Suburra

Velké překvapení - a velký filmový (a především vizuální) zážitek. Z počátku dojem relativně mdlý, ale čím víc se tahle neo-noirová pecka rozjížděla, tím víc mě bavila, a ke konci jsem ten film už vyloženě miloval. Typově naprosto skvělé obsazení, perfektní kamera, atraktivní lokace, propracovaný děj, a kapitola sama o sobě je naprosto dokonalý soundtrack od M83 (aktuálně ho poslouchám při psaní tohoto komentáře a je to velká libovka). Vadily mi tam jen drobnosti, které snad ani nestojí za zmínku (s jistou nelibostí jsem například nesl, že ve filmu zazní skladba "Wait" od zmíněných M83, která se se už v r. 2014 objevila na soundtracku k filmu Hvězdy nám nepřály - osobně asi zkrátka nejsem moc příznivcem toho, aby jednotlivé songy takto "migrovaly" mezi různými filmy). Spolu s filmem Božský je Suburra za poslední dobu už druhý skvělý italský film, ukazující fascinující pohled na svět organizovaného zločinu, odvrácenou stránku vysoké politiky a novodobou podobu italské mafie. Osobně si navíc myslím, že v reálu to bude ještě horší, než jak je to ukázáno v tomto filmu - a už pro tu deziluzivní razanci, s níž tento film stihne člověka během 134 minut převálcovat, určitě stojí za pozornost. Osobně ho budu z hlavy dostávat velmi, velmi dlouho - ten dominový efekt, na němž je to celé vystavěno, je neuvěřitelně působivý. Mimochodem velký dík CinemArtu, že film uvádí do kin v původním znění (se skvělými titulky Anny Kareninové). UPDATE 8.12.2019 Napodruhé po téměř 4 letech už mám tendenci své původní nadšení krotit, přece jen mi ten film přišel dost vystavěný na efekt, a občas jsem mu to nevěřil. Taky mi vadilo, že se film nijak neobtěžuje sdělit, jak se ta feťačka domákla adresy obou chlapů, které ve filmu odpráskne. Jinak mě to ale stále dost bavilo, ten příběh je prostě dobrý a vtáhne to člověka do sebe (i když to podle mě mohlo být klidně ještě krvavější i krutější). A ten soundtrack je hodně fajn (a to, že se nějaká skladba z něj objevila i v jiném filmu, mi už je vlastně úplně jedno, vždyť na tom nesejde). (18.02.2016)

Přesně tohle mám na evropské kinematografii nejraději. Občas totiž vyprodukuje snímek, o kterém slyšíte jen letmo či uvidíte trailer na kanále, kam jste jenom náhodně přepnuli, přičemž Vás ve finále "semele" a zanechá v němém úžasu více než kdejaký holywoodský spektákl. Suburra je přesně tímhle případem, jelikož režisér Stefano Sollima na ploše čítající 135 minut rozehrává několik zdánlivě nesouvisejících epizod, které postupem času zapadnou dohromady jako přesně vysoustružený kus nádherně odvedené strojírenské práce. Po celou dobu stopáže jsem byl ohromen stylem, jakým režisér pracuje s reáliemi Říma, herci, lidskými osudy, a tím, jak se nakonec propletou dohromady ve skvěle napsaném příběhu. Celý tento výjev obestírá skvěle zvolený soundtrack, který mi rezonuje v uších ještě teď. Upřímně, ještě než jsem si film pustil, byl docela skeptický ke zdejším hodnocením, nicméně teď, pár minut po projekci musím uznat, že Suburra je filmem, který mi svým syrovým a nekompromisním přístupem k dané látce zcela vyrazil dech. Jsem moc rád, že jsem dal na radu (Lektor!), potažmo i na zdejší hodnocení a film si pustil. A pustit byste si ho měli i Vy, mohu ho totiž s čistým svědomím vřele doporučit. (01.02.2016)

Užil som si tento film, aj keď som nemal žiadne predbežné očakávania. Dej mi pripomínal domino efekt, ktorý sa spustil neočakávaným predávkovaním mladej prostitútky. A potom to už išlo samo a je zásluha režiséra Solimu, že ten prepletenec ľudí, záujmov, moci a prospechu bol vnímateľný a aj keď si v ňom divák ťažko našiel svojho obľúbeného hrdinu, audiovizuálny zážitok mu to bohato vynahradil. Prekvapila ma zaujímavá hudba, ktorú som predtým nepočul a ktorá pridávala dobré body k celkovej atmosfére. Nemám záujem mudrovať nad tým, nakoľko je taký príbeh reálny, či sa niečo podobné odohráva aj na našom malom Slovensku, či je možné zapojenie klérusu do takého biznisu a pod. Všimol som si tiež, že vo filme hemžiacom sa zločinom a mŕtvolami som takmer nevidel policajtov, i keď musím uznať, že mi vôbec nechýbali. (27.01.2017)

Nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl takhle dobrý mafiánský film. Italové asi vědí, o čem točí. Nejlepší postava byl jednoznačně Samuraj... starý, klidný chlapík, který na lidi nikdy nekřičí, ale věci v důsledku řeší důkladně. Kdo by byl řekl, co za vlnu potíží může spustit jeden poslanec, co si občas rád dopřál mladé maso a trochu toho sněžení... (10.12.2016)

Tenhle Štefan je fuckt třída a navazuje přesně tam, kde Damiano Damiani nechal Koráda Katániho sežrat chobotnicí. Místy si sice trochu hraje na Refna, nicméně na rozdíl od dánského nudila je každý jeho lysohlávkový záběr tisíckrát vyvážen sugestivně brutální realitou, která vám na patře zanechá nepříjemnou sýrovou pachuť nemytého italského ocasu. Bez jakýchkoliv servítek ukazuje, že Smolíkovic kočka už dávno není ta centrálně řízená Puzova romantická partička nonšalantních staromilských dědků s růži v klopě ručně šitého obleku od Armániho, nýbrž z řetězu urvaná banda hnusných vymaštěných cigošů, vypatlaných socek a bezskrupulózních smažek v sériových teplákovkách od Umbra, vkusně doplněných v Turecku šitými kundami z Boženky, která se bez jakékoliv hierarchie vzájemně řeže padni komu padni a bez jakékoliv úcty k životu terorizuje každého okolo. Do toho pár Babišů berluskoniovského typu bezostyšně hrabe u každého nabídnutého koryta, k čemuž se naprosto bezbožně přidávají i jako vždy nenažrané kudlanky a rozšiřují vatikánský imobiliář. Některé reálie velmi nápadně připomínají povltaví, až na to, že se tam mluví latinsky. No, takovému donu Vitovi by dozajista v hubě zhořkla cassata a rozkutálely se mu pomeranče, načež by ho jeblo z toho, jak se ta pečlivě pěstovaná tradiční chobotnice rozprskla v hejno zkurvených piraní a z Cosa nostry je teď Cosa lora, chaos dezorganizovaného zločinu. Genitálně natočený a hnusně mrazivý spektákl, po kterém si člověk přeje, aby někdo okamžitě odřezal Apeninský poloostrov a přilepil ho k Africe! (26.12.2015)