Le Lac des morts vivants

Sorry, ja jednoducho musím dať tejto sračke jeden bodík aspoň z čistej recesie...Už od úvodných sekvencií je jasné že toto je "zetko" ako vyšité, synťákový zvukový podmaz skladal pravdepodobne nejaký krčmový virtuóz, atď atď...Tento "horor" by nevystrašil ani päťročné decko, ale zábava je to miestami vskutku skvelá, niektoré pasáže sú priam "nezabudnuteľné". Už len samotný nápad s nacistickými zombíkmi, ktorí vyliezajú z jazera je vcelku brilantný, ale úplne do kolien som išiel zo "silne emotívnych" scén medzi zombíkom a jeho dcérkou..Fakt dojemné a krásne, láska až "za hrob"!!!: (18.02.2007)

Rollin ve své nejšpinavější podobě. Netrvá to ani prvních pět minut, a na scénu už se dostanou všechna zvířátka (kůzlátka s bobříkem), jezero a v něm ukrytý vodník. Nebo zombík. Ve výsledku je to ale úplně fuk, protože zdejší mrtví náckové sice občas někoho sežerou, ale svým brčálovým zjevem alá Česílko strachu nebo hnusu moc nepobrali. Komediální talent jim však upřít nelze. Po většinu času zalézají nebo vylézají z domovského rybníku (jednou dokonce to celé v rozmezí 40 vteřin), perou se mezi sebou a hlavní boss si mezi živými najde i svou ztracenou dcerku. Tahle scéna je obzvlášť k nezaplacení - podobně jako většina stopáže. (29.04.2015)

Film o nacistických zombících? Tak to jsem musel vidět. Bohužel zombíci tu jsou zelení jak vodníci a vlastně i ve vodě žijí, akorát občas udělají nájezd na město plný teroru. Vždycky zabíjejí jenom ženský. Srabáci. A ty ženský se předtím většinou stihnou svléknout do naha. Nejhezčí je hned ta úvodní a potom ještě ujde jedna černovláska co se myje v kádi a zombík na ní Shyamalanovsky vyběhne z kukuřice, jenže ona místo aby utekla, tak radši zařve, spadne a nechá se zabít. Nejemotivnější scéna filmu shledání zombie nácka s jeho dcerou, které věnuje náhrdelník její matky. Jenže dcera je svině, dá zombie náckům vypít nějakou sračku a vesničani je upálej plamenometem. Konec zvonec. (27.07.2006)

Prakticky bezrozpočtový zombie trash amatérskej a vysoko neprofesionálnej kategórie z časti aj zo scenáristickej dielne Jesusa Franca, ktorého tému režijne podchytil Jean Rollin. Skromný rozpočet snímku evidentne postačoval iba na filmovú techniku, zelenú zombie masť (aj tou sa šetrilo) či na symbolické výplaty pre účinkujúcich. Boh vie, kto všetko dostal a nedostal za svoje herecké predstavenie zaplatené. V niektorých prípadoch som mal dojem, že casting prebiehal v duchu – “Kto si chce zahrať v zombie horore, nech sa dostaví k jazeru. Odmenou pre prípadných záujemcov bude dobrý pocit a úloha v očakávanom zombie projekte (teda až do premiéry kedy sa vsetko prevalí).“ Osobne nemám nič proti hororovým sračkám, ktoré balansujú medzi trápnou neschopnosťou bez nápadu a neplánovanou samoparódiou akou ZOMBIE LAKE bezpochyby je, ale toto bolo proste o ničom. Kvantum chýb nevyčítam, jedine tak neochotu počas výroby držať zvolený štandard. O nudnom priebehu snímku ani nehovorím. Až na pár uchechnutí som sa proste nebavil. Od zombie nacistov z Druhej svetovej, ktorí boli povraždení kdesi v zapadnutej francúzskej vesničke, som čakal viac ako pajdanie a čvachtanie sa vo vode. (18.01.2010)

Jean Rollin "exceluje" na rovnakej báze ako Jesús Franco. Pomalé tempo, primitívne dialógy a herecké výkony, množstvo nahých tiel, gíčovitá romantická melódia (ktorú sme už počuli v inom, podobnom filme) a ukážkovo nefunkčné napätie a hrôza. Prvú polhodinu je film celkom zábavný, hlavne akčné vojnové scény akoby vypadli z ruky Ed Wooda, no tá posledná je vážnym utrpením. Stretáva sa v nej nuda s diváckym stavom halucinogénneho omámenia a otupenia. V rámci guilty pleasure potešenia musím pochváliť vedľajší motív vzťahu jedného zo zombíkov s dcérou, s ktorou sa stretne po dlhých rokoch (od doby, kedy bol ešte živý a videl ju v kolíske čoby batoľa). (04.08.2005)