Plechový bubienok

Známa predloha (ale nečítal som ju), zopár známych hercov, výborná výprava, dobre vybraný hlavný predstaviteľ a priemerný výsledok. Pod ten sa podpísala najmä prehnaná stopáž, zbytočné epizódy a dejové odbočky. Mohlo to byť lepšie. Určite si tento film nebudem pamätať ako výnimočné dielo, iba ako pokus, ktorý ostal niekde na polceste. (09.05.2019)

vynimocny film, aj napriek pomerne dlhej stopazi ubehne ako voda, ma co povedat, ma co ponuknut, je dobre napisany a vyborne herecky zahraty..skvost kinematografie (31.08.2006)

Moc se zde tlačí na pilu. Ale záživnější než rozsáhlý a přiliš popisný román. (13.11.2010)

Film, ktorý som chcela strašne vidieť .. zvláštny, miestami nechutný, bizarný, ale skvelý. Bennent toho Oskara, aj s jeho plechovým bubienkom, dal tak parádne, že to musíte vidieť. (18.11.2013)

Mno, problém bych neviděl ve filmové adaptaci, ta mi přišla nápaditá, technicky znamenitě provedená (na svou dobu neobkvyle "barevná" kamera, krásné záběry začínají už na bramborovém poli), ale v námětu... nestalo se mi v životě mockrát, že bych nedočetl knihu, a Grassovu Potkanku jsem vzdal. David Bennent a jeho pohled patří do zlatého fondu světové kinematografie, ale ta Grassova literatura, ach ta literatura... (09.03.2013)

Kongeniální převedení prvních dvou třetin Grassova románu na plátno (Zatímco film končí Oskárkovým odjezdem z Gdaňska, kniha pokračuje líčením jeho osudů v poválečném Západním Německu). Schlöndorffova režije je jako vždy suverénní, Lutherova kamera působivá, scénář vynikající (jak jinak, u J. C. Carriéra). Podstatnou měrou se ale na výsledné podobě filmu podílejí zejména představitelé celé řady hlavních i vedlejších postav příběhu. O Davidu Bennentovi je zbytečné mluvit, právem je tu chválen v každém druhém komentáři. Vedle něj tu ovšem ztvárnila jedny ze svých nejlepších rolí také trojice (!) jeho filmových rodičů - A. Winklerová, D. Olbrychski a M. Adorf, z nichž toho posledně jmenovaného jsem nikdy neviděl v lepší formě, než právě v "Plechovém bubínku". (24.08.2008)

15. 3. 2010 - 85% (20.03.2010)

Příběhem a stylem vyprávění zajímavý ale na sledování přílíš zvláštní až nepříjemný film, který je k mému nepochopení neuvěřitelně přeceňovaný. Já se nudil a nevěřícně zíral co si tvůrci v některých scénách dovolili. (24.10.2010)

Absurdná dráma je pre šialencov, v literatúre sú horší už len ožranovia ako prekliati básnici. Tak odporné decko jak tu museli hľadať dlho, navyše budete obohatení jeho príšerným krikom. Takáto sračka má oscara, to ju potom mohla dostať aj Pošva pre teba. (20.01.2019)

Zabudnite na „výnimočných” mladých,detských hercov,ako sú: Haley Joel Osment zo Šiesteho zmyslu alebo napríklad Dakota Fanning z Vojny svetov,či aj Macaulay Culkin zo Sám doma,títo herci sú určite kvalitní alebo niekedy boli,ALE na Davida Bennenta,skrátka nikdy nebudú mať,ktorý má jednu vec s nimi spoločnú,a to že jemu stačilo na to,aby sa navždy vryl do mozgov, táto rola,ktorá mne vyrážala niekoľko krát dych z nasadenia a absolvovania,čo musel filmom prejsť...Oskar Matzerath! Kontroverzný,Oscarom ovenčený snímok v spolupráci viacerých štátov Európy na čele so slovenským kameramanom Igorom Lutherom,s nemeckým režisérom Volkerom Schlöndorffom,známy francúzsky scenárista Jean-Claude Carrière,ktorý pracoval na snímku Miloša Formana, Taking Off,aj hudobný skladateľ Maurice Jarre pochádza z Francúzska... Ja by som začal švajčiarskym hercom Davidom Bennentom,ktorý sa podujal na extrémne náročnom stvárnení malého chlapca v tak sugestívnom deji,kde v jeho očiach vidieť dospievanie,kde sa zastavil fyzicky rast,stagnuje,nerastie,ale okolo neho čoraz viac rastú problémy,ktoré nie a nie prestať,a tak je čoskoro svedkom extrémnych udalostí,ktoré z neho neurobia toho malého chlapca,ale už úplne niekoho iného v tak depresívnom stvárnení,že si vravím,či nevidím náhodou detské porno z explicitných záberov,ktoré by som zakázal neplnoletým... Mazacia hlava od Davida Lyncha vyniká najmä atmosférou,zvukom a extrémnou bizarnosťou,t.j nehrozí,že by som niekedy zabudol a v tomto prípade nikdy nezabudnem na Oskara,ktorý spadol na hlavu,prestal sa vyvíjať,okolo neho začala prekvitať doba jedného Vodcu,ktorý narobil spúšť,z ktorej sa nespamätalo okolie a Oskar robí také nechutnosti,ktoré sa podobajú netvorovi... Nebezpečný film,ktorý by mal vidieť len človek,ktorý nemá psychické problémy,lebo po tejto projekcii by mohli nastať? PS:Je hlasnou trúbou,a to vďaka jeho neustálemu bubnovaniu,ktoré sa začne meniť extrémnym smerom... Povedal by som,že asi nejestvuje zahraničný oscarový film s takýmto obsahom,aký má Plechový bubienok. (31.08.2014)

Majstrštyk Banskobystričana Igora Luthera. Čest jeho památce. (11.06.2020)

Davidovi Bennetovi, který ztvárnil roli Oskara, jenž se zasekl v růstu v den svých třetích narozenin (12.9.1927),bylo v době natáčení dvanáct třináct let. Já mu toho tříletého kluka věřil, věřil jsem mu i scény, kdy mu už je sice šestnáct, ale pořád vypadá jako předškolák. Do panoptika postav patří nejen Oskar a ostatní liliputáni, ale svým chováním i další dospělí "hrdinové". Příběh začíná protestem dítěte, které za tou dospěláckou přetvářkou práskne dveřmi a prostřednictvím bubínku a nadpřirozených schopností se bouří (a boří), kdy se mu něco nelíbí. Bubínek slouží nejen k bubnování, ale i jako karetní stůl. Naturalističnost podání a filmový experiment navozuje už Oskarův porod. Zajímavé je prolínání obrazů. Film vůbec působí hodně obrazově, takže si klidně dopřejte zážitek sledování v originále. Ani omezená znalost němčiny není překážkou, abyste příběh pochopili. Víc než o děj jde o obnažování lidského plémě, společenských hříchů. Ty osobní přerůstají v nadnárodní - film především ukazuje na problém totality. Filmu by pomohlo možná zkrácení, některé scény mi přišly násilně přilepené, některé moc vyumělkované. (20.12.2008)

Tak tohle už nikdy!!! Né, že by to byl film na odpad, ale prostě těch nechutných a perverzních scének tam bylo přespříliš. Film doplácí i na svou délku. Ale jelikož jde o film z období nacistického Německa a to mám vždy tak trochu vyšší hodnocení, protože mě to really zajímá. Tak dávám 2 hvězdičky. Ale slabším jedincům NEDOPORUČUJU!!! (14.04.2009)

Poprvé jsem Plechový bubínek viděla tři roky zpátky a tehdy ve mě zanechal hluboké stopy. Po druhém zhlédnutí jsem dospěla k názoru, že se jedná o film, který se může vidět maximálně jednou za deset let, jelikož scény jsou tak nezapomenutelné, že při jakémkoliv menším intervalu budete přesně znát chronologické postavení scén, což je občas trošku na škodu. (03.10.2008)

Tak tohle byl opravdu velmi zvláštní a divný film, čímž bych nechtěl jakkoli srážet na jeho kvalitě, ale říct jsem to prostě musel. Životní příběh Oscara, který je lehce podobný Petru Panovi, od početí jeho matky až do konce 2. světové války, je vskutku originální. Snímek je to strašně dlouhý, ale i tak nemůžu říct, že bych se nějak výrazně nudil. Chvílemi jsem celkem zhnuseně přihlížel několika nechutným scénám (viz všechny s tím šumícím práškem), které vedly až k silně kontroverzním pasážím. Zkrátka film, o kterém nevím, co bych více napsal - kvalitní, ale zároveň úchylný. (11.09.2011)

For ME 87% (02.09.2007)

No naprostá ujetost, některé scény mi zvedali žaludek (plivání do dlaně), a některé scény mi v mysli zůstanou asi do konce života (tatínek poliká fašistický oznak). Je to velmi těžký film a jeho atmosféra je trošku nepříjemná - k obědu bych si teda film zrovna nepouštěl :)) (11.02.2006)

Považuji za štěstí, že jsem jako první viděl film a až pak četl knihu. Opačná varianta by zřejmě znamenala trošku zklamání. Film sám o sobě je takřka dokonalý. Před těma 14-ti rokama (kdy jsem ho viděl poprvé) jsem z toho byl v šoku, některé scény (nucené pojídání polívky, koňská hlava jako návnada, hudební sabotáž nacistického shromáždění, šumák, vtrhnutí rudoarmějců do sklepa) jsou opravdu silné a zanechaly ve mně dodnes nesmazatelný dojem. Knihu jsem tedy četl až po prvním shlédnutí filmu a veškeré dojmy se ještě znásobily – je ještě dokonalejší než film, který prostě nedokáže vizuálně ztvárnit Grassovy skvělé popisy a nádherný jazyk celého příběhu. Samozřejmostí je, že ve filmu toho z knihy dost chybí (film končí mnohem dříve než kniha). I přesto je však film neobyčejný zážitek a nemůžu jinak než za 5* (20.05.2009)

Bravurně úchylné a zlé. -) (17.05.2010)

Děj filmu Plechový bubínek dle stejnojmenné předlohy Güntera Grasse sleduje část život Oskara, který se rozhodne nevyrůst. K tomuto rozhodnutí se dopracuje během oslav svých třetích narozenin, kdy dojde k poznání toho, že do života dospělých nehodlá vstoupit. Tento fakt je spuštěn chováním dospělých během dané oslavy, kde je plně ukázána  problematika milostné trojice - matky Oskara, jejího zákonného manžela, bratrance - a ostatních příbuzných zpodobňujících klasickou podobu maloburžoazie té doby, podobně jako je dalším spouštěcím faktem i nově nastupující ideologie nacismu a s ní spjaté negativní vyhlídky do budoucnosti.            Rezignaci na společnost a okolní události Oskar reflektuje skrze svůj bubínek, jehož bubnováním místo slov projevuje svůj odpor a nesouhlas. Druhým obraným reflexem fungujícím jako protest vůči nastálým okolnostem je Oskarův vysoký hlas, kterým dokáže rozbíjet sklo. Tak je činěno například při prvním dnu ve škole, nebo při vysypání skla z oken divadla - u obou případů jde však o protest osobní, negativní reakcí k pro Oskara negativním  příčinám. Jednou z událostí, při které Oskar naruší společenskou událost, se kterou nesouhlasí, je shromáždění nacistů, při kterém svým bubnováním do rytmu valčíku (a připojením zbytku přítomného orchestru) změní politicky zaměřené setkání v obyčejnou tancovačku. Na pozadí konfliktu mezi německými a polskými obyvateli města Gdaňsk se prohlubuje krize a sociální napětí, které ústí při globálním vypuknutí války. I přes pokročilý věk šestnácti let během začátku války, s Oskarem je v rodinném kruhu stále zacházeno jako s tříletým. Později se Oskar setkává s liliputy, jež dříve poznal v cirkusu, a zde se mění přístup okolí k Oskarovi, i on sám. Nyní je do určité míry mezi svými a není svazován předstíráním, jemuž se zavázal při rezignaci na svět dospělých ve věku tří let. Tato plná participace ve společnosti nemá dlouhého trvání a Oskar je nucen k návratu do rodného města, kde se však jeho rozhodnutí nevyrůst stává zlomovým. V období druhé světové války jsou lidé vychylující se normě perzekuováni odvodem do koncentračních táborů, což se týká i Oskara. (24.10.2022)