Plechový bubienok

"Ale Jéžíšek byl ve skutečnosti plynař!" Když se tenhle vynikající film v devadesátých letech objevoval v artových kinech, párkrát jsem na něj zašel, protože jeho bizarní poetika (nebo spíš poetická bizarnost?) se mi hodně líbila. Četl jsem tehdy i knihu, ale v paměti mi z ní nic nezůstalo, myslím jen, že byla vrstevnatější a dějově obsáhlejší než film, což bývá u knižních předloh obvyklé, a že její děj pokračoval ještě několik let po válce. Teď jsem si Die Blechtrommel po dlouhé době pustil znovu a znovu jsem z něj nadšený; postava bubeníka Oskara je skvělá i skvěle zahraná, a nezapomenutelná je i spousta dalších postav - rozpolcená a labilní Oskarova matka, dobrácký hlupák Herr Matzerath, oddaný polský milovník Jan Bronski, smutný hračkář Sigismund Markus, kleine Luderchen Maria, Bebra a signorina Raguna... Několik dobrých momentů - polévka pro Oskara, kadiš na hřbitově, srdcová dáma v ruce Jana Bronského, hrátky se šumákem, Bebrův trpasličí Front-Theater, odznak NSDAP v nepravou chvíli zapíchnutý do dlaně Alfreda Matzeratha a nesmazatelně se mi vryla do paměti syrově naturalistická scéna lovu mořských úhořů na koňskou hlavu. A taky jsem se kdysi díky tomuhle filmu dozvěděl o existenci Kašubů. (09.07.2013)

Dost ujeté, místy nechutné až prapodivně úchylné. Člověk musí mít asi smysl pro zvláštní obrazy a výjevy, aby tohle skousnul. Vidět film s českým dabingem, s kterým jsem ho viděl já, je potom už jenom hřebíčkem do rakve. Všechny ty divný pazvuky a skřeky, nechápu, jak to mohl někdo takhle nadabovat - hrůza. Procentuální úspěšnost filmu zde, si pak vysvětluju jen jako touhu intelektuálů najít smysl ve všem, co se normálu vymyká a to za každou cenu pro pocit, že jsem to zvláštní pochopil a že to ujeté dává nějaký hlubší smysl. Mně to smysl dává i tak, ale stejně tak se mi film jednoduše nelíbí a nebudu ho hodnotit výš jen proto, jaký je to obrazový, zvukový a myšlenkový patos a chtěl bych se tak i já sám vymknout z řad obyčejného komerčního publika ;) (20.10.2013)

Plechový bubienok je fascinujúci film. Prvýkrát som to videl na strednej a pre "domýšľavého intelektuálka" to bola riadna facka! Totálne som netušil čoho sa chytiť, čo to vlastne bolo. Ale zapamätal som si z neho skoro každú scénu. ...A keď som to teraz pred dvoma rokmi videl v TV znova - takých 10-15 rokov po prvom stretnutí - stále mi to nepovedalo nič konkrétne, ale už mi to ani tak nechýbalo, stačila mi tá neurčitá pravda tlejúca pod povrchom... až kým mi na druhý deň jeden známy s totálnym nadhľadom nepovedal približne toto - "fasa film o malých zmrdoch, ktorí tu vždy budú. malí, nič neznamenajúci, sebeckí zmrdi." ...No, možno aj, určite nie len, každopádne - je to vážne fascinujúci film!! (09.05.2007)

To je tak neskonale nechutný film, až se i to líbilo. (Napsal chuligán, co nečetl knihu.) (26.08.2010)

Plechový bubienok je odyseou jedného chlapca za poznaním, ktoré na pozadí historických udalostí rozpráva fantastický príbeh. Film si pohráva z konvenciami čo má za následok, že nie vždy ste si úplne istý ako máte na dané scény reagovať. Smrť vám príde smiešna, nechutnosti vám prídu podarené a celý film narába s humorom na vysoko čierno humornej úrovni - čo sa prejaví hlavne v scéna nacistického sprievodu, kde začnú nacisti tancovať na labutie jazero. Aj napriek pôsobivým scenám a uhrančivému pohľadu hlavného predstaviteľa Davida Bennenta sa jedná o veľmi zvláštny film, ktorý ani teraz neviem presne zaradiť. Páčilo sa mi, že všetky významné aj menej významné udalosti, boli prezentované očami hlavného hrdinu, veľmi mi to pripomínalo Forresta Gumpa aspoň sa týka narácie príbehu. Okrem iného som bol doslova nadšený fantastickými vsuvkami - ako napríklad vysoký hlas - ktorý s Oscara robil takého nemeckého X -mana. Plechový bubienok je inovatívnou a zaujímavou výpoveďou chlapca, ktorý prestal rásť a ktorý prešiel životom pozorujúc chyby dospelých, pozoroval svoju vlastnú zamilovanosť, hnev a výnimočnosť, ktorý prežil vojnu aby sa nakoniec rozhodol, po všetkých hrôzach a sklamaniach, že chce vyrásť. Schlondorff vytvoril pôsobivý film, ktorý si zaslúžene odniesol oscara za najlepší cudzojazyčný film. (17.10.2011)

Občasným sexuálně zvrhlým dějem se Oskar s textem o několika větách doslova probubnoval. Pěkný rozjezd, pak přišla menší stagnace a začátkem druhé světové války už se film zase začal dostávat do formy. Trochu šílených, pedofilně laděných, ale hlavně herecky dobře zvládnutých 142 minut, bylo tentokrát víc než dost. (30.08.2011)

Ak by sa z filmu vystrihol ten otravný capart, bol by to veľmi zaujímavý film. Takto to je kvalitatívne ako sínusoida, proste mi Oskar neskutočne vadil takmer vždy keď sa objavil na scéne. Jeho kvílenie, jeho bubnovanie, jeho správanie, fakt na zabitie... To, čo sa ale odohrávalo okolo neho a v jeho pozadí, malo niečo do seba. Ale musím uznať herecké kvality Bennenta, takého parchanta je umenie zahrať. Aj keď na to, že prestal rásť keď mal 3 roky bol fakt veľký, 6 rokov by bolo uveriteľnejšie. Ten jeho kamarát, ktorý prestal rásť v desiatich bol rovnako veľký... (19.04.2018)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (15.02.2009)

V dnešnej dobe by snímok nemal šancu vzniknúť. Predstavoval by pre dnešných politicky korektných, ,,rozvojových,, jedincov jedovatý námet. A tak by neexistovala šanca, že by vznikol film tak svojsky bizarný, v skutočnosti neškodný a vo svojej podstate realistický. (14.12.2022)

Je to snad poprvé kdy absolutně nevím co k filmu napsat (tak proč sem něco píšu co?). Děsně zvláštní snímek. Ani ne těžký, jen pořád nevím jak jej pořádně uchopit. Dílo je to ale opravdu vynikající a docela se těším až si najdu čas a pustím si jej znovu (a třeba napíšu trochu více). You know, Mr. Bebra... to tell the truth, I prefer to be a member of the audience, and let my little art flower in secret. (04.01.2010)

Pozoruhodný film, jehož jedinou slabinou je tempo, která má pár hluchých míst a při své délce tak ubírá filmu na stravitelnosti...... O nechutnosti-v jakémkoliv bodě filmu-nemůže být řeč! (22.01.2013)

"Toho dne, když jsem přemýšlel o světě dospělých a svojí vlastní budoucnosti, rozhodl jsem se, že nikdy nevyrostu a napořád zůstanu malým tříletým trpaslíkem..." Přes toto rozhodnutí prochází Oskar životem s úžasným nadhledem a je dospělejší než všichni hajlující a tleskající dospělí na ulicích... (23.06.2010)

Velmi působivý film, byť se sleduje nesnadno. Úhoři požírající mozek koně, nůžky otevřené proti těhotnému břichu či odznáček SS zapíchnutý zevnitř do krku.. Odporné, násilné, kruté.. Jak ale vystihnout dobu nástupu nacismu - v technicolorových barvách a muzikálových výstupech? Těžko. Je tu spousta děsivého, ale překvapivě také vtipného a poetického. V knize Güntera Grasse je sice ukryto ještě mnohem více, vše je ještě vypointovanější a krutě vtipnější (např. osudy zelináře Greffa či hráče na trubku - jazzového muzikanta od vedle, ale vlastně vůbec celé zastřešení - ve filmu chybí zaopatřovací ústav, kde Oskar skončí). Snad i proto dávám jen čtyři hvězdy, protože vím, že kdyby namísto celovečeráku vznikla třeba čtyřhodinová minisérie, byla by to teprve síla. Pokud však zapomenu na knihu a budu hodnotit jen co jsem viděl - fascinující jízda po smutném městě Gdaňsku, při níž se spousta obrazů navždy vryje do podvědomí. Například pronikavé a děsivé oči Davida Benneta. Volám: Oscara pro Oskara!! (24.01.2015)

Oskar měl dostat Oscara. (12.04.2015)

Skvělá adaptace knížky, do které se podařilo dostat většinu děje, aniž by došlo k násilnému zkracování a zmatenosti. Navíc se podařilo přenést na plátno neopakovatelnou atmosféru doby, jíž dotváří i výborní herci. A nechutné scény až otřesně korespondovaly s barvitým vylíčením v knize. (06.05.2008)

Plechový bubienok možno zrádza fakt o akomsi prozreteľnom revizionistickom diele, ktorý reflektuje dejiny historického výkladu epochálnych rozmerov a zo sebareflexívnej kritiky schádza k humanoidnej poetičnosti. Je natočený zrozumiteľným jazykom, cítiť z neho dych predlohy (od toho závisí jeho rozvláčne a schematizované tempo plného vývinu jednotlivých detailov) a uľahčuje si formálne sprostredkovanie s emocionálne vnímavým divákom. Na kompozičné ladenie však nie je natoľko odvážne a pesimistické dielo, pretože využíva detský afekt a viditeľné lexikálne prvky, ktorými sa ho snaží zaujať. Okrem toho mu ide o emočné odbremenenie namiesto toho, aby ho dokázal aktívne naladiť na neutrálnu vlnovú dĺžku, z ktorej by neskôr dokázal vyhodnocovať kódex dobrého a zlého úmyslu, ktoré mu dané postavy prinášajú. Biela stuha síce tiež šla vo svojom sémantickom akte za hranu (z opačného súdka samozrejme), ale javila sa konsolidovane a bez najmenších zaváhaní. No ale predsa ma v milom prekvapili "dospelé pasáže", prípadne tie temné a nekompromisné, ktorými Bennentova postava musela nekompromisne čeliť. Je to ako so starými klasickými filmami. Je v nich poznačený zub času, ale práve ich nenásilný sentiment vedeli tí najväčší z najväčších aplikovať na protichodeň odhliadnuc od tých smrteľne vážnych a dojemných sekvencií, ktoré vo vyhrotenej scéne zavážia ďaleko väčšmi, než tzv. cynický realizmus. A veľkú rolu vedia ovplyvniť detské pohľady rozprávača. Teda ich vnímanie onoho sveta, bez adekvátne vyhodnocovacích zmyslových prostriedkov. (05.09.2016)

"Plechový bubínek" je rozhodně zajímavý film, který vám může hnout žaludkem, ale také vás překvapí tím, co zobrazuje a jak je to zobrazováno. Malý chlapec je zde ve scénách, které s vám rozhodně pohnou. V tomto směru je to jednoznačně povedená podívaná. Ale přesto na mě jako celek nepůsobil tak silně. (16.11.2015)

Úchvatný film o chlapci na pozadí "Hitlerovy kampaně" a 2. světové války. Rozhodnutí, že přestane ve 3letech růst a jeho naplnění... Byla tam tedy řádka docela nechutných scén, ale na druhou stranu i odlehčený humor sjezdu hitlerových stoupenců... (15.03.2005)

Oskar by byl celkem dobrý říšský kancléř. (05.03.2008)

Říká se, že méně je někdy více. Tohle heslo by si režiséři a scénáristi měli vzít obzvláště k srdci, pokud nechtějí doílit toho, že diváci budou chodit z kina s pocitem úlevy, že už to mají za sebou. Nějak tak jsem se totiž cítil u Plechového bubínku. Asi do polovinu filmu jsem měl pocit nějaké výjimečné záležitosti, pár věcem jsem se zasmál, pár věcmi jsem byl znechucen, ale pak jsem se vyloženě poslední třetinu fillmu nudil. Zvláště posledních 20 minut bylo hodně nadbytečných a prostříhání by přineslo minimálně tu pulhvězdičku navíc. Oscar Matzerath byl velmi zvláštní človíček - také tomu odpovídal i jeho původ, když sama jeho matka byla zplozena na poli a on sám byl spíše synem bratrance své matky než starého veterána. Rozhodně je ale jisté, že spíše než nevinným dítětem byl spratkem, noční můrou všech a zasloužil by pořádným tělesným trestem usměrnit hned na začátku. A navíc právě z jeho pohledu je divák nucen sledovat všechny události a sledovat jeho kritiku lidského chování, chování, kterému se sám není schopen vyhnout a skutečně upadá do role gnoma, do role skřeta, kterému je podobný a jedná naprosto bezohledně vůči druhým. Skutečně spíše než kritikou totalitních režimů je film kritikou samotného lidského chování. Rozhodně to byl film výjimečný, ten pocit mám, nicméně jsem z něj pořád více než rozpačitý. Bylo mnoho věcí, co mi vadily - počínaje jenom jakýmsi neurčitým pocitem a konče konkrétními věcmi jako je nehutnost děje. Ani ryba ani rak a moje hodnocení tedy bude také takové. (21.12.2008)