Brubaker

Překvapivě autentické - film se zakládá na skutečném příběhu ředitele věznice z roku 1968. Přidána byla pouze úvodní Redfordova hra na schovávanou. Jeden z mála filmů o čistém idealistovi, kterému jsme schopni věřit. 130 minut syrové, ale pravdivé podívané. Otázkou je, zda emočně silný konec a "povzbuzující" titulkový dovětek je na místě. Hodně působivé - možná ale zbytečně hollywoodské - dobrý dojem z filmu však v každém případě zkazit "nedokáže." (07.08.2005)

Jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který mi zprostředkovala československá televize 80. let... Poměry v amerických věznicích nebo obecněji poměry ve věznicích, tedy místech, kde jsou z nějakého důvodu okleštěna práva jedince na důstojný život a kde je nejvíce zranitelný člověk-prvek dysfunkčního systému... Strhující herecký výkon Roberta Redforda... (16.07.2007)

Sluší se zatleskat. Možná se mi někteří z uživatelů vysmějí, ale opravdu jsem nevěděl, že nový trestanec Robert Redford ve skutečnosti jen poznává otřesné podmínky a poměry, které panují ve věznici, které vlastně nově šéfuje. Když vidí tu hrůzu kolem, začne zásadový chlapík s reformami – brzy však narazí. Nejen na personál věznice a podnikatele z okolí, kteří vězně za vidinou zisku zotročují, ale hlavně na politický tlak. Solidní kritika zaoceánského vězeňství má co říct i v dnešní době, a to film posunuje o stupínek nahoru. Režisér výtečného taktéž vězeňského dramatu Frajer Luke Stuart Rosenberg nechce dojímat, chce jít důrazně za svým – stejně jako vzdělaný ředitel. Výborně napsané, stejně tak i zahrané. (28.12.2013)

Prvních asi čtyřicet minut, než se Brubaker odhalí, je to to nejdrsnější vězeňský prostředí, jaký snad kdo kdy ve filmu zobrazil. Tak tvrdý a nepřátelský podmínky myslím nepanovaly ani na bojišti. Po seznámení se s okolnostmi a hlavními postavami se začne odvíjet samotný příběh. Brubaker je dost naivní a nekompromisní idealista, člověk, který si stojí za svým slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli nikomu a ničemu zpronevěřit a to ani kdyby tím dosáhl svého původního cíle. Neubráním se srovnání s pozdějším Redfordovým snímkem Poslední pevnost, která vlastně pojednává o něčem dost podobným. Z pohledu člověka již znalého Brubakera mi přijde Pevnost jako trapná parodie, výsměch a možná až drzá snaha o rejžování z minulého úspěchu. Pravda, konečné zatleskání mi přišlo stejně dojímavé, jako i happyendové, ale to nic nemění na tom, že je Brubaker jedním z nejlepších, nejsyrovějších a nejreálnějších vězeňských dramat. Žádní hodní dozorci, žádní vězni, kteří se chtějí vzdělávat, skoro žádní vězni, kteří by nebyli křiví jako kosodřevina a o tom to je. O bláhových lidech a jejich snaze změnit svět a zlepšit ho. O Brubakerovi. (11.12.2006)

Ač zastávám názor, že vězni by se do nápravného zařízení neměli těšit, Brubaker měl něco do sebe. Zatímco zde tolikrát omílaný Shawshank se vydal po líbivé cestě filmové poetiky, on zvolil tu posetou výtluky syrového realismu. Obě dvě vedou do Říma lidskosti - i s tím připomenutím, že člověk může vyhrát proti jakémukoliv systému bitvu, ale nikdy ne válku. Nakonec je zvláštní, jak někdy můžou zásadovost, pevné postoje a charakterová přímost koketovat se sobectvím.. (15.07.2013)