Vzestup Osmanské říše

"Jednou takhle jako vždycky seděli jsme v krčmě/vyprávěli starý zkazky a ty ještě starší./Náhle dovnitř přiběh posel, že se blíží Turci/chytli jsme se korbelů a poručili další." O téhle strašlivé vojně s Turkem při dobývání Konstantinopole nás tvůrci 2. série Obležených pevností: Legendárních bitev stihli informovat během jednoho hodinového dílu. Tady máme skoro šestihodinovou stopáž, pokud se ovšem divák dokáže oprostit od toho, že Turci jsou zde líčeni jako borci největší, čeká ho řemeslně slušně zvládnutá podívaná a jako bonus zábavně nadšená mluvící hlava z Istanbulské technické univerzity. Druhá série přináší dramaticky vyhrocenější příběh dvou mužů, kteří k sobě kdysi měli blízko, ale stali se z nich nepřátelé na život a na smrt. Mehmed II. nepřekvapivě předveden nejen jako nejbrilantnější strategický mozek, ale také jako moudrý muž a odvážný bojovník. Bude ještě bitva u Moháče (1526) a oslava Sulejmana I.? Protože rozprášení tureckého námořnictva u Lepanta (1571) a neúspěšné dobývání Vídně (1529 a 1683) nepředpokládám. (26.02.2024)

Na Netflix překvapivě věrná a přitom dobře koukatelná rekonstrukce jednoho z nejfascinovanějšího obléhání v historii. A stejně překvapivě se tu ani tolik nenadržuje Osmanům či-li Turkům, jak jsem na turecký počin očekával. Do samotné rekonstrukce jsou přidány odlehčené vsuvky klasických eggheads, kteří vše dobře zasazují do kontextu a vůbec neubírají na svižnosti celého počinu. (22.02.2021)

Dramatizace vítězí nad fakty, ale zase je to pěkná podívaná. Samozřejmě se fandí Osmanům v čele s fešným Mehmedem. To, co by nějak poškodilo jeho glorifikující odkaz, je vynecháno. Některé scény, hlavně co se týče několika málo ženských postav, jsou zbytečné a dostáváme se zde spíše do sféry nekonečných tureckých seriálů. Ano, Mara, možná byla důležitou postavou dějin, ale tvůrcům se to nepodařilo přesvědčivě zprostředkovat. (17.02.2024)

Poutavě zpracovaný dokument, ve kterém je sultán Mehmed II. nejvíc sexy muž od Konstantinopole na východ, je vzdělaný ve všech literaturách a mluví třemi stovkami jazyků. Po jeho boku bojuje badass admirál "jednoočko" a zlý starý rádce spolu s mladým progresivním rádcem. Proti němu stojí zapšklá banda západních relikvií, která celých 6 dílů čeká na to, až jim dojde pomoc. Ty pro změnu vede sexy Janovan, přičemž záběr na to jak rozsekne jednoho tureckého janičáře je v seriálu asi 15x. Když si však člověk odmyslí to, že Mehmed II. byl vlastně zvrhlý prasák co po dobytí Konstantinopole určitě nešňupal její kulturní nádheru, ale nechal povraždit valnou část přeživšího obyvatelstva - a zůstane pouze u toho, co se děje spíš mimo hlavní dějství (resp. mimo příběhy hlavních postav), tak se může dozvědět i hodně užitečných věcí, hlavně zabalených v líbivém kabátku. Například přesun tureckých lodí přes souš je strategický tah par excellance. Obecně závěrečný díl vyniká i docela solidně natočenou bitvou, která působí dramatičtěji než často proklamovaná bitva winterfellská. Historikové v dokumentu neruší, jeden obtloustlý tatík je i vtipný, jelikož se rozmachuje a poskakuje na židli pokaždé když o něčem mluví, jako by to byla nejvíc vtipná věc na světě, záběry jsou dobře natočené, herci jsou sympatičtí (určitě o dost víc než jejich reálně předlohy) - a kdyby člověk nevěděl jak to dopadne, může sem tam cítit i napětí. 4* za snahu a příště možná svěřit určitě části do rukou někomu objektivnějšímu, než jsou Turkové. (30.03.2020)

Nechat pro celosvětovou distribuci natočit Turka dokument o dobytí Konstantinopole, to je přinejmenším stejně absurdní, nezaujaté a historicky přesné, jako by si nějaký neonacista střihnul filmík o dobytí Varšavy Wehrmachtem. A tak výpravná a poměrně drahá vizualice největší strategické chyby frakčně rozpolceného a hrabivého středověkého křesťanského kudlankovstva - vysrat se na pomoc Konstantinovi, která v podstatě otevřela dveře třem stoletím nejzhoubnější nákazy v dějinách Evropy, tak zvaného islámějového moru, a nebýt několika hrdinných Srbů, Habsburků a nějakého toho Pšontka, jsme zavaleni otomanem, šukáme slepice, mlátíme baby a žereme kebab už od roku 1529, dopadla, jak dopadla. Jistěže absolutně nestranně! Kůl prefíkaný kultivovaný sympaťák, se stovkou tisíc hadrových hlav v zádech krutohustý boreček a těžký geroj, ani trochu sadistická kunda či vypláchlý tyran, a už vůbec ne buzna, co píchala Drákulovi juniora, Mehmed, si dobýt Konstantinopol a vyvraždit či zotročit v ní všechny ty zkurvené zdegenerované nevěřící psy prostě zasloužil, bo Aláh! Jak už jsme viděli u Fetihu 1453, i zde zase postihnul ty nezaujaté gaučáky selektivní výpadek paměti jako u Arménské genocidy a vynechali to následné týdenní píchání všeho, co mělo nějaké otvory a teplotu nad 25 stupňů, jakož i systematické mučení a vyhlazování kudlanek z opačného spektra pomatenců. Filantropistický a altruistický osmanský skorofilosof si to prostě triumfálně přicválal do vymydleného Istanbulu a všichni se omezili jen na patetické bláboly, jaký je ten Mehmed bouchač a jaxi po x století 23 armád vylámávalo zuby na nedobytných městských hradbách. Přitom jen o 250 let dříve to pouhých 10 000 křižáků, vyslaných 1. Katolickou a.s. a jejím vrchním Pedofikem bohulibě zgenocidovat nějaké ty ortodoxní bratry ve víře a kapku jim pustit žilou, dalo s ocasem v ruce za necelý týden. A bez děl. Čili pěkně udělaný a slušně odsejpající tendenční škvár hadrových hlav. Takže co s tím? Tak třeba dva fakáče dolů minimálně za dokurvení nejkrásnější byzantské sakrální stavby světa minarety. (03.02.2020)