Persona non grata
Hvor kragerne vender
Obsahy(1)
Návrat do rodného kraje nebývá lehký, zvlášť pokud jste v sedmnácti utekli z domova a pak jste ještě napsali knihu o tom, jak bylo vaše dětství strašné. Laura se kvůli svatbě svého bratra po dlouhých letech vrací z Kodaně domů na statek v Jutsku. Vrací se jako spisovatelka, bohémka, veganka a environmentalistka, s krátkými vlasy a s novým jménem Irina. Ale také se starým traumatem, jemuž bude muset naplno čelit, protože její bratr si bere právě onu ženu, která Lauru v mládí nejvíc šikanovala. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (23)
Tématicky je to vzorová dánská dramatická událost, v tomto případě ale s komediálními prvky. Ty se projeví v momentě, kdy hlavní postava, která se tu chová jak Gréta za Švédska začne všechny ty dánské vesničany z rodinné usedlosti pomlouvat a školit je. Třeba proč by neměli jíst maso. Pak ale dánský vidlák vrátí úder a dá tamní rovnováze opět řád. Škoda jen, že závěr nebyl trošku víc tragický. U Dánska je to skoro povinnost pro dobré filmové hodnocení. ()
„Přiznávám, že trpím hrůzou z místa činu. Ať fabuluju sebevíc, vždycky se cítím divně, když se vracím domů.“ A ta hrůza brzy nabude přesných kontur a Laura pozná, že měla dát na svůj vnitřní pocit…Ono se to může zdát krásné. Po letech se vrátit do rodné hroudy, poznávat místa, tváře, pocítit nostalgii. Jenže ne vždy musí být takový návrat příjemný, někdy to může být peklo, když vyplují na povrch stará traumata, nevyřčené výčitky a přítomnost „nežádoucí osoby“ je vše, jen ne kvitována. Od první interakce Laury s ostatními postavami je publiku jasné, že pro ni bude platit ten druhý případ. Na druhou stranu tím, jak je Laura ublížená, podrážděná a vztahovačná, si u diváka moc sympatií neudělá. Nepříjemných, dusných scén přibývá a napětí pozvolna graduje. A na tom film staví. Jde o tragikomedii, která sází na divákovu škodolibost a zlomyslné vyžívání se v hořkých, pro protagonisty trapných situacích. Místy jsem se bavil víc, chvílemi zase méně, nic neřešící závěr to mé rozhodování mezi 3/4* nakonec překlopil na lepší průměr. ()
Bývalá heteráčka alebo niečo také sa vracia domov na dedinu a tam konfrontuje svoj „vyspelý svet“ s hnusne zaostalým, stredovekárskym. Jej vyspelý svet to je: Otvorený vzťah, teda mrdaj so všetkým bez záväzkov, plus pľuvanie na spoločnosť, ktorá je xenofóbna a hetero normatívna. Takéto slniečkárske bláboly sa tu opakujú v konverzačke, kde sa postupne zoznamujete s postavami, aby ste nakoniec prišli na to, že ste ich poznať ani nechceli a nepotrebovali. Dánske devy by mali ale žrať menej chipsov. Na ich svadobné šaty totiž treba tak 200 metrov štvorcových látky. ()
Hrozně civilně podané celé to moderní cool pokrokářství, které je ve skutečnosti jenom póza. A doma na vsi se to ukáže naplno. Super film. ()
Skandinávská svatba, jako zjevení minuých událostí ve světle zamlčovaných citů a (pseudo)pravd, je už téměř standardní situací. Tenhle film má ale několik rovin a vrstev. Zmíním se jen o dvou: Laura (s novým křestním jménem, krátkými vlasy a jinými názory) tu v žádném případě není osobou nežádoucí či nechtěnou, pro celou pospolitost představuje jedinou (snad za celý život) šanci, jak reflektovat svůj vlastní život, jak si svoje názory obhájit před sebou samými (ve filmu o tom mluví v tomto smyslu i její matka). Laura ve svém rigrózním (viz rigorózní zkouška) prosazováním pravdivých verzí svého života prokazuje jen svojí nedospělost (podobně o tom svědčí i změna jména, vlasů, postojů - o její infantilitě mluví nevěsta Catrine). Zde má šanci si uvědomit, že místo, odkud pochází, nelze změnit, změnit se může jen sama. Bude to v jejím zájmu? - Laura je tedy vysoce žádaná a měla by se objevovat ve všech společnost a neustále znejisťovat zavedený řád věcí i sebe samu. Laury je třeba, aby dala do pohybu stojaté vody. Stojatých vod je třeba, aby daly do pohybu Lauru. ()
Vo svojej podstate to po scenáristickej stránke nebolo vôbec na zahodenie. Ale to spracovanie a celkovo postavy pôsobili dosť podivne a predovšetkým nesympaticky. Ani neviem, ktorú postavu by som tu vyzdvihol, lebo každá jedna mala nejaké "defekty". Laura/Irina je typický príklad degradácie osobnosti, ktorá túži po pozornosti, čomu zodpovedá aj jej výstredné vystupovanie a zjav. Ostatok rodiny sa tiež nemá čím popýšiť. Pointa je dobrá, aj posolstvo, ale to je predsa len málo na to, aby mal človek celkovo nadpriemerný dojem. Mimochodom, ako komédiu by som to rozhodne nezaradil (skôr rodinná dráma). 2* ()
No keď je toto komédia, tak to nás boh ochraňuj pred drámou. Inak šablónku, ktorú vieš zasadiť do hoc akej krajiny súčastného typu. Enviro agitka, žlté kvóty, divnoľudia, sedláci a bla bla bla, všetko toto tam je. Samozrejme traumy z detstva a celé je to veľmi pekne predvídateľné, keď tú šablónku poznáte. Bolo to našťastie aspoň trochu odľahčené, tak som vyšklbal len jednu kotletu. 2 z 5 ()
Nejaká spuchlina ostrihá dievčaťu vrkôčik, a to ju tak poznačí, že v sedemnástich odíde z vidlákova "do sveta". Tam zistí, že ak človek neseparuje odpad, nestravuje sa striktne vegánsky, nekamaráti sa aspoň s jedným černochom, jedným Áziatom, jedným Indiánom a neviem kým, a nemá "otvorený" vzťah, čo zhruba znamená, že môže chrápať s hocikým, tak je zabednený, xenofóbny, homofóbny, rasistický odľud, a asi ani nie je človek. Potom sa z nej stane akási podivná mužatka, hodiaca sa skôr do Werhmachtu ako na farmu. Lenže príde na svadbu bratovi, a až tam zistí, že si berie spuchlinu. Tak sa so spuchlinou pekne na farme pobijú v blate a všetko je v poriadku. A rozprávky je koniec. Možno som už osprostela, ale bolo to vtipné. ()
nesnáším příběhy kdy někdo někomu cíleně otravuje život..Nijak jsem žádné postavě nefandila, ale Laura alias Irina mi šla žádně na nervy. ()
Takové standardní severské drama, komedie moc ne. Jako střet dvou sociokultur celkem v pohodě, jen bych čekal nějaký údernější konec. Nicméně jakožto umírněného liberála mě střet dvou extrémů (burani vs. městští intelektuálové) vcelku bavil, asi právě tím, že všichni tam byli tak trochu za kretény. ()
Překvapilo mě, že Laura netuší, koho si její bratr bere. Snad to má symbolizovat jak velké odcizení je mezi ní a rodinou. Takové, které vlastně sama chtěla, k čemuž stačil jeden zážitek z dětství, se kterým se dodnes nedokázala srovnat. To jaká je, je její obranou, formou terapie, zapomnění tím, že bude ve všech směrech "lepší" a hlavně naprosto odlišná, než její rodina, i kdyby to měla být pouhá póza. Ten střet dělá film zajímavějším, vůbec když přijede Lauřina posila Benjamin. Ale není to o něm, je to o srovnávání se s minulostí, což funguje na výbornou obzvlášť právě na svatbě. Z tohoto pohledu mi nevýrazný a pro severské filmy vlastně netypický závěr vůbec nevadil. Syrovost dohání detailní kamera a k ní padnoucí "trierovské" zrno, tady zřejmě nějaká inspirace byla. 75% ()
Emocionální portrét dvou žen, které mne od začátku iritovaly. Postupně jsem si uvědomil, že to je záměr režiséra, který ukazuje, jak nelogická a nevyzpytatelná může být lidská psychika. Oceňuji barvité vyobrazení dánského venkova a atmosféru filmu, která mě nutila přemýšlet nad tím, co vlastně způsobuje konflikty mezi lidmi. Nejde o odpočinkový film k relaxaci, a tak je potřeba k němu přistupovat + je potřeba počítat s tím, že hlavní postavy člověku mohou pít krev, na což se snažím sám trochu povznést při svém hodnocení: 70% ()
Tak v prvom rade musim podotknut,ze s komediou to nema absolutne nic spolocne,skor sa priklanam k dramatickemu zanru,aj ked u Danov som zvyknuty na ovela vyssiu kvalitu,vlastne cely film sa toci okolo jednej zenskej,ktora nie je s nikym a s nicim spokojna,je na*ebana na cely svet,mna osobne to neohurilo,skor som sa nevedel dockat konca...:-) ()
Kontrast medzi životom na dedine a v meste, a z toho plynúce témy (myslenie, myšlienky, problémy, vzťahy ľudí a podobne) sú zachytené spíš povrchne. Možnosť z toho vyťažiť viac tu bola. Celkom slušný výkon od Rosalinde Mynster. Debut režisérsky Lisa Jespersen vôbec nedopadol zle – škoda ešte toho záveru, ktorý je bez väčšej sily. Osobné hodnotenie: 75% (***) ()
"Periferie přece neexistuje." Komedie? Jen naprosto trýznivá severská nuda a konverzační opruz. Nevýrazné herecké obsazení včetně nesympatické hlavní představitelky. Ta se vrací na venkov vypořádat se s vlastní minulostí a šikanou z dětství. Strašný kýč! 0/10 ()
Príjemná herečka, dobrý nápad, ale málo prepracované. Všetko tak na pol plynu. Volný spôsob života vs konzervatívny spôsob na dedine, kde nedorazila Gréta so zeleným šialenstvom. Ale to zistenie, že si brat berie za ženu dievča, ktoré jej v detstve spôsobilo najväčšie mindráky a zistiť to až po príchode na svadbu mi rozum nepobral a tak nejak sa zasekol. Inak vyriešenie výborné, ale spracovanie slabé. ()
Asi len zaujímavá zápletka a vcelku fajn soundtrack v závere rozhodli o tom, že iba tesne nedávam odpad. Pretože rozuzlenie ma extrémne nasralo. Ponechajme teraz stranou fakt, že v ideologickom konflikte, ktorý sa nám tuna podsúva, sa nedá sympatizovať ani s jednou stranou (či už s ultra-konzervatívnymi vidlákmi alebo progresívnymi extrémistami). Avšak je tu iný vážnejší problém. Totiž jediným logickým krokom po zistení hlavnej (asi) „hrdinky“ že brat si berie za manželku špinu, ktorá ju v mladosti šikanovala a zničila jej život, by bolo v momente sa otočiť a ísť naspäť odkiaľ prišla a definitívne spáliť všetky mosty (o čom by ale potom celý film bol, že?). Namiesto toho sa nechávala opäť ponižovať už iba svojou prítomnosťou v nekomfortnom prostredí, a záverečný trápny happy end to zaklincoval už úplne. Obete systematickej šikany musia najlepšie vedieť, že pre nejaké odpustenia a zmierenia nie je v takýchto prípadoch priestor. Sviňa ostane vždy len sviňa! ()
Jediná scéna s vyrieknutím pravdy toto dielo nezachráni. Mne to osobne nesadlo. A kto si myslí, že je to komédia, je na omyle... ()
Slabší odvar dánského filmu Festen (Rodinná oslava), který občas ztrácel tempo, ale nenudil. Ruční kamera ok. ()
Persona non grata je jeden z nej filmů, co jsem viděla loni na filmovce. Na rozdíl od českých filmů mi ty severské připadají mnohem relevantnější a autentičtější - na příbězích běžných lidí odkrývají velkolépá aktuální témata. České filmy (oproti tomu) jakoby zamrzly v čase nebo co... "Seveřani" nám prostě servírují jednu pecku za druhou...90%. Aktualizace po přečtení komentářů - také bych to nenazvala komedií a hlavně vůbec nechápu ty hejty tady, kéž by něco takového zvládla natočit česká kinematografie (místo toho jsme tu zaplaveni filmy o stereotypních pseudoproblémech (jak z 50. let minulého století) s absolutně nereálnými postavami - viz např. z poslední doby film Láska hory přenáší apod.). Naopak film Persona non grata je film o lidech, které znám, o křehkosti rodinných pout, o mezigeneračních problémech, o přijetí odlišných názorů (zdaleka to není jen hloupá "řachanda" mešto vs vesnice, jak tu mnozí recenzenti popisují). ()