Obsahy(1)
Příběh s tajemstvím s horrorovými prvky. Dívka na prahu puberty kreslí dům. A teprve později začnete pomalu, ale jistě chápat, že to, co kreslí, je svým způsobem skutečné, má to vlastní život, který může ovlivňovat, a který pomalu začíná ovlivňovat ji. Že tvoří svět, do nějž vchází častěji a častěji, až nakonec zjistí, že probudit se je stále těžší a těžší. Zvláště, když v tom domě na papíře, v její mysli, v jiné realitě žije spřízněná a trpící duše. Nechápe tak docela, co se to děje a už vůbec nemůže očekávat, že to pochopí její máma... Film je příběhem dvou dětí, které se setkávají ve světě, který není tak docela neskutečný a který se možná někde stýká se světem naším... (kojot.name)
(viac)Recenzie (22)
Poměrně zajímavý fantasy horor pro děti. Na menší diváky myslím tenhle film zapůsobí zaručeně, ale mně tam scházela výraznější dějová linie a možná ještě víc těch skvělých temných scén s úžasnou snovou atmosférou. Kromě ní toho bohužel ve filmu už moc není. Ale jak jsem řekl - Pro děti opravdu výborná záležitost. (6/10) ()
Paperhouse u mě dojel na to, že nemám rád hlavní dětské postavy (navíc zdejší Anna je echt nesympatická) a fantasy žánr. Možná bych dal čtyři hvězdy, protože atmosféra snových scén je vynikající, to by však film musel skončit o asi dvacet minut dříve. V závěrečné části už se toho moc zajímavého nestane, maximálně se ovšem projeví totální nepromyšlenost celého toho světa, což je právě typická vlastnost, kterou na fantasy nemůžu vystát. Stát se může úplně cokoli, vždyť je to fantasy... :-/ Paperhouse tedy obsahuje pár zajímavých scén, díky nimž zhlédnutí nelituju, ale žánrová škatulka dětské romantické fantasy je pro mě smrtící. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $241,278║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Je tam spousta znepokojivých motivů a ty scény z tajemného domu, když jde do tuhýho jsou fakt napínavé. Zombie chůze slepýho otce doprovázená kytarovými riffy by mě v mládí asi strašila hodně dlouho. Bohužel má ten film hrozně přetaženej konec, když už se nic zajímavýho neděje. Smůla jinak by to byl mnohem větší zážitek. Tvůrce Candymana se nezapře. ()
"Paperhouse" staví na geniálním nápadu pojmout hranici mezi dětstvím a dospíváním přes dětské kresby. Ty nebere jako primitivní záznamy reality, ale naopak coby věrné zobrazení fantazie. Vyprávění pojednává o dospívající dívce, která se začíná pubertálně vymezovat vůči všemu a všem, ale nejen její kresby naznačují, že v jádru ještě je dítětem, které své činy nevnímá kauzálně, ale pouze egocentricky. Její dospívání se tedy odvíjí přes postupné přijímání zodpovědnosti a uvědomování si důsledků svých rozmarů. Dívku sužují horečnaté sny, během nichž se ocitá v doslovně reálném světě svých kreseb. Přízračná fantazie se ale tentokrát neformuje podle představ hrdinky, nýbrž jí vlastně vzdoruje svou důslednou logikou, že se v něm zhmotní vše, ale současně také výhradně to, co do něj přimaluje. Když se pak dívka snaží si svět podmanit a dětinsky se vůči němu bouřit, propadá do naopak do stále bizarnějších a děsivějších vizí. "Paperhouse" fascinuje svou originální premisou (převzatou z předlohy od Catherine Storr) a ambicí ukázat přechod dospívání jako mnohoznačnou a v zásadě traumatizující zkušenost, která je expresivně vyjádřena omšelou a pokřivenou výpravou. ()
Filmový klenot, který bez problémů dokáže přivodit noční můry nejen dětem, ale i dospělým. Bernard Rose dokazuje své mistrovství při budování atmosféry, která ve snových scénách dožene vaši hlavu až k explozi. Nádhera. Více: http://blog.obitus.cz/2008/06/paperhouse.html ()
Paperhouse mě dostal přesně tam, kam chtěl. Do svého fantaskního domu, do fantazie i snů mimo realitu, kde se dětský svět však prolíná s tím dospělým. Látka je uchopena velmi přesvědčivě a s citem pro detail. Už od začátku jsem k němu přistupoval jako k dětské fantasy, aby mě v několika momentech nachytal nepřipraveného a tím skutečně silně vyděsil. Za pozornost stojí i kouzelný soundtrack, co složil hudební veterán Hans Zimmer. ()
Arašídová pomazánka 2. Prostě haluz. Než na příběh se tu tlačí na narůstající znepokojivou atmosféru četných snových pasáží, v nichž má vše kromě lidí jen hrubé obrysy hrdinčiných dětských kreseb. Ta se v druhé polovině na chvíli překlopí v solidní horor, končí ale poeticky a ne úplně dořečeně, takže nečekejte, že se vám do puntíku vysvětlí fungování snového světa. Mě osobně to nevadilo, i když jsem na to samozřejmě byl zvědavý, protože právě z toho film těží svoje napětí, které posiluje výborný hudební podmaz. Dětští představitelé byli vybráni a hrají dobře, klukovsky působící představitelka hlavní hrdinky je typově zajímavá, ale má trochu smůlu, že je její postava ze začátku dost nesympatická. Každopádně pozoruhodný snímek, jak pro hororisty, tak pro ty, co mají rádi filmy o dětech. ()
Má to hezkou náplň a občas to hezky vypadá. Stačí? Tentokrát bohužel ano... ()
S netrpezlivosťou som očakával , čo nové nakreslí , prikreslí či prekreslí ! ()
Hodně zvláštní film, kterej jsem nemohl nějak ze začátku pochytit. Britové umí. Navíc film mi lehce připomínal Jaccobs ladder, kterej mám dost rád. Snové scény jsou úžasné a nemají chybu. Škoda že film tak upadl protože za zkouknutí rozhodně stojí. ()
Fantasy lízlou dětským hororem zabíjí zejména představitelka hlavní dětské role se Schwarzeneggerovskou hereckou školou, tj. jeden výraz ve tváři vystačí na všechny emoce a scénář, který přípomíná předčasný orgasmus - "-Už budu, už budu - Ještě ne, ještě ne, vydrž, ......... - Promiň - Hm, tak dobrou noc - Nechceš si o tom promluvit ? - Ne." S tím rozdílem, že v Paperhouse se scénárista rozhodl po "výstřiku" zhruba něco za polovinou "o tom" ještě promluvit a tak na diváka čeká zbytečné a nikam nevedoucí druhé finále. ()
Skvělý film, na něhož se "škatulka" horror dá posadit jen částečně. Výborný příběh a opravdu geniální snové scény poněkud (a dokonce i poněkud více - proto ne za maximální počet) sráží závěrečná, zhruba dvacetiminutová pasáž: ()
Slovíčko "klenot" je síce pekne ošúchané, ale márne by som pre Paperhouse hľadal nejaké vhodnejšie. Nie je to klenot, vynímajúci sa na dekolte manželky developera na opulentnej party. Skôr taký maličký, nenápadný klenotík o ktorom si spočiatku môžete myslieť, že je to kus zájdeného plechu nájdeného v kope bezcenného "harampádí". Lenže potom ten pliešok začnete šúchať prstami, zotierať z neho prach a hrdzu a on začne postupne vyžarovať svoj síce temný, ale o to uhrančivejší lesk. A o chvíľu podľahnete jeho čaru, ako keď prebudíte k životu magický talizman. Žánrovo to celkom nie je nič z toho, čo tvrdia žánrové popisky na tomto sajte: určite nie thriller ani fantasy (o nevhodnom používaní slovíčka "fantasy" na ČSFD mám nikedy chuť napísať samostatné pojednanie). Horror to trochu je, ale ešte skôr symbolicko-snová dráma pre divákov, ktorým neprekáža absencia zreteľného, odsýpajúceho príbehu a ktorí sa naopak cítia dobre na vágnom území medzi realitou a snom, zahaleného šerosvitom, znepokojujúcimi obrazmi a atmosférou, ktorá by sa dala krájať mačetou. Takmer dokonalé dielo. ()
Až na jednu ( a to výborne podanú ) strašidelnú sekvenciu sa tu nedá hovoriť o horore. Pútavo to začne, ale s pribúdajúcimi minútami to stráca svoju atmosféru a vlastne aj zmysel. Je to podivuhodný a zároveň aj čudný film, ktorý má zrejme iba buď obdivovateľov, alebo tých, čo ho zatratia. P.S. Hans Zimmer je tu poznať. ()
Horor? Ale kdeze. Skatulka rodinna drama by tomu sadla daleko viac. V celom filme je len jedna napinava pasaz (ktora vsak mala skutocne hutnu atmosferu) co vsak nie je z mojej strany vycitka. Zaujimavy zanrovy zlepenec s peknou Zimmerovou ustrednou melodiou, ktory zaujme prevazne tych mladsich divakov. 65% ()
Celkom som čakal nejakú detskú hororovú rozprávočku, ale nie formovanie sveta Freddyho Kruegera s Michaelom Myersom. Naozaj takto prepracovaný temný svet som neočakával a to začiatok nenasvedčoval, že film ma rozbije svojou temnou stránkou. Začalo to u nie moc sympatickej postavy menom Anna a ani herecky to z jej strany nebolo nejako vydarené a zdalo sa mi, že sa moc ani nesnažila. Ale chvalabohu celkový dojem mi z filmu neskazila ani ona. Tak začalo to kresbou v škole a najprv sa zdalo, že mladá postava chce len odpadnutím zbudiť pozornosť svojej zaneprázdnenej matky i okolia, ale pravda bola trocha iná. A práve tam som začal spoznávať najprv ničím zaujímavý svet, ktorý bol najprv na papieri a potom v hlave hlavnej detskej hviezdičky. Ale čím príbeh postupoval, tým sa z detského fantasy sveta staval temný, okrajovo dospelácky svet v ktorom nebude Freddy, ale nočná mora tu bude určite, len nie z Elm Street. Tie zhmotnené vízie a snové sekvencie by bez H. Zimmera určite nemali takú silu a intenzitu , práve ten hudobný motív sa minimálne s polovice staral o silný a temný zážitok a bez neho by film stratil silného partnera, ktorý vytváral väčšinu atmosféry a nemal by až taký progres, ako práve s týmto veľkolepým soundrackom . Koniec i keď sa odohrával v malebnej dedinke, tak už bol moc pre kombinovaný a tam sa mi to už celkom nezdalo, že by to režisér a scenárista zvládli. Ale aj keď sú tu i nejaké negatíva , rozhodne pozitíva prevládajú a tak toto mapovanie detskej duše dopadlo nad moje očakávania. Silné 4* ()
Nějaké ty hvězdičky za to, že to jakožto „dětský horror“ (taky vám toto slovní spojení asociuje poloviční porci v restaurantu?) zvládá být fakt strašidelné, kupř. scénu, v níž SPOILER Annu s Marcem pronásleduje přízrak slepého Annina otce, aby byl nakonec pozřen ohnivou propastí SPOILER z hlavy jen tak nedostanu, jinak ale jakožto surrealista zásadně nesouhlasím s tím, kterak nesmiřitelně proti sobě film staví realitu a imaginaci. Fantazie napříště nesmí být prostorem vnitřní emigrace. Místem, v němž si životem zlomený subjekt „odžije“ paralelní život. Kdepak, dějinná úloha (ano, uvědomuji si, jak děsivě tohle spojení zní; ale komentuju horror, víme, tu se to hodí) fantazie tkví v něčem jiném, skutečně moderní (moderna = naplněný velkoemancipační projekt) budeme – a být moderním zkrátka v této logice musí být cílem každého svobodného ducha –, až se imaginace stane měřítkem reality. Zkrátka, požadujme nemožné! A to i (nebo: výhradně?) v otázce života a smrti! Vzlétnout a zároveň zůstat stát nohama pevně na zemi, musí z titulu představivosti přestat být vnitřně rozporným popisem události. Kolika zlomeným srdcím tím asi předejdeme? 70 % ()
Paperhouse byl pro mě dost neuchopitelný film - co to vlastně bylo - dětský umělecký pohádko-horor? Dívka bojuje s nemocí a kreslí si dům, ve kterém se může stát vše co nakreslí. Může tu být kamarád, automat na zrmzlinu, ale také děsivá verze otce. Snový dům a svět jsou fantastické, kamera to krásně snímá, hudba je nádherná. Na druhou stranu hlavní hrdinka je silně nesympatická a dá se říct, že abych film si film užil, muselo by mi být o hodně míň. Na druhou si nejsem vůbec jistý, jestli jsem příběh pochopil. Tři hvězdičky za zpracování a originalitu, ale šlo to celkem mimo mě. ()
Já byl nadšený, asi mám v sobě duši dítěte... ;) Moje recenze filmu: http://kojot.name/582119-paperhouse-1988-recenze.php ()