Plechový bubienok

Snímka ma svojou originálnosťou celkom prekvapila. Pre mňa bolo ťažké si celý tento prapodivný dej niekam zaradiť. Boli to metafory? Neviem. Smutné, melancholické áno ale hlavne bizarné. Pocity a strach z dospievania ma v takýchto dávkach fascinovali... Už len výzor hlavnej postavy mi naháňal strach pretože, je to tak nevinné ako porcelánová bábika ktorá naháňa strach niektorým ľuďom viac ako hocičo. (10.08.2017)

Toto je od začátku mé hodnotitelské kariéry jedno z nejjednoznačnějších plných hodnocení. Je pravda, že film je místy perverzní, místy nechutný, ale i tak pořád naprosto vynikající. Nejdřív jsem si říkala, jak mohli některé scény s Oskarem natočit, ale teď jsem zjistila, že mu v době natáčení bylo třináct. Což sice není dospělost, ale není to ani malé dítě. Přesto jeho výkon bere dech. Rozbíjení drahocenných věcí, naprosto nezúčastněný pohled, ale přitom jistá rozhodnost činů. Zážitek z tohoto filmu si budu pamatovat hodně dlouho. " ...jsme příliš malí na to abychom se mohli ztratit " (13.01.2016)

Zní to divně, ale oblemcaná koňská hlava, vytažená ze dna mořského a pokrytá (zevnitř i zvenčí) slizkými těly kroutících se úhořů je jedna z těch méně odpudivých věcí v tomto filmu. Co je nejnechutnější ze všecho jsou tady lidi, obzvlášť hlavní postava hošíčka, který se jednoho dne natolik vytočil na svou rodinku, že se rozhodl vrhnout střemhlav do sklepa a přestat růst. Jeho dětská tvářička z něj ale roztomilost samu nedělá - podivně pokroucený obličejík jen dokonale odráží stvůru uvnitř, která díky péči adorující matky neustále předpokládá, že se vše bude odvíjet podle jejích představ. A běda ostatním neposlechnout! Je to zlo? Možná... Možná je to jen lidské, i když trošku do extrému dovedené. Možná že lidi prostě nejsou moc hodní... Asi ne. (20.04.2010)

ocenenia : Oscar 1980 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1979 - Zlatá Palma (spolu s filmom "Apocalypse Now") (31.01.2012)

Tak upřímně říkám, že to byl jeden z nejdivnějších filmů, co jsem kdy viděl. (05.07.2014)

Už jsem to kdysi viděla a pamatovala jsem si to jako silný film, který na mě zapůsobil až tak, že jsem od té doby přestala jíst ryby. Také jsem si byla celé roky schopna vybavit jednu žhavou explicitní milostnou scénu, která tam ale k mému překvapení nakonec vůbec nebyla, takže si se mnou moje paměť evidentně jen nepěkně pohrála. :). Tentokrát to na mě už tolik nepůsobilo, ale pořád je to docela dost zvláštní film a David Bennent si střihnul Oskárka geniálně. (14.02.2021)

Tento snímek stojí za to vidět. Už pro nadlidský výkon Davida Benneta. Co ten zde provádí... to si zaslouží opravdu smeknout klobouk. Stejně jako kniha, i film je prošpikován řadou pikantních a silných scén. Nebojím se použít slovo kontroverzní, protože Plechový bubínek kontroverzní je a ne každý jej rozdýchá... nicméně vynikající podívaná. (30.05.2008)

nostalgické +4* podle mne zásadní snímek světové kinematografie, který jsem sice viděl nejméně před deseti lety, ale i tak ho mám stále v živé paměti. Zejména kvůli hlavnímu protagonistovi, který svou roli zvládl bravurně a vývoj hrdiny je dostatečně uvěřitelný. Musím si ho určitě časem ještě připomenout, abych mohl případně zvýšit na plný počet, které si možná zaslouží. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (11.12.2018)

Nastavuju svoji holou prdel a doufám, že každý intouš, který mě do ní kopne za moje průměrné hodnocení, si následně poslechne můj hlasitý smích. Nemyslím si, že Plechový bubínek je vyloženě špatný film, svoje kvality určitě má, ale je to jeden z těch, které si dobrovolně vytetovaly na svůj penis nápis: "JSEM UMĚLECKEJ" a píchaj nás s ním immerwährend přes dvě hodiny, aby jsme si nápisu všimli. Děj se zcela cíleně hýbe velmi pomalu, statické záběry skrze nejrůznější předměty a trapný pokusy navodit v nás prostřednictvím patetických scén kousku sentimentu. Herecký výkon hlavního hrdiny je obdivuhodný, musel mít určitě těžké natáčení, jenomže jeho hlas je bohužel tak neuvěřitelně gay, že mě rozčiloval a znervózňoval pokaždé, když promluvil. Stejně nesympatická je i ústřední postava sama. Hnusný arogantní, ubrečený, egoistický a naivní přístup k životu ve mně vyvolával pocity odporu k ní. Další postavy jsou buďto trapné nebo samoúčelné. Právě samoúčelnost je dalším velkým problémem Plechového bubínku. Samoúčelné je v něm téměř vše. Samoúčelné, hloupé až k smíchu a naivní. (08.06.2006)

Nemecka kinematografia vyplodila nadherny film. Film o chlapcovi /David Bennett/, ktory zije v Gdansku a hrozam postupujucej doby sa brani tak, ze odmietne vyrast. Namiesto toho unika do detskeho sveta, v ktorom vytesnuje svoje negativne zazitky a ako symbolicky predmet svojej vzbury noisi plechovy bubinek. Reziser Volker Schlondorf genialne vystihol postupujucu temnu atmosferu rokov 30. a 40. v minulom storoci a natocil neskutocne silne, depresivne dielo. Nemecka kinematografia sa tymto filmom Die Blechtrommel fakt predviedla. 95 % (08.02.2015)

Oskara fakt hrálo děcko? To teda klobouk dolů, protože jestli ho Schlöndorff nevyhrabal někde v ústavu, tak hraje fakt skvěle a snad jsem ještě nikde tak dobrý dětský výkon neviděl. Navíc u mě dokázal vzbudit k Oskarovi širokou škálu emocí, od nenávisti až k lítosti. Nicméně Plechový bubínek mě hodně mile překvapil. Čekal jsem nějakou bizarní šílenost vzhledem k námětu, ale nakonec z toho vypadl dost silný film, ve kterém je především skvěle v pozadí vykreslena situace v Německu a Polsku v letech 1899 - 1945. Občas humorně, občas smutně, občas drsně, ale všechno to funguje, jak zvlášť, tak dohromady. Má to i skvěle vykreslené, promyšlené a uvěřitelné charaktery snad všech aspoň trochu důležitějších postav, takže nejen Oskara, ale i jeho rodiny nebo prodejce hraček. Celé je to taky dost chytře napsané a vedené, včetně té bizarní postavy Oskara, který od tří let neroste, neustále má u sebe plechový bubínek a křičí tak, že tím rozbíjí sklo. Ono to tam všechno má svůj účel a logiku (kterou jsem sice očekával, ale o to víc jsem rád, že to tak bylo a že to nezůstalo jen jako samoúčelná bizarnost) a snad bych i řekl, že tam není jediné zbytečné scény. Hlavně mě to ale celé nadchlo, filmařsky i herecky a taky to pro mě po celých 142 minut mělo neskutečně podmanivou atmosféru. Fakt tomu filmu nemám moc co vyčítat (i když jich pár mám, místy to třeba mohlo být v něčem podrobnější), navíc čím víc nad ním přemýšlím, tím více se mi to líbí a to mě válečné filmy moc neberou. Tenhle mě ale chytl překvapivě hodně. 5* (02.04.2021)

Film je to důležitý, vnitřně silný, provokativní a režijně i příběhově neotřelý...ale místy zbytečně nechutný a z mnoha scén trčí křečovitá snaha "dělat umění" ... možná za pár let změním názor, ovšem jestli budu mít chuť se na to znovu podívat (17.09.2008)

Přestože jsem sledoval v originálu a s německými titulky, tenhle snímek mě pohltil. Rozhodně musím smeknout před tím klukem, co hrál hlavní roli, jeho herectví bylo excelentní. Všechny linie příběhu byly také výborné a silný závěr jen dokreslil výborný filmový zážitek. Na druhou stranu, kvůli některým scénám bych bubínek znovu vidět nechtěl, ať už kvůli těm trochu nechutným, nebo scénám, které se měly bez rozpaků vystřihnout, protože místy je děj dost utahaný a rozkouskovaný, to mu ubírá tu jednu hvězdičku dokonalosti. (25.12.2008)

Plechový bubínek je velkolepý film a reflexí německé minulosti. Autor románové předlohy Günter Grass vycházel ze svých osobních zkušeností a gdaňského dětství. Volker Schlöndorff nemohl veškerou dějepravu románu pojmout do jednoho filmu celovečerního formátu, vybral si to, co bylo jeho idealismu i ideologii nejbližší, více groteskní, společnost karikující. Román obsahuje mnohou symboliku křesťanského a židovského náboženství, film si víceméně vystačil s politickou a maloměšťáckou kritikou společnosti v satiricky ironickém tónu, alegorickém vzezření a s malebností výpravných obrazů. Jde snad o alegorii infantilnosti? Jak jinak lze nazvat politickou zuřivost a maloměšťáckou licoměrnost (tu zobrazovanou, a také tu knihou i filmem vyvolanou!)? Hrdinou příběhu a taktéž zprostředkovatelem pohledu na pokřivenější svět dospělých je Oskar Matzerath (velmi zajímavý David Bennent), chlapec, který odmítá zaběhnuté zvyklosti života, přestože se postupem času naučí určité aspekty rafinovaně využívat a osudy druhých s jistou potměšilostí dokonce spoluvytvářet. Hlavní mužskou postavou jest Alfred Matzerath (dobrý Mario Adorf), legitimní otec Oskara německé národnosti a majitel obchodu potravin s konvenčním způsobem života, i v politickém ohledu. Hlavní ženskou postavou je Agnes Matzerath (velmi zajímavá Angela Winkler), Oskarova matka kašubského původu s intimní i niternou dvojsmyslností. Je milující matkou a muži obletovanou ženou. Důležitou mužskou postavou příběhu je Jan Bronski (zajímavý Daniel Olbrychski), Agnesin bratranec ve vzájemné intimní náklonnosti a zaměstnanec polské pošty, zbaběle neklidný z toho rozpuku násilí. Významnou ženskou postavou je Maria Truczinski, později provdaná Matzerath (velmi zajímavá Katharina Thalbach), nová a mladá pomocnice Alfredova obchodu a první Oskarova rozechvělá intimní zkušenost. Z dalších rolí: jemný muž i majitel hračkářství židovského původu Zikmund Markus (Charles Aznavour), matka Agnes a Oskarova babička Anna Koljaiczek (Berta Drews, a jako mladá Tina Engel), principál cirkusového představení liliputů Bebra (Fritz Hakl), liliputka v Bebrově šou Roswitha Raguna (Mariella Oliveri), zelinář s tou slabostí pro skautíky Greff (Heinz Bennent), jeho neuspokojená žena Lina (Andréa Ferréol), Agnesin otec, stíhaný žhář Joseph Koljaiczek (Roland Teubner), trumpetista Meyn (Otto Sander), či svébytnější hrobník Schugger-Leo (Marek Walczewski). Film Plechový bubínek je velkolepým dílem, byť knihu nemůže předčít. Reflexe německé minulosti je podávaná s lehčeji nezbedným nadhledem, satirizujícím a karikujícím. (09.09.2021)

V zadnem pripade nepatrim do skupiny lidi, kteri kritizuji nemecke filmy. Plechovy bubinek me ale moc nepresvedcil. Je zde sice velice dobre vylicena doba a atmosfera prvni poloviny 20. stoleti v Gdansku ( krasne zabery na mesto ). Mam vsak pocit, ze film prilis nedrzi pohromade a jiz nize zminene sceny jsou na pokraji nechutnosti ( coz tedy vedle Nemcu jsou schopni natocit snad uz jen Japonci ). Oskarek mi take nebyl dvakrat sympaticky, i pres to vse a pres dlouhou stopaz jsem se nijak nenudil. Urcite zajimavy film, na ktery clovek jen tak nezapomene. Ja uz se k nemu ale vracet nebudu. (16.06.2008)

Každý co to viděl mi říkal, že to bylo skvělý. Drsný, ale skvělý. No, tak klasicky jsem raději nečekal nic a udělal jsem dobře. Co jsem viděl? Nechutnost. Plivání do cukru, chytání úhořů do koňský hlavy, jezení kulinářsky neupravených ryb a jeden rozmazlenej fracek k tomu. K průměru se to blíží jen díky Mariiným pěkným nožkám. Navíc ta nesnesitelná délka... (20.12.2008)

Cest reziserovi, ze se k tomu vubec odvazil, cesta za to, jakyho se mu podarilo najit Oskarka, cest za tu jemnou hru s tragikomikou. Nicmene ani silny momenty tohohle filmu nedokazou zakryt nedostatek komplexnosti, kterou poskytuje kniha. Zatimco snimek zustava pozoruhodnou a napaditou adaptaci (alespon kusu pribehu), papirovej Plechovej bubinek je porad jednim z nejvetsich del svetovy literatury... a kinematografie je na nej zjevne kratka. Nicmene, jak uz zaznelo, i tak Schlöndorfovi diky - jeho obrazy sice nenamluvi tolik, co Oskarkova slova, ale i tak to byla moc prijemna podivana. (03.01.2011)

Kdybychom hráli hru 'Co je to za film?', k Plechovému bubínku by stačily jako nápověda dvě slova: nacismus a pedofilie. Kontroverzní to počin, ale co tak lovím v paměti, v knize byla řada dalších pikantností, které se na plátno nedostaly. Dlouhá stopáž a místy pomalé tempo je to jediné, co bych filmu vytkla. David Bennent excelentní. 80% (02.12.2017)

Prierez vojnovou históriu slobodného mesta Gdansk, ktoré existovalo sotva pár desaťročí a tvorilo ho prevažne obyvateľstvo hlásiace sa k nemeckej národnosti. Bolo by to zaujímavé prostredie a možno aj téma, keby ju nepokazilo celkové spracovanie - uletené, komediálne, na hranici grotesknosti, miestami úchylné a perverzné. Trápne a nezaujímavé postavy, či už dospelých, trpaslíkov alebo polodetí. Najhoršou bolo to uvrešťané decko s bubnom v hlavnej úlohe, ktoré si pýtalo pár na zadok, resp. pár desiatok. On sa rozhodol v troch rokoch, že nebude rásť. OMG (13.07.2022)

Aneb příhody malého vychcánka. Předloha je originální a tudíž tohle taky. Ale tohle jsem nečekal. Celou dobu jsem byl na pochybách, jestli Oskárka hraje malej kluk nebo už to byl dospělej jedinec malého vzrůstu? Nevím. Najde se tam i pár pěkně surrealistických momentů - zaujalo mě hlavně chytání úhořů na koňskou hlavu. Jo a Oskárek má na čepici nápis SMS... (26.03.2007)