Káčerovo

Po letech, kdy jsem vždycky umíral nedočkavostí nad každou novou epizodou, jsem to komplet naservíroval potomkovi. Hltá to podobně jako já v devadesátkách, přičemž vzduch nebezpečně houstne nostalgií. Akorát mu teda závidím ten binge-watching bez týdenních přestávek. To bylo tenkrát fakt peklo. Baláž, Čok a Střihavka u nás teď frčí non-stop! (28.04.2021)

"Nic nevidim. Nevim kam letim... Je fakt, že dřív mi to taky nevadilo!" "Rampo, nemáš tu kde přistát. - To je dobrý, pane Skrblíku… stejně mi došlo palivo!" "Ty bys ty kameny odklízel až do konce života! - Možná i dýl..." Spolu s Gumídky, Letohrátkami a Rychlou Rotou je to část mého dětství před televizí. Ovšem Kačeři z téhle čtyřky byly asi nejlepší. Nejen díky příběhů, které byli tajuplné a děsuplné, ale taky byly plné humoru s hlášek. Navíc Skrblík a jeho synovci jsou sympatické kreslené postavičky. Nemluvně o Rampu McKvákovi, který je asi zaručeně nejoblíbenější kreslený charakter. Původní dabing je nenahraditelný a je vidět, že i po tolika letech to neztratilo téměř nic ze svého kouzla. Dnešní pohádkové kreslené příběhy tomu nesahají ani po kotníky. Naopak se krčí v koutě a tiše závidějí. Kačeří příběhy jsou nadčasovou zábavou a nejedna hláška to dokazuje. "Lupiči! Zloději! Politici!" Zkrátka a dobře tuhle Kačeří partu jsem si s oblibou pustil i teď a zjistil, že stále baví tak jako kdysi. Už se docela těším na to, jak to jednou bude bavit i další generaci dětí. Viděno prvních 50 epizod. (91 %) (30.08.2015)

Seriál číslo jedna mého dětství, takže velká nostalgie. Miloval jsem ty dobrodružné příběhy strýčka Skrblíka a jeho přátel. S novějšími díly ale kvalita značně ubývala (už tehdy jsem neměl rád tu sérii, kde ve znělce byly nové scény s nějakým robotem a pračlověkem...). Ale staré dobré kačery jsem měl tak rád, že jsem se brzy naučil číst, abych si pak mohl kupovat časopis "Kačer Donald" (předtím "Mickey Mouse"). Pamatuji si, jak pokaždé, když jsme s rodiči přijeli někam do většího města, tak jsme hledali místní antikvariát, abych se tam mohl podívat, zda tam nemají nějaká čísla, která pocházejí z doby, kdy jsem byl ještě příliš mladý a nekupoval to. Ty Mickey/Donald časopisy u nás začaly vycházet někdy kolem roku 1989 a mně se za dětství podařilo takhle získat 80% všech výtisků, speciálních edic atd. od roku 1989 až někdy do roku 2003 (přestal jsem s tím někdy kolem dvanácti/třinácti let, kdy jsem si uvědomil, že na tohle jsem už trochu "starý"). Dneska je to už jen obrovská zaprášená sbírka ve skříni, ale tehdy to byly krásné časy. Ale stejně, seriál "Duck Tales" byl úplně jiný, než ty časáky, a v mnohém lepší. Tohle je jeden z těch seriálů, u kterých jsem dnes rád, že jsem vyrostl zrovna na nich. Dneska už se takovéhle věci nedělají... (22.07.2008)

Z celého Disneyho animovaného seriálového univerza jsem měl kačery vždy nejraději. Strýček Skrblík, Rampa MacKvák, synovci, Šikula, zákeřní Rafani, Donald,… měl jsem je rád všechny a jejich dobrodružství mě vždy bavila. Dokonce stále mám první tři kompletní ročníky komiksu Mickey Mouse, kde jsou kačeři také ti nejlepší. Nedávno jsem je četl s dcerou a bavily mě i ji. (16.06.2020)

Krom časopisu Leo jedna z nejmilejších věcí, kterou mi jako capartovi přinesla revoluce. Fakt vybroušené postavičky. I kdyby jste mě vzbudili o půlnoci uprostřed spontánní poluce tak vám je všechny vyjmenuju, a to o čemsi svědčí. Paní Čvachtová ..tomu říkám panečku řádné příjmení pro smyslnou paňmámu. Sluha Johann by stoicky přešel i vlastní znásilnění. Strýček Skrblík mě zase naučil nemít rád lidi, co říkají penězům penízky. Rampa McKvák bavil vydatně svou zkázonosnou pilotáží, stejně jako lehkou vrozenou retardací, Ňouma pak těžkou. Roztomiláci Kulík, Dulík, Bubík i Kačka měli kukadla přes celou hlavu, asi jako Honza Nedvěd zuby. Mělo to šťávu (teď nemyslím jen paní Čvachtovou) i drajv. A víte vůbec proč má kachna plochej zobák? 90% (19.08.2017)