GilEstel

Potkali se u Kolína zaslouží absolutorium nejen za existenci postaviček medvědů důvěřivého hloupého a velkého vyčůraného, které skvěle dětsky zobrazují základní lidské vlastnosti, ale zejména za vynikající dabing Rudolfa Deyla.

Seriál má za předlohu 2 Gravesovy romány. Jsou jimi již jmenovaný JÁ CLAUDIUS a druhý román CLAUDIUS BŮH A JEHO ŽENA MESSALINA. Druhý díl literární předlohy se zabývá detaily z Claudiovy vlády, čemuž se seriál věnuje pouze asi třemi díly. Ani první kniha se ve zfilmované podobě neobejde bez zjednodušujícího osekání řady faktů a událostí. Je znát především tlak na politickou rovinu spojenou se zákulisními intrikami a extrémní podobou brutality těch, co tyto intriky řídí. Jelikož jde o stěžejního jmenovatele, který je shodný i pro knihu, zůstává tím seriál své předloze poměrně věrný. Sledovat vývoj mladého římského císařství očima koktavého kulhajícího Claudia, který se jen shodou šťastných náhod stal v pokročilém věku císařem, je nejen poučné, ale i zábavné. Originální a velmi působivý je závěr, kdy Claudiův duch opouští pozemský svět a on rozmlouvá se svými mrtvými předky Augustem, Livií, Tiberiem, Caligulou, svou matkou atd. Kniha, stejně jako film, se samozřejmě neobejde bez řady popularizujících prvků. Zjevná je podvědomá polarizace postav na dobré a špatné dle postoje autora. Jistě nejde o objektivní výklad historie, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde ale jistě o jeden z klíčů, který nám dokáže historii alespoň přiblížit. Seriál nenabízí pompézní bitvy a kulisy, tisícihlavé komparzy ani 3D animace. Nabízí mnohem víc. Dává možnost pochopit historii.

Seriál nabízí velmi podrobný a komplexní pohled na 2. světovou válku. Těžko najdete lepší seriál s touto tematikou. (Pokud ano, dejte mi prosím vědět.) Je vidět, že na něm pracoval velký tým lidí, kterému muselo shromažďování informací zabrat mnoho času. Dlouhá příprava je zde znát, stejně jako snaha o maximální objektivitu s výčtem informací pro laické publikum. Celková koncepce je velmi vyvážená. Každé důležité události je věnována přiměřená pozornost. Rozdělení do tematických bloků (ponorková válka, atomová bomba, Barbarossa, atd.) je jednoznačným kladem, díky němuž dochází k přehledné a ucelené představě o vývoji událostí. Jelikož se seriál natáčel v 70. letech, společnost již nazírá na válku a její důsledky s určitým nadhledem. Zároveň jsou vedeny rozhovory s pamětníky na obou stranách. Rozhovory se Speerem a některými německými generály napovídají o dobové atmosféře víc, než většina archivních materiálů. Přiměřená pozornost je věnována i Japonsku a Východní frontě. Díly týkající se východní fronty považuji za vůbec nejpůsobivější. Právě zde se lámala válka v neprospěch Německa. Je až s podivem, že v době Studené války dokázali filmaři nabídnout tak objektivní pohled na válku v Rusku. Seriál téměř není zatížen politickou propagandou ve prospěch západu. Objektivně mapuje utrpení (i hrdinství) všech, co bojovali. Asi nejméně zajímavé díly jsou pro mě Barma, Okupace Holandska. Jinak seriál téměř nemá slabiny a navzdory své délce by vám neměl uniknout žádný díl. Události zde řečené by měl každý z nás znát. Šlo o konflikt, který zformoval naší součastnou společnost a světové uspořádání. Nezapomeňme!!!

Jeden z nejlepších dokumentárních seriálů o 2. světové válce. Perfektně v barvách zrestaurované dobové záběry, včetně ne příliš známých. Rozumně vybalancovaný poměr podrobnosti informací a celkové délky. I lidé, kteří tuto část historie příliš podrobně neznají, se nemusí bát neúměrného zahlcení údaji. Pokud se o tuto temnou část lidské historie alespoň trochu zajímáte, tento seriál vás nesmí v žádném případě minout. Jednoznačnými klady jsou maximální snaha o objektivitu a varovný apel, o němž vypovídá již samotný název.

Jednoznačně nejlepší dokument z 2. Světové válce, který jsem v poslední době viděl. Poskytuje komplexní pohled na válku na východní frontě. Časté rozbory nad mapou se značením postupujících armád, počty divizí, informace o výzbroji, velitelích a taktice. To vše přináší divákovi velmi podrobný přehled o dění od začátku operace Barbarossa až po pád Berlína. Nechybí dokonalé animace jednotek, bojové činnosti nebo dokonce celých městských částí Leningradu, Stalingradu a Moskvy. Přiměřený čas je věnován všem složkám armády, tj. letectvu, tankovým armádám, dělostřelectvu i pěchotě. Bez přemíry technických detailů. Nechybí ani rozbory technického pokroku a zařazování nových zbraní do frontových bojů. Navíc to vše s minimální mírou předpojatosti proti německé armádě. Ačkoli častá chvástavá dobová prohlášení německých generálů, včetně samotného Hitlera působí v kontextu pozdějších válečných událostí úsměvně.

Po dlouhé době konečně sitcom, který mě bavil a u kterého jsem se rád podíval na všechny díly. Některé části svou kvalitou lehce vybočují na tu či onu stranu, ale obecně vzato si seriál udržuje po celou dobu nadprůměrnou laťku zábavy. Kombinace servírky, zkrachovalé herečky Penny a předčasně dostudovaného experimentálního fyzika Prof. Sheldona Coopra funguje výborně. Společně s Leonardem vytváří velmi vtipný trojúhelník, který táhne první díly. Sheldon je každopádně ústřední postava celého seriálu, bez které by místní humor nemohl fungovat. Jeho nadprůměrná inteligence, pedantství a asociálnost, kdy neustále balancuje na hraně tolerance okolím, aniž by si to sám uvědomoval, baví diváka již ve své podstatě. Rádž s Howardem jsou lehce stranou a víceméně vždy nahrávají na smeč někomu dalšímu nebo rozdmýchávají oheň. V pozdějších epizodách se už poněkud vytrácí nápady ohledně ústředních postav, a proto se přidávají další. To obecně funguje dobře, ale taky ne vždycky. Vše se totiž tak nějak rozmělňuje a koncentrovaná výbušnost prvních dílů se postupně vytrácí. Jsem zvědavý na 5. řadu.

To, co předvedli tvůrci tohoto seriálu, je něco neuvěřitelného. Řím, jak je zde vykreslený, jsem si do té doby mohl představovat jen ve své fantazii a nečekal jsem, že se v této podobě někdy dostane na filmové plátno. Filmů o starověkém Římě byla natočena řada. Vesměs se ale všude prezentuje jen jeho dokonalost. Kulturní, vojenská, sociální, politická, technická, právní atd., která se pro mnoho staletí stala vzorem a jakýmsi ideálem, který nebyl až do doby pozdního novověku překonán. Na jednu stranu je to pravda, ale je to jen jedna strana mince. Krásné paláce, chrámy, vily, aquadukty, sochy, divadla, lázně, stadiony, atd. to byl život aristokracie. Je to trochu zkreslený obraz života běžných Římanů. Právo ano, ale bez politické podpory v podstatě nevymahatelné. Bohatství a luxus ano, ale jen pro mocné rodiny patriciu a jejich přisluhovače. V ulicích špína, chudoba, hlad, prostituce, otroctví. Za vším intriky, korupce, politické vraždy, život v neustálém strachu o vlastní život. Ten markantní rozdíl, jak je římský život civilizovaný, kulturně vyspělý až zhýralý a zároveň barbarský a odsouzeníhodný, je právě zde lehce postřehnutelný. Teď k vlastnímu provedení filmu. Imitace římského světa prostřednictvím dobových šatů, nářadí, zbraní, staveb atd., je provedena velmi hodnověrně. Velmi oceňuji, že tvůrci šetřili s počítačovou animací. Vyhnuli se tak srovnání s řadou velkofilmů, které už mi trochu lezou krkem. Se souboji obrovských armád ve stylu Alexander Veliký, Trója atd. proto nepočítejte. Filmu to jednoznačně prospělo. Souboje krom menších oddílů probíhají spíš muž proti muži a vše v detailních záběrech. Také vesměs méně známí herci se ujali svých rolí velmi dobře. Osobně mám problém snad jen s Ciceronem, který pro mě byl a bude větší osobností, než je zde zobrazen. Hrát Caesara je vždy trochu oříšek, protože ztvárnit takovou osobnost je úkol více než nelehký. V hodnocení filmových Caesarů jsem vždy hodně kritický, přesto podání Ciarána Hindse je jedno z nejlepších, které jsem viděl. Za zmínku stojí postava Kleopatry, protože tato feťačka jde proti tradici sexy modelek, které v roli božské panovnice známe. Pravda, že historie se dá vykládat různě a i o tom je tento seriál. Naprosto smekám před postavou Atii. To je prostě dokonalá mrcha a neskutečně zábavná. Na její scénky jsem se těšil pomalu víc, než na ty s hlavním hvězdným duem Pullo, Vorenus. Tito dva legionáři nás doprovází celý příběh seriálu. Navzdory svému na dnešní dobu až šílenému chování se tak stávají hlavními hrdiny pro diváky. Člověk se jistě více ztotožní s životem vojáka, který se protlouká na vlastní pěst světem, než s ironickým životem aristokracie plným zrady. U Pulla s Vorenem se dostáváme trochu ke konfliktu realita vs. popularita. Ve skutečnosti jsou jména Lucius Vorenus a Titus Pullo pouze zmíněna v Zápiskách o válce Galské. Nikde jinde se o nich historie nezmiňuje. V seriálu se naopak pohybují okolo všech zásadních událostí týkajících se doby pádu republiky a zavraždění Caesara. Zde stejně jako v dalších případech se autoři seriálu chytli více myšlenky, uděláme to pro diváka zajímavější. Přišlo mi to, že autoři rádi využívají některá „hluchá“ místa historie k vlastní (často velmi poutavé) interpretaci. Místy i za cenu toho, že se rozcházejí s historickými prameny. Kdo se nezajímá o historii, tak si toho asi většinou nevšimne. Já pár knížek z tohoto období četl, přesto mě to v celkovém hodnocení neodradilo a bral jsem to spíše jako nevšední interpretaci. Řeknu to asi takto. Pokud máte rádi historii a římskou kulturu, zajděte si do knihovny nebo do muzea. Pokud chcete poznat římský život se vší svou surovou a ničím nekrášlenou realitou, doporučuji tento seriál.

David Duchovny, hvězda seriálu Akta X a příležitostný herec žánru XXX, konečně našel roli, ve které se mu daří skloubit neskloubitelnou roli milujícího otce a hypermaniakálního playboye. Způsob, jakým to tam každý díl klátí, nechává tušit drobnější psychickou poruchu tohoto pro ženy magnetizujícího jedince. Zdání ale klame, málo kdo si uvědomuje, že jeho jednání ja vlastně službou společnosti, když uspokojuje ty životem znuděné manželky a přítelkyně, trpící sexuální frustrací způsobené nudným kořenem, kterého mají doma. Co na plat, občas mu to taky ujede, když omylem přefikne nějakou štětku, pornohvězdu nebo šestnáctiletou kámošku svý dcery. To rozhodně nelze vyčítat. V tý pemanenci se takové věci prostě stávají. Jeho sebeobětování, při kterém se vrhá na každou sukni, je o to větší, že nabourává jeho vlastní rodinný život. Nedbalá výchova dcery Rebecy spolu s jejím syndromem jedináčkovství má neblahý vliv na vývoj dítěte. Když k tomu přičteme nepřiměřené vzhlížení k otci s jeho negativním příkladem a naopak nedostatečný respekt k matce, máme zaděláno na problém. Chudák Becca je v tom ale nevinně. Ani ona není imunní vůči Hankovu šarmu. Jak by mohla, když ani její matka si neví rady. Není tedy divu, že tato mladá dívka, snažící se na sebe mermomocí upozornit, nachází záliby v okultním satanismu. Tato pseudointelektuální cesta, kterou se chce odlišit od okolí a vzbudit kontroverzi, je ale stejně ubohá, jako braková literatura jejího otce. Jelikož je Becca dostatečně drzá a rodiče jí vše tolerují a ve všem podporují, nedokáže vůbec uvažovat v souvislostech reálného života. Modelový příklad, kdy si hraje na gothic-popovou hvězdu, zatímco je zcela průměrná, dává společně s iluzivním přístupem jejích rodičů tušit, že v životě spadne hodně tvrdě na hubu. ___Docela vtipné jsou v seriálu postavy kokainové šmoulinky a jejího perverzního manžela Kojaka. S nima je vážně prča. Nemůžu ani nepochválit mou oblíbenou Nataschu McElhone. Ona je opravdu pěkná. Má v sobě jakousi noblesu spojenou s aristokratickou vznešeností. Dáma s velkym D. Pivař by řekl, že má říz. Je to taková ta dlouhotrvající chuť v krku, která člověku říká, že je čas dát si ještě jeden kousek. Škoda, že scénář jí často bere vítr z plachet, když jí bere důstojnost a hrdost. Vedle „hvězdného“ playboye Davida tak občas působí jako úplný loser. Má dost pochopení pro Hankovi úlety. On za to přeci nemůže, že mu furt skáčou slečny kolem krku. Miluje ho, ale ne dost, aby si ho vzala. Asi ví proč. Fakt, že jsou permanentně na rozchodu, aby se pak mohli hned v zápětí zase vyspat, má být jakýsi motor seriálu. Musím říci, že po x dílech to už jde na nervy. Nevyrovnanost tohoto páru je až zarážející.____No a co říci na závěr? Seriál je to docela dobrý. Rychle do něj vpadnete, má rychlý rozjezd. Nelíbí se mi, že se všechno tlačí jen směrem k co nejpeprnějšímu slovníku a sexuální otevřenosti. Apel na diváka je v tomto směru příliš silný a nedává vůbec možnost v tom vidět něco jinýho. Logické nesmysly a absurdní chování většiny postav ani nekomentuji. S přibývajícími díly je to stále totéž a úroveň stále klesá. Scénář pro další řady by si člověk mohl napsat sám.

První a zároveň asi nejlepší Disneyský seriál, který u nás po revoluci běžel. Strýček Skrblík a jeho synovci Kulík, Dulík a Bubík, Rampa McKvák, Šikula, paní Čvachtová, Magika von Čáry, Hamoun, rafani. Ti všichni se stali nedílnou součástí mého dětství, stejně jako titulní píseň nazpívaná Vildou Čokem. Tu jsem si s kamarády mnohokrát zazpíval. Jednotlivé díly byly často hodně nápadité. Vždy bylo čím překvapovat. Počínaje dobrodružnými cestami, kouzly, sci-fi zápletkami. Mělo to všechno a mělo to vtip. Výborný dabing! Celý týden jsem nedočkavě čekal na neděli a na nový příběh. Spoustu dílů jsem si i nahrával na VHS, abych to pak ten týden vůbec vydržel. KAČEŘI prostě byli IN a jen málokdo z mojí generace je nezná. Při vzpomínkách na tu dobu se neubráním stejné nostalgii, jako strýček Skrblík při pohledu na svůj první uspořený desetník. TEĎ K VÁM DĚTI Z DÁLKY LETÍ KAČER…..HÚÚÚuuuu……PŘINÁŠÍ SEM KOUZELNOU ZEM KAČER…..