The Devils
The Devils
The Devils
Réžia:
Ken RussellKamera:
David WatkinHudba:
Peter Maxwell DaviesHrajú:
Vanessa Redgrave, Oliver Reed, Dudley Sutton, Max Adrian, Gemma Jones, Murray Melvin, Michael Gothard, Georgina Hale, Graham Armitage, Kenneth Colley (viac)Obsahy(1)
Děj filmu se odehrává ve Francii za vlády krále Ludvíka XIII. Král, který se raději než vládnutí, věnuje světským radovánkám, přenechává postupně vládu nad Francií svému poradci kardinálu Richelieu. Inteligentní Richelieu této možnosti využívá a strmě se dere k moci. Když nařídí zbourat hradby protestantských měst pod záminkou lepší kontroly křehkého míru mezi katolíky a hugenoty, naráží na osvíceného kněze Grandiera (Oliver Reed), jež spravuje po smrti guvernéra jedno z těchto míst. Richelieu vědom si toho, že sám král dal bývalému guvernérovi dekret zaručující nedotknutelnost města, se rozhodne očernit Grandierovu pověst tím, že ho nařkne ze spolku s ďáblem. Tím vyvolává inkviziční proces, který rychle směřuje k tragickému konci. Scénář se opírá o skutečná historická fakta. (kosta73)
(viac)Recenzie (58)
Historické filmy nikdy nebyly můj chleba a zvláště jsou-li v nemalé míře opředeny náboženskými kydy, na které jsem vyloženě alergický. První půlka filmu, kde se děj pohnul z místa velmi sporadicky, mě otrávila natolik, že jsem se do té druhé prokousal se solidní apatií. ()
Šialený lovec čarodejníc Otec Pierre Barre (Michael Gothard) je poslaný aby pozbieral dôkazy proti Grandierovi, pripravený na veľký proces proti nemu, odmieta sa priznať že sa spojil so stananom, alebo aby sa vzdal svojich "kacírských" názorov, podrobý sa hroznému mučeniu a nakoniec je porazený, bude upálený na kole. Hrajú tam aj Dudley Sutton ako Baron De Laubardemont, Max Adrian ako Ibert, Gemma Jones ako Madeleine, Murray Melvin ako Mignon, Georgina Hale ako Philippe, Brian Murphy ako Adam a Graham Armitage ako Louis XIII. Reed podáva prima výkon ako Francúzky kňaz so sexuálnym apetitom a skúša si udržať kontrolu od manipulátorov a Redgrave je skoro tak dobrá ako hrbata mníška ktorá je pre neho sexuálne hladná. Cenzúra sa na tomto filme za tier roky v rôzných štátoch menila, je tam mnoho sexuálných scén, ale viac než nejaké rušivé momenty tam sú antináboženské, svätokradež a takmer kacírske, ktorý robí tento film strašlivý, odporný, hystorický, prinúti a uchváti si ho pozrieť, zaujímavý konverzačný historycký drama horor. Oliver Reed bol číslo 78 v 100 najlepších filmových hviezd, a bol číslo 26 v 50 najlepších Britských hercov. Veľmi dobré! ()
Vcelku solidní úchylárna, která mne však (jak musím provinile konstatovat) svým způsobem strhla a bavila. Rozhodně zajímavý počin podle skutečných událostí pro otrlejší diváky. ()
Těžko říct, do jaké míry tohle historické drama vychází ze skutečných faktů, každopádně takhle nějak to opravdu mohlo fungovat a představa toho všeho je děsivá. Velmi zajímavé mi přišlo surrealistické zpracování filmu, které atmosféru tehdejší doby činí ještě znepokojivější. Brrrrr! ()
Historicke filmy a dramy mam rad,ale tato katastrofa s odpornymi hercami je ako ho*no,uz len splachnut...:-) ()
Křesťanství je ZLO! ()
Film, který svou obscénností dovedně zobrazuje zrůdnost církve, která zneužívá náboženský fanatismus, hloupost, nejnižší pudy a nejhorší vlastnosti lidí pro upevňování své moci a hromadění majetku za použití nejdrsnějšího fyzického i psychického násilí. Silný zážitek... 75% ()
Mírně surrealistická, a místy samoúčelná forma vyprávění byla rozhodně zajímavější než obsah, který by zaplnil tak 20 minut normálního filmu. Kladivo na čarodějnice o mnoho zajímavější v obou směrech. ()
Hodně zvláštní drama popisující těžkou a brutální dobu naší historie. Čekal jsem něco trochu drsnějšího, to mě trochu zamrzelo. Radost mám ale z jasný ukázky toho,že jakýkoliv náboženství je dobrý jen pro blázny a psychopaty. A jednou z nejsilnějších zbraní církve byla inkvizice, to musela bejt tak zkurvená doba. Je třeba se někoho z nějakýho důvodu zbavit, tak ho prohlásíme za služebníka ďábla a má po prdeli. No, rozhodně tento film stojí vidět minimálně z historickýho hlediska. ()
Neskutečně zajímavý vizuál, tedy zpočátku, ale i pak je to celé hodně zvláštní. Dost mne zaskočilo, že se Filippa již tehdy opalovala v plavkách, jak vidno dle zabarvení kůže jejího těla /16/. Občas mne iritovala kamera, která měla hodně práce zabírat něco mimo hlavní dění. Za to body dolů, tohle přímo nenávidím. Kakofonické zvuky také rád nemám, ale zde „sedly“. Body dolů jdou také za hluchá místa, která jsem prostě přeskákal. Kostýmy perfektní, výprava všeobecně vynikající. I celkově se mi snímek moc líbil, Michael Gothard to zahrál neskutečně, a myslím, že zastínil i hlavní roli. ()
The Devils sa až moc unášajú na tej otvorenej nahote a presvedčení že ukazujú niečo doposiaľ nevidené a popravde, niet sa čomu diviť že film skončil zabudnutý dávno v 70-tych rokoch. Inkvizítory s prešibanými mníškami sú enormne otravní a kvalít Kladiva na čarodejnice to rozhodne nedosahuje, ale vcelku film až taký zlý nie je a nesmrdí ani Jodorowskym ako som si spočiatku myslel. A Oliver Reed vie uveriteľne zahrať mučeného človeka v silných bolestiach čo sa tak uveriteľne vidí len málokde. slabé 3*. ()
Každý, kdo dal víc než dvě hvězdy, je kacíř a posednul ho ďábel. ()
Co za chorý mozek natočí něco takového, zůstává rozum stát. Ale něco do sebe to má. ()
Další dílo ze sbírky 1001 zvrhlých filmů, které musíte vidět, než umřete. Tento méně známý snímek si u nás získal jakési přízvisko “zvrácené Kladivo na čarodějnice“. Tyto dva filmy se opírají o stejná historická fakta z dob inkvizičních procesů a oba snímky se neobešly bez kontroverze. Ovšem z pohledu Kena Russella se jedná o úplně jiný zážitek a posouvá hranici výstřednosti na jiný level. Díky svým explicitním scénám plných perverzí a násilí, které se dostaly do podvědomí diváků, tvoří kompletní balíček morem zaplaveného středověku. Hlavní role ve filmu obsadily hříchy, okolo kterých se děj točí - pýcha, smilstvo a chtíč. Chtíči podléhají nadržené ječící jeptišky, toužící po atraktivním knězi Grandierovi. Smilstvu a pýše podléhá sám kněz, který nevede zrovna spořádaný život (káže vodu, ale pije víno). Vyvrcholením filmu jsou křivá obvinění kněze Grandiera z kacířství. Rovněž ho kardinál nařkne z posednutí Matky představené ďáblem. Drastické vymítání provádí inkvizitor vypadající jako John Lennon na párnu, který je v čele bizarního veřejného exorcismu. Toto nějakým způsobem vyústí v absurdní hysterické orgie uvnitř kláštera, kde postavy opravdu vypadají jako posedlé antikristem. Mezitím se konečný soud s knězem proměňuje v hrůznou torturu a tragické upálení zaživa. Pozůstatky muže, který se stal obětí křivých obvinění, vyjadřují pravdivý obraz minulosti těchto procesů. Po vypjatém finále nastává silný bolehlav ze všech křiků, ječení a dráždivých tónů hudby. Ďáblové jsou takový středověký mišmaš se špetkou bizarního režisérova rukopisu. To ovšem neznamená, že snímek není kvalitní. Jsou zde charismatické postavy, vytříbené kostýmy a velmi kreativní kulisy, které tvoří krásný obraz. Hra se stíny a herecké přehrávání navíc tvoří hororovou atmosféru. Celkový dojem ovšem kazí snaha režiséra zachytit několik témat v jednom snímku, které nakonec působí přeplácaně a chaoticky. Co tomuto obscénnímu počinu rozhodně prospívá, jsou proslulé vystřižené scény, které se hromadně zakazovaly a budily kritiku. Právě tyto scény, jak jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit v režisérském střihu, jsou třešničkou na dortu tohoto zvráceného filmu a jsou jedním z hlavních důvodů, proč se tímto snímkem v současnosti někdo zabývá. “Hřích je stejně nakažlivý jako mor“ ()
Za informácie, vedúce k dolapeniu verbala (ktorý sa nutne musí ku všetkému vyjadriť, pričom zo seba vysmrkáva iba hnis), poskytnem odmenu. Bude ňou lampa s tienidlom z ľudskej kože. Z koho tá koža bude, nemusím asi vysvetľovať. ()
Dlho som nevidel film, ktorý by ma znepokojil, uhranul, pohoršil a vydesil zároveň. The Devils, historické drama s prvkami hororu sa to však podarilo dokonale. Po prvé, prvý film, ktorého umiestnenie na index kresťansky zakázaných filmov chápem, hoc mňa samozrejme neuráža a vlastne neuráža ani Boha, ani Bibliu ani nič čo sa klasického Kristovho učenia týka. Dokonca neuráža ani Krista. Devils urážajú Cirkev a čo je na tomto filme tak smrteľné a ostré je to, že je natočený na pôde francúzskych inkvizícií, udalostí, ktoré sa naozaj stali. Freudovské sexuálne libidá mníšok (a kňazov), čarodejnícke procesy, čierna smrť (mor) v uliciach, zamlčiavanie pravdy, korupcia, morbídne bohémstvo šľachticov, primitívnosť prostého ľudu, kňaz ženiaci sa za dievča, mŕtvoly v jame, pri ceste, na stĺpe, v chráme, pred chrámom (všade), výkriky, diabol všade prítomný medzi riadkami a paradoxne hoc Cirkev nazývala diablami protestantov, nezvercov, odporcov, skutoční diabli stáli v radách Cirkvi, bezbožní byrokrati. Okolo celého filmu však čnie silná a nekompromisná ruka režiséra Kena Russella, ktorý pevne drží hercov, ráz, ironicky nastavuje zrkadlo, vysmieva sa zaslepeným, ale na druhej strane bojuje za čistú vieru postavenú na humanizme a rozume, hovorí o láske a hovorí o nej čistejšie než akákoľvek americká romantická komédia na jojke, než akákoľvek argentínska telenovela, dokonca čistejšie než Puškin v Eugenovi Oneginovi (a rozhodne čistejšie než 50 odtieňov šedej). Zvláštna je tá ľudská, mäsitá bipolárnosť, ktorú tu vidíme, psychologizácia postáv, hlboké porozumenie ich pudom a všetko pretavené do surrealistického brutálneho vizuálu. Voči Devils však mám výhradu. Keďže som videl režisérsky strih, bola mi "poskytnutá" aj legendárna scéna reholných sexuálnych orgií so sochou ukrižovaného Krista, všetky exorcizmy (a pod.) a tu si myslím, že šok, spôsobený týmito obrazmi vo veriacich nevyvolá diskusiu, otázku, ale zhnusí ich a skutočne vnútorne urazí. Hoc tým autor obscénne zobrazuje hriešnosť a posadnutosť tých, čo sa vydávajú za svätých, základné pokrytectvo, ktoré v masovej hystérii vypukne. Ako človek nie-kresťan túto scénu viem zvládnuť, viem pochopiť, ale obávam sa že kresťana len zhnusí. Tu teda mínus. Zvyšok veľká poklona tvorcom a rozhodne jeden z kurva najkontroverznejších filmov aké som videl (niet divu, že v Taliansku hrozilo tvorcom väzenie). Diabli sú v kriku a Boh v pokoji - a či naopak? A akí diabli vlastne? No predsa tí, čo k Bohu majú najbližšie... či nie? ()
Zvědavost prý zabila kočku. Nevím. Nebyvše kočkovitá šelma, přinesla mi zvědavost pouze zvyšující se pocit znechucení a úvahy o psychických problémech tvůrců snímku. Prý historické drama, prý z Francie prvé půle 17. století. Ani zdaleka. Dalo by se mluvit o ahistoričnosti. Příběh zasazený do jakéhosi dystopického státu v neurčitém čase (konkrétní době se vymykající architektura i oděvy; komunikace, vroubené zahnívajícími mrtvolami; lidé, skrývající tváře za maskami, za líčidly). Tomu bezčasovému státu vládne excentrický, pološílený vladař, obklopený kamarilou zvrhlíků a jedním mocichtivým, inteligentním ministrem. Z historie zůstala jen skořápka, zůstala jen jména a co mne popuzuje (umělecká invence – jistě, jistě – tak s tou ať se režisér odebere k šípku, trnce, prostě kamkoliv chce), že si autor vybíjí své komplexy méněcennosti na postavě krále Ludvíka XIII., a zejména na osobě kardinála Richeliea (velcí mužové zjevně vzbuzují zášť i po smrti). Nosná zápletka vychází ze známého procesu v Loudunu. Máme tu (prý) pohledného, spravedlivého, tolerantního, svobodomyslného kněze, který doplatí na zášť závitníků a ambice mocných. V překladu. Za hrdinu byl vyvolen jeden přílišně sebejistý, přílišně smyslný a předně příšerně nediskrétní kněz, který byť varován (dva předchozí procesy), varování nedbal a zaplatil za svoji domýšlivost (probouzeje nevraživost podvedených manželů, pohoršených otců a rozených závistníků, domnívá se, že bude chráněn i před nevolí mocného ministra) životem. Zde se jistě lze morálně horšit, že šlo o přehnaný, a zbytečně krutý trest. Zápletka ovšem slouží primárně ku zobrazení obsesí tvůrce snímku. Patrně v útlém věku prodělal nějaké zničující trauma - strádal pod přísnou katolickou tetičkou, která nechtěla dopřát dítku sladkostí před obědem apod.. I nabyl chlapec odporu k Církvi katolické a k autoritám všeobecně. A zjevně též nabyl určitých deformací v oblasti, která by měla býti oblastí soukromou, intimní. Účelově posedlé jeptišky, jejich masová hysterie, šířící se posléze jako požár i mimo klášterní zdi - zejména, když vyšlo najevo, kterak „představení“ na téma posedlost a její vymýtání finančně vynáší, jsou dobré téma. Žel v tomto konkrétním filmu, díky výše zmíněné poruše osobnosti autora, zpracované do okázalé zvrhlosti. Události okolo údajné posedlosti jsou zobrazeny formou natolik vulgární, že kdo nechce být pokládáni za zpátečníka, je mu třeba hýřiti přídomky: „avantgardní“, „neortodoxní“, „kontroverzní“, „provokativní“, a výkřiky: „Ó, jak skvělá alegorie o zneužití moci“. Jsa zpátečník a tmář, viděla jsem pouze ubohost a špínu. Scény s „jeptiškami“ plně uvolnili prostor pro obscénnosti, úchylárny, násilnosti. Scény mnohdy urážlivé, urážlivé nikoli ve vztahu k Církvi jako k instituci, ale k věřícím lidem. Budu-li chtít ocenit historický netradiční film, zvolím si Brassova Caligulu. A budu-li se chtít zamyslet nad zneužitím moci, konkrétně v relaci ku křesťanské víře, pak „Kladivo na čarodějnice“ nebo „Čarodějky ze Salemu“. Dodatek: Musím ubrat i onu jednu hvězdičku, tenhle divný film mi nejde z hlavy. Nebudu vinit tvůrce, že by snad chtěli vědomě sloužit Zlu, ale ono je v tomto filmu přítomno – můj pocit. Brr. () (menej) (viac)