Zbaľ prachy a vypadni!

žáner, ktorý si guy ritchie tak pekne vymyslel a ktorého je tento film zároveň štartérom, mu sedí ako detský zadok na nočník a preto nečudo, že vzniklo dielko tak nesmierne . . . podarené. vtipné, svižné, správne nadávkované, správne pokorenené - či už drsnými postavami a postavičkami, bizarnými situáciami a vždy riadne dopletenými no nikdy nie nechcene či umelo vykonštruovanými zvratmi. Skvelé. (29.12.2006)

Existuje cirka deset způsobů, kterak převést účinně na plátno dialog dvou lidí. Osvědčenou a dnes malinko opotřebovanou formuli (i) záběr / protizáběr lze šikovně obohatit (ii) o prostřihy na postavy z profilu (Kawasakiho růže), popř. se nabízí (iii) oživit fádní konverzační scénu rotací kamery v rozmezí šedesáti stupňů mezi tvářemi obou hovořících (Vicky Cristina Barcelona), přičemž ona rafinovanost spočívá v tom, že se tím vyhneme střihu. Kromě toho můžeme (iv) kamerou kroužiti kolem do hovoru zabraných hrdinů (TDK), což patrně shledáme za progresivnější postup než (v) rozestavět postavy u stolu a zabírat jen z jedné strany. Zmiňovaný pátý postup vyobcovává diváka mimo dění a navrací kinematografii k malířství, k jedné dominantní perspektivě, zatímco čtvrtý postup je symetričtější, vzdušnější, filmu vlastnější a více pozornější k divákovi, protože jej umísťuje všude po scéně. Co tu máme dále? Andreje Tarkovského, který kladl (vi) postavy při rozhovorech do jednoho záběru, obličeji nasměrovanými od sebe, jak to známe z Andreje Rubleva a Stalkera, zalaškoval si s tím i Spielberg při objetí Cruise a S. Morton v Minority Report. Připomeňme, že tím Tarkovskij nemínil trapně podtrhávat komunikační bariéry; šlo mu o osobité výrazové prostředky, které mu byly nástrojem poznání reality a osvojením světa, protože pouze tehdy, má-li režisér svůj vlastní pohled na věci, stává se z něj filosof a umělec a z filmu umělecké dílo. Za další možno při dialogu (vii) natěsnat celičký herecký ansámbl k sobě do jednoho záběru, (viii) užít splitscreenu (a vtipně zrušit polyekranovou iluzi tím, že se vzdálené postavy při meziměstském telefonním hovoru vzdor dělící čáře začnou mlátit po hlavě jako v Haunted World of El Superbeasto), anebo (ix) provést syntézu výše uvedeného ve filmech řízených pravidly intermediality, která je založena na vzájemných kolizích, průnicích a transformacích mediálních forem (nikoliv na jejich bezproblémovém soužití, jako je tomu v případě multimediality). Ritchie rozšířil už tak bohatou abecedu dialogu pastišem sovětské filmové avantgardy o další zbrusu novou fintu: (x) při dialogu se drží formule záběr / protizáběr, ale jednu postavu bere často v detailu zblízka a druhou zdálky, parafrázujíc tím heroizující podhled a k němu opoziční nadhled, poněvadž postava blíže se zdá být autoritativnější, naproti tomu postava v dálce subtilnější a co nevidět bez života. (11.09.2010)

Jediné šťastie majú tí, ktorí si film pozrú v originálnom znení, pretože to stojí za to! Samozrejme k nim patrím. Riadna "náhodičková a fucková" psychárčina, ktorá je zrozumiteľná aj úplne bežnému konzumentovi filmov. Škoda však "domyslite si" konca, pretože keby skončil akokoľvek, prijal by som to. 90%. (02.04.2007)

"I am lovin it!" Ritchieho svet, ktorý som si zamiloval po prvých minútach a hltal som každý gag, každú postavičku, každú scénku. Úmorné čakanie na director's cut verziu sa oplatilo a neviem si predstaviť, že by bol film čoby len o sekundu kratší. 100% a ani o penny menej, jednoducho top klasa. (09.03.2007)

Pravděpodobně nikdo jiný, než Guy Ritchie, by nedokázal dát dohromady kalibry typu Jasona Stathama, Vinnieho Jonese a Stinga:) Jason se zde svou vůbec první filmovou rolí už pomalu rozjížděl ke statusu "hvězdy akčních filmů", Vinnie s tou svou kamennou tváří a "ultra Badass" zjevem mi zde připomínal Michaela Madsena, a Sting zde zase nepředvádí nijaký ohromující herecký "koncert.":) Po úvodním nářezu, kde se hlášky hrnuly v zběsilém tempu jedna za druhou, jsem si řekla, že toto bude mazec. Po chvíli se však děj jakoby ustálil, hlášek lehce ubylo a mé prvotní nadšení jaksi opadlo. I tak se ale jedná o vysoce podařenou podívanou, kde se to jaksi všechno zašmodrchalo. A nezávidění hodný konec je vynikající tečkou za celým filmem. "Nestrkej nos do mojí polívky!", "Buď rád, že najdeš vlastní péro, když tolik hulíš", "Když kšeftuješ s ďáblem, musíš čekat, že přijde peklo", "Teď s nimi vymalujeme, chci rozzářit šedivou oblohu Londýna." :) (11.08.2013)