se to nepovedlo..." Brilantní, neskutečně brilantní záležitost. Když jsem to zde viděl, a vzal jsem to od režiséra přes scénář, až k poslednímu herci, můj úžas byl skutečně upřímný. Rudla, Vlasta i Jan tak, jak jsem je nikde jinde neviděl. Evald Schorm tak nějak zabouchl dveře za 60. léty a novou vlnou, a zavřel je tak, abych na to skutečně nezapomněl. Naprosto geniální, civilní a uvolněný herecký tým, pod taktovkou výborné režie a skvělou linií příběhu. Bývalí manželé Kopfrkinglovi jako zpívající vážná známost, bojují o mladíka, který je na rozcestí další životní cesty. Tohle prostě československý divák nemůže nevidět. ()
Hrušínský nejst. tady hraje velmi podobnou postavu jako o rok dříve ve vynikající Šotolově a Bělkově Bellevue. Ovšem Hubačovy texty jsou trochu jako špatní herci - přehrávají. A z Schormovy režie jsem vždy - s vyjímkou tvorby z let 68-69 - bezradný. To nic nemění na tom, že vás ve svém průběhu tento film přenese přes několik vrcholných momentů. U každého diváka budou asi jiné, u některých dokonce probíhají celou stopáží; ani u mě nevyšel umělecký záměr naplano a jestli je pro Schorma jeho součástí mnohost a různost resonancí jednoduchého tématu, pak jeho tvorbě začínám rozumět. Jednu z hlavních kvalit díla vystihl svým komentářem Trucker: "Naprosto nudná záležitost složená výhradně z prázdných keců o ničem. Celým "dějem" je jen změna lokací, kde se ty zbytečné rozhovory odehrávají." ()
Klan Hrušínských v akci, nejstarší v roli otce, který až slepě miluje syna a je ochoten pro něj udělat cokoliv. Rudolf Hrušínský mladší v pidi roli, ale zato celkem štramák. A Jan přešel od pohádek k charakterní roli pubescentního floutka jakoby se nechumelilo. ()
Jeden z tých divácky prístupnejších filmov Ewalda Schorma. Čo však neznamená, že by sa tu uberalo na kvalite. Dialógy sú vynikajúco napísané a rodina Hrušínských hrá dokonale nesúrodú dvojicu otca a syna. Jaro je veľkohubý mudrlant, od ktorého by ste ale rady dostávať asi nechceli. Pavel totiž chudák nevie, čo si z nich zobrať. Na jednej strane treba byť v živote priebojný a snažiť sa, na tej druhej treba mať tie správne kontakty a tak si v živote všetko uľahčovať. Výsledok? Máte chuť si pustiť plyn... ()
Někdy je těžší být srab než hrdina. Hubačovo mrazivě výsměšné intermezzo o patologickém vztahu otce a syna v brilantním hereckém provedení obou Hrušínských a v nenápadné, ale přesné režii Evalda Schorma. ()
(2x) ,,Když člověk vždycky dělá to, co nemá." ... ,,Člověk není to co je, ale co si o něm lidé myslí." Silná výpověď v rodinném dramatu mezi prozřelým otcem a synem v problematickém období puberty. Mladému člověku obyčejně dlouho trvá, než s odstupem času alespoň částečně docení nějaká ta dávno zažitá rodičovská kázaní. V tomto případě lhostejná klukovská mládež, kteří si pravidelně každý pátek pouští plyn, to byla docela síla! Až se v samotném konci divím tomu optimistickému závěru a tak náhlému projevení lítosti a poslušnosti ze strany Pavla v podání Jana Hrušínského... Jako celek velice nadčasový snímek ze života, který má tolik co říct v každé době a pro diváka jakékoliv věkové kategorie (což ostatně platí o většině filmů, ke kterým psal scénář renomovaný Jiří Hubač). Skvěle sehraná rodinná trojka Hrušínských na čele s mistrem Rudolfem, opět neustále vyprávějícím někdy až protivná moudra, je zde zárukou kvality, stejně jako Hrušínského další spojení s Vlastou Chramostovou v zcela odlišné poloze nerozhodných partnerů a současně pěvecké dvojky místní dechové kapely. Jeden z těch ztrávitelnějších filmů režiséra-podívana Evalda. Vidět po sobě v jeden večer jeho o rok starší Rozhovory a pak Lítost byl docela nářez – každopádně lepší než obráceně :o). Zde jsme si snad poprvé se Schormem takříkajíc padli do noty, snad ne naposled. (90%) ()
Asi jen málokdo to nezažil. To rodičovské kázání, mentorování, vnucování a zakazování. Čím lépe míněné, tím více otravnější.Tatínek v podání Rudolfa Hrušínského to tady předvádí tak mistrně, až mě dostal do kolen. A oba s Vlastou Chramostovou skvěle zahráli ten přechod, či spíše přetvářku, z truchlivého rozpoložení k rozjásanému dechovkovému juchání na společném vystoupení. Pozorovat, jak se mění výraz Járy Zárubeckého, který při své exhibici pozoruje naslouchajícího syna a my z něho čteme, co se právě děje, i když nemáme synka právě v zorném poli, to je taky lahůdka. To, že má kluka rád a opravdu mu na něm záleží, je z otcova jednání rozhodně cítit, jen dává tu lásku najevo poněkud nešťastným způsobem. Ale závěr pro mě vyznívá tak, že je lepší snažit se udělat aspoň něco, i když blbě, než mávnout rukou a zůstat lhostejným, jak tomu asi bylo u rodičů ostatních trotlujících kluků. ()
Zkušenost je sdělitelná, nicméně nepřenosná... Dospívání je jednou z nejsložitějších životních etap pro obě strany, jak pro děti, tak pro rodiče.. Rudolf Hrušínský pro mě v nejsympatičtější roli, milující otec, který se spolu se svým synem učí, jak žít... ()
Hlavní hrdina snímku Evalda Schorma se řídí heslem "Člověk není to, co je, ale to, co si o něm lidi myslí." A takovým stylem vychovává i svého syna. Hraje Rudolf Hrušínský a jeho syn Jan. Bohatě stačí sledovat jen je a od obrazovky neodtrhnete oči. Navíc se přidává i Vlasta Chramostová, která hraje Rudlovu přítelkyni, podobně jako panu Kopfrkinglovi hrála ženu. Námět a scénář Jiří Hubač. Zážitek dokonalý. ()
Jsem o něco málo starší než Jan Hrušínský, a snad proto se mi vybavili všichni někdejší fotrové mých známých - tvořili jednolitou řadu, která se o své potomky zajímala velice málo, a pokud to měli ve škole dobré, pak vůbec ne. A snad proto mi také byla postava "šahavého" a kecavého" fotra zpočátku dost nepříjemná. Psychologická zkušenost je ale trochu jiná; kvalita otce se počítá jeho dobou strávnou s dítětem. Nejhorší je ten, který vůbec není. U toho, který je, má malý význam to, zda ho hladí nebo políčkuje. Pokud ho hladí, nemá dítě jistotu vzhledem k vnějšímu světu, a může být neurotické, pokud ho políčkuje může sice tušit, že otec je silný a kdykoli se ho zastane, ale může to také přivodit jinou újmu. Rudolf Hrušínský st. je ten první typ, je, a to nadmíru intenzivně. Přitom vyprávění o úspěšné budoucnosti tomu, kdo má dosud jen samé mindráky, může vzbudit pouze účinnou lítost. Ale právě ta je nakonec i spásná. Pozn.: Zajímala by mě historie televizního vysílání. ()
Vztah otce a syna je v době puberty asi velmi problematický, každý je navíc úplně jiný. Tenhle vztah jsem nepochopil, způsob vyprávění je mi poněkud cizí. Řemeslně bezchybné, jen mne to neoslovilo. 60% ()
Zajímavá věc, Hrušínský vynikající, jeho synek Honza však chvílema sice správně naivní ale většinou spíš nevýrazný, jakoby zkouřený a nudný. Ale bonus navíc je Ruda mladší. ()
Manipulující, velkohubý, narcistní, zamindrákovaný do sebezahleděný neposlouchající srab - tak se mi jevila postava otce, když "láskyplně" osahával syna, měl jsem pocit hnusu...Film je to ovšem zajímavý s nezvyklým střihem... Scénárista Hubač psal roli "Zárubeckého"na tělo" Rudolfu Hrušínskému.Ten roli vzal, ale chtěl aby úlohu jeho filmového syna hrál jeden z jeho synů, toho se režisér Evald Schorm i scénárista lekli, ale když přijeli domů k Hrušínskému a uviděli jeho syna Jana věděli že je to ten, kterého hledají. ()