Plechový bubienok

(Verze: Dir. Cut) „Jenom vyhlídka na plechový bubínek změnila můj úmysl vrátit se zpět do matčina lůna. Kromě toho, moje pupeční šňůra byla již přestřižena. Už se nedalo nic dělat.“ Knižní předlohu jsem nečetl, ale atmosféra snímku pro mě byla jednou z nejdivnějších za hodně dlouho dobu. Už Oskarovo dětské vidění světa pronikající do světa dospělých podstatně dřív, než by mělo, navíc silně zdeformované jeho povahou, působí zvláštně, mnoho scén vyznívá absurdně, groteskně, zvrhle a v neposlední řadě nechutně (teda nic, co by trochu otrlejší divák nezvládl, ale třeba koňská hlava s úhoři byl skutečně barvitý výjev). S Oskárkem se sice těžko sympatizuje, protože to byl malý, zpovykaný, tvrdohlavý a zlomyslný (až místy vyloženě zlý) spratek, který si díky své schopnosti mohl dělat, co chtěl, ale divák fascinovaně sleduje jeho životní dráhu (a výkon Davida Bennenta patří k tomu nejlepšímu, co jsem u dětského herce kdy zažil). A to vše na pozadí dynamické historie města Gdaňsk. Zvláštní, ale zajímavý film, který si ty slušné 4* zaslouží. (02.01.2022)

..........Plechový bubínek svým kontroverzním ztvárněním, silnou myšlenkou a hlavně podáním mladého Bennenta v hlavní roli, zapadl do klasiky naprosto ze dne na den. To se stává málokdy. Toto velice zajímavé a impozantní dílo šokovalo svou otevřeností a bezohledností. Naprosto zdařilý výběr mladého herce byl asi velkým a hlavním plusem k úspěchu. Nemluvě o Schondorffově režii a slovenské barvité kameře. Nemalou zásluhu na převedení románu do knižní podoby měl Jean-Clade Carriere, jehož propracovaný scénář udával hlavní osnovu a zároveň neopakovatelnou podobu snímku. Světový poválečný grassův román byl po dohodě s autorem zkrácen, ubyly některé postavy a epizody. Přesto je filmová verze prošpikována figurkami, které se liší svým charakterem a dávají celému ději hudebnost a barvitost. Malý Oskar je v Léčebném a zaopatřovacím ústavu a tam odtud vypráví část ze svého života, stráveného v Gdaňsku. Jeho další životní osudy po vystěhování do německé zóny však již ve filmu nejsou. PB považuji za jeden z nejlepších filmů 80 let a určitě patří mezi ty, které se vám na dlouho vryjí do paměti........... (10.12.2006)

Už dlouho jsem neviděl tak divný film, jakým je tento. Asi nejvíce jej vystihuje slovo bizarní - chlapec se rozhodne, že nechce vyrůst a tak se úmyslně zmrzačí. Jeho plán mu vyjde, neroste, ale duševně se vyvíjí a my jsme díky tomu svědky docela bizarních (já vím, už podruhé během jedné chvíle to samé slovo, ale když ono tak sedí!) věcí… Upřímně, pořád nevím, co si o tom filmu mám myslet. Pokusím se sehnat knížku, a pokud se mi bude líbit, tak si možná někdy, v hodně daleké budoucnosti tento depresivní film pustím znova. Momentálně nemám, co bych jiného dodal, snad jen, že musím pochválit Davida Bennenta. Ten jeho výraz mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho. 55 %. (21.01.2014)

Bezpochyby nevšední film. Má co říct, ale to, jakým způsobem k tomu přistupuje, rozhodně nesedne každému. Jakmile mu šmikli pupeční šňůru, začalo se o bubínku mluvit. Počká si na něj do třetích narozenin a rozhodne se, že přestane růst. V nástroji rezonoval jeho protest a osamělost i obrana proti nepřátelskému světu, ve kterém se ocitl. Přesto začal dospívat, začali se v něm bouřit hormony a nakonec si řekl, zda by nebylo špatné dorůst. Tvůrci představují několik traumat té doby, sází na herecké výkony a řadu bizarních scén. A mnohdy je to síla: v dobrém i špatném slova smyslu. Prostě tenhle klučina, kterého byste nejraději shodili z mnohem prudších schodů, se nechce světu dospělých podobat. Zajímavé a bizarní ano, ale nemusím mít úplně všechno. (30.12.2016)

Když jsem Plechový bubínek od Güntera Grasse četl, neměl jsem tušení, že existuje nějaká filmová podoba tohoto vynikajícího románu. Vlastně jsem si ani nedovedl představit, že by se do tohoto díla mohl nějaký filmař pustit. Když jsem ale Schlöndorffovu adaptaci viděl poprvé, musel jsem smeknout a konstatovat, že se tomuto německému režisérovi podařilo natočit film, který patří mezi to nejlepší, co v sedmdesátých letech vzniklo... Ačkoli oproti předloze je film zkrácen a končí okamžikem, kdy Oskar začne růst, zůstává i přesto tento snímek působivým absurdním dramatem zobrazujícím klíčové okamžiky první poloviny 20. století. Oskárkovo rozhodnutí přestat růst a zůstat nadále tříletým chlapcem je krásným vyjádřením nesouhlasu se světem dospělých.. Vnímavý Oskar, ač stále tříletý, prochází životem s úžasným nadhledem a je dospělejší než všichni ti šílenci kolem, co hajlují a tleskají oblastnímu šéfovi strany... Svým bubínkem dokáže nacistickou sešlost proměnit ve frašku, tedy v to, čím ve skutečnosti (když si odmyslíme tragické důsledky) je. Plechový bubínek je film se silným poselstvím, atmosférou a svým záběrem a zpracováním mi docela připomíná ty nejlepší Buňuelovy filmy i se všemi kontroverzemi... Vždyť když si uvědomíme, že představitelu Oskara bylo tehdy dvanáct, tak by si Schlöndorff za ty erotické scény skoro zasloužil kriminál... Mimochodem David Bennent byl jako Oskar Matzerath naprosto fantastický a předvedl opravdu jeden z nejlepších dětských výkonů vůbec. "Toho dne, když jsem přemýšlel o světě dospělých a svojí vlastní budoucnosti, rozhodl jsem se, že od této chvíle již nikdy nevyrostu a napořád zůstanu malým tříletým trpaslíkem..." Neříkal si to kdysi každý...? (28.05.2006)

Světová klasika dobře pojatá a zrealizovaná před kamerou.. (25.08.2008)

Z Plechového bubínku v jakékoliv podobě jsem měl hodně rozporuplné pocity a tak nemohu říci, že by se mi vysloveně líbil. Někdy totiž znechucoval a hlavní postava byla občas velice protivná. To byl ale zřejmě záměr autora, nehladit jen po srsti, což je v pořádku, jen se pro mě jedná o hůře stravitelnou záležitost. U tohoto snímku bych vyzvednul zejména práci scénáristy J.C. Carriéra. Jelikož jsem četl i knihu, i když už je to dlouho, tak mám za to, že se mu skutečně podařilo převést ducha velmi obsáhlé knihy do filmového scénáře a nic podstatného nevypustit. Obdobně se to podařilo režisérovi Schlöndorfovi. Naprosto famózní je herecké obsazení, kde není jediný slabý článek. Herecký výkon Davida Benetta je až na hranici uvěřitelnosti, protože podává vyspělé herecké výkony, možná se jedná o jeden z nejlepších dětských výkonů všech dob. Po filmové stránce nelze filmu nic vytknout a tak jediným důvodem, proč nechci dát plný počet je už předloha tohoto filmu. (26.11.2010)

Kdo zná mé hodnocení, ví, že s radikálními a špatnými hodnoceními šetřím. Nerad dávám odpady a hodnocení pod 3*, protože se vždy na filmu snažím najít něco dobrého, něco, zač si zaslouží alespoň ty 2*, když už ne víc. U Plechového bubínku nechť se na mě nikdo nehněvá, ale zde nemohu dát hvězdičku žádnou. Snímek jsem doslova přetrpěl a těšil se, až skončí. Výsledný, mizerný dojem nespravil ani finální masakr. Hlavní hrdina - Oskar - mi byl tak nesympatický, že bych jej okamžitě vyliskal za to jeho ječení, kterým si vypištěl, co chtěl. Obdivuji herecký výkon představitele této postavy, ale to je tak celé. Mario Adorf (nejvíce známý jako Mr. Santer z Vinnetoua) taktéž nezahrál špatně, ostatně herce není důvod nechválit, samotné zpracování rovněž není špatné, ale jak jinak chcete ohodnotit film, který je pro vás totálně mimo mísu? Do toho zavání pedofilií. Příběhově mě absolutně nezaujal a rádoby nechutná scéna s úhoři a koňskou hlavou na mě nikterak zhnuseně nepůsobila. Hodnotím tedy jako odpad (být tu možnost dát půl hvězdičky, dám ji), kašlu na všechna ocenění, které tento snímek získal, včetně Oscara (Když mohlo získat Oscara tohle, tak proč ne Želary nebo Tmavomodrý svět? Pro mě neporovnatelně lepší filmy.), a všem uživatelům, kteří jsou tímto prapodivným filmem uchváceni, upřímně přeji jejich zanícenost a intelekt, díky kterému plně pochopili tuhle hrůzu, která se (světe, div se!) ocitla (asi nedopatřením) v seznamu 1001 filmů, které musíme vidět, než zemřeme. 0,5* (20.02.2015)

,,Příteli, trpaslíci by neměli tančit na betounu udusaném pro obry' ' ----- Tak jsem se konečně k bubínku dostal. ,?Suším'' si ho už dlouho a nějak stále nebyla chuť na to koukat. Malý Oskárek s vyvalenýma očima, jekotem a neustále bubnující byl totiž stejně strašidelný jako nacismus pomalu se plížící Gdaňskem a následně celou Evropou. Také to začínalo jen v podobě riušení ve formě pochodů s loučemi, bubnováním a přehlídkami a skončilo to vraždami a smrtí. Co k filmu dodat? je to lehce bizardní, dnes by něco takového těžko mohlo vzniknout. Užíval jsem si kameru a to zpracování běžného žití normálních rodin mezi válkami, které v německo-polské Gdaňsku nejprveobdivovali vůdce, věšeli si ho na zeď, nadšeně hajlovali v ulicích a následně pomáhali vyhánět a vraždit židy často své blízké sousedy... Ta naivita byla perfektně předvedena. Z toho jde na jendoho děs, protože se stačí dnes podívat kolem sebe a sledovat jak někteří zase sedají na lep prázdným slovům, frázím a jak slepě a s nadšením pdoporují jedince, kteří by měli lézt kanály. Tohle bylo hodně zajímavé dílko, ještě mi chvilku bude v hlavě rezonovat... Dávám za 4 babiččiny sukně. * * * * (06.07.2020)

Možná už nikdy nekoupím dítěti bubínek, možná už nikdy nebudu jíst šumák, možná už si nikdy nedám v restauraci úhoře. Přesto je Plechový bubínek nejlepší film jaký jsem kdy viděla. (03.03.2007)

Mnohovrstevnatý film natočený podle nejslavnější knihy spisovatele Günthera Grasse. Sledujeme fiktivní životopis Oskara Matzeratha, který se ve třech letech rozhodl nevyrůst kvůli nevydařené narozeninové oslavě a odmítnutí vstupu do světa dospělých. Svůj úmysl provede tak, že ve sklepě spadne ze schodů, a tímto aktem ztrácí tuto schopnost, ztráta je však pouze fyzická, nikoliv mentální. Oskar proto dospívá a navzdory svému dětskému vzhledu se (nejen) sexuálně sblíží se dvěma ženami, se služebnou Marií a liliputkou Roswithou. Snímek obsahuje čtyři "erotické" scény s Oskarem, kvůli kterým byli tvůrci občas žalováni pro dětskou pornografii, divákům (hlavně boyloverům) však přijdou velmi příjemné (kromě jedné, kdy je Marie znásilněná Oskarovým otcem) a v žádném případě nejsou pornografické. Spousta scén je zábavných, tedy zábavných v tom smyslu, že jsou natočeny jako němé grotesky, které vzbuzující sice úsměv, nikoli však smích. Mezi nejlepší sekvence patří naprosto geniální rozehnání nacistického sjezdu (navíc výborně sestříháno) a efektní rozbíjení skla, které Oskar ničí svým hláskem. Je ale fakt, že Oskarovo ječení bude některým divákům trhat uši. Některé scény můžou někomu připadat nechutné (například chytání úhořů na koňskou hlavu), diváky však nenechají chladnými. Film samotný má nádhernou výpravu, naprosto překrásný hudební motiv (hlavně na začátku a na konci), scénář taktéž výborný (bohužel nemůžu srovnávat s Grassovou předlohou, nečetl jsem ji), kamera Igora Luthera je excelentní, Schlöndorffova režie se netáhne a snímek díky tomu plyne tak rychle, že než se nadějete, je tady konec. Zbývá si jen povzdechnout nad smutným faktem, že snímek dodnes není u nás uveden na DVD. (06.10.2007)

Hodně mě překvapilo jak je tento třicet roků starý film otevřený v zobrazování běžného života (dětské krutosti, dospěláckého chování)a přitom ani trochu nechutný. Krásná trochu snová kamera a sité barvičky, perfektní kulisy. nenásilně popisuje celé meziválečné období, víceméně pouze pomocí náznaků a jen tak letmo, spíše se soustředí na "malého" bubeníčka Oskárka. Leč trpasličí dějová linie mi až tak moc nesedla, moc artová. Každopádně je to film, který se nemá nakoukávat jen z povinnosti pro doplnění filmového vzdělání, ale je to opravdu pěkný zážitek - nejlépe na velkém plátně. ----- á tohle je m uj slavnostní tisící komentář na csfd, haleluja :-D. (12.04.2009)

Film zdobí priam až Viscontiovská atmosféra, ktorá sa tak stala hlavnou doménou tohto multižánrového a ťažko uchopiteľného diela. Nádherne dobové exteriéry a interiéry len umocňujú celkovú pochmúrnosť snímku, čo sa týka výpravy ide teda o prvotriedne odvedenú prácu. Nemám námietky ani k hereckej stránke, aj keď mi miestami tá ukričanosť a ububnovanosť chlapca liezla mierne na nervy, no na druhú stranu ho chápem, ja by som tiež kričal. Dejovú linku umne dotvárajú rôzne bizarné a sureálne vsuvky (napr. Oskarov pôrod), ktoré ešte umocňujú celkovú depresívnu atmosféru Oskarovho života a života ľudí okolo neho v ťažkých predvojnových a vojnových časoch v slobodnom meste Gdaňsk. Pred očami diváka sa tak rozprestrie svet rozmanitých charakterov, úchyliek, obscénností, smutných udalostí, ale aj priateľstva a miestami i humoru na pozadí ťažkej doby a za hlučného protestu jedného chlapca, ktorý sa rozhodol, že nevyrastie, pretože takýto svet dospelých sa mu nepáčil. Nádhera. 89/100 (20.09.2017)

Film s dětským hrdinou o světě bez dětství. I ti nejmenší tu mají nemocné srdce, nemluvě o dospělých. Snad proto nemůžu o Plechovém bubínku říci, že se mi líbil, i když ochotně uznávám jeho umělecké kvality. Takovýto snímek se totiž ani líbit nechce - chce se dostat pod kůži, což se mu plně daří. Hřích jako by tu byl nakažlivou chorobou, jež pronikne všude, lidmi i věcmi, a neponechá skulinku pro nevinnost. Zůstává pocit znechucení a hlad po čistotě. (18.05.2006)

"Byl jednou jeden bubeníček, kterému zemřela matka, protože snědla hodně ryb, byl jeden lehkovážný národ, který chtěl Ježíška, ale z Ježíška se vyklubal Gasman!". Příběh o nebezpečnosti důsledků polo-incestních styků. V rakouské rodině Schickelgruberových, kde vychovali podobně uřvaného kripla, jenž se přejmenoval a chtěl ovládnout svět kolem sebe, by o tom mohli vyprávět, nicméně rozhodně ne tak neuvěřitelně sugestivně a fantasticky, jako Volker Schlöndorff. Film, ve kterém je naprosto vše filmové i lidské, nemá žádné hranice, a neztrácí na zajímavosti snad ani jedinou minutu. (originální znění RTVS-Dvojka) (20.06.2018)

Tak o tomhle filmu jsem neměl ani páru. Takže tímto o5 musím poděkovat uživatelce Ratchetka, protože bez jejího doporučení bych na tenhle kousek možná nikdy nenarazil. Jde o hodně zvláštní a těžko zařaditelnej snímek. Film je to ale bezesporu silnej, místy nechutnej(pro někoho určitě) a taktéž tak trochu absurdní. Popravdě ani nevím co bych k tomu víc dodal. Snad jen to, že David Bennent v roli Oskara předvedl jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů. (14.03.2023)

Plechový bubínek mi přišel až příliš bizarní, abych jej musela kdykoliv vidět znovu. Němci nejsou zrovna proslulí poetičností svých duší. A to je možná to, co mi ve filmu chybělo, ta trocha poetiky, která by vyvážila až dekadentně nechutné scény. (20.05.2011)

Režisér, který se rozhodl, že nikdy nevyroste. Zuřivě natáčí film, rve do něj jednu metaforu za druhou, bubnuje do bubínku i do kameramana, aby neuhýbal ani při nechutných záběrech, a k tomu všemu na diváky příšerně ječí. Velice zvláštní (a varovná) historická freska. Zlověstný háknkrajc, namalovaný bubeníčkovými paličkami namočenými do slin služky, to vše okořeněno živočišným, pedofilně vyhlížejícím sexem. "Strážci morálky" by za to pana Schlöndorffa rádi zavřeli. Já mu naopak tleskám! (30.10.2013)

Na Plechovom bubienku je patrné, že sa jedná o románovú adaptáciu. No a adaptácia je to vydarená, aj napriek tomu, že literárny základ nezaprie. Dosť som alergický na vyjadrenia kritikov, že niektoré romány sú nesfilmovateľné. Všetko je sfilmovateľné a všetko sa dá natočiť záživne. Plechový bubienok bol asi ťažký oriešok, ale ako vidno, všetko sa dá. Videl som už dávno, ale vzhľadom na tému a herecké výkony Adorfa a predstaviteľa malého Oskara sa na takýto ťažký film nedá zabudnúť. (08.08.2012)

Knihu jsem nečetl a musím říct, že film mě k ní nijak zvlášť nenavedl. Možná to bylo tou němčinou (kterou nemám zrovna v oblibě), možná to bylo tou psychedelikou.. možná to ale přijde s věkem.. (26.06.2005)