The Naked City
Réžia:
Jules DassinKamera:
William H. DanielsHrajú:
Barry Fitzgerald, Howard Duff, Dorothy Hart, Don Taylor, Frank Conroy, Ted de Corsia, House Jameson, Enid Markey, Mark Hellinger (rozprávač) (viac)Obsahy(1)
Z filmového hlediska je duchovním otcem Obnaženého města producent Mark Hellinger, představitel „drsné" novinářské školy gangsterských 20. a 30. let se smyslem pro plnokrevnou povídkářskou fikci, budovanou na dokumentární autentičnosti. Od roku 1932 se jeho jméno začíná objevovat u filmu, zejména v souvislosti s produkcí titulů jako Walshova Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) či Vysoko v horách (High Sierra, 1941), Siodmakovi The Killers (Zabijáci, 1946) či Dassinova Brute Force (Hrubá síla, 1947). Už jen z tohoto výčtu je patrný Hellingerův přínos vývoji gangsterky směrem k filmu noir, zároveň je ale zřejmé, že kořeny černého filmu sahají hlouběji než jen do 40. let minulého století.
Z hlediska vizuální formy a koncepce pak autorství připadá snad nejvýznamnějšímu fotografovi New Yorku Arthurovi Felligovi, známějšímu pod přezdívkou Weegee, jehož černobílá, realisticky režná fotožurnalistická svědectví z míst nehod, požárů či zločinu jsou dodnes šokující...
Titul Obnažené město vychází z Weegeeho publikace a krátkého dokumentu, na něž Hellinger odkoupil práva (Felligův film se posléze jmenoval Weegee's New York). Na základě scénáře Malvina Walda a Alberta Maltze režisér Jules Dassin s kameramanem Williamem Danielsem rozehrávají vcelku obvyklé schéma kriminální zápletky (dvojice detektivů vyšetřuje vraždu bezvýznamné modelky). Jejich cílem je však především zachytit atmosféru a puls, stejně jako chlad i žár velkoměsta. Scény z ulic, barů, policejních stanic, činžáků či luxusních čtvrtí jsou proto vykresleny v semidokumentárním stylu. Často za použití skryté kamery se natáčelo především v exteriérech a autentických interiérech, přítomnost profesionálních hollywoodských herců byla omezena na minimum a mnozí aktéři jsou neherci. Exponovány byly desítky tisíc metrů materiálu.
Vedle o něco pozdějšího britského Night and the City (Noc a město, 1950) je Obnažené město Dassinovým největším přínosem černému stylu.
(Letní filmová škola)
Recenzie (25)
Nedílná součást americké popkultury - závěr filmu a promluva o "osmi milionech příbězích v obnaženém městě" stály na začátku dlouhého televizního seriálu. Film samotný je veskrze banální kriminálkou, kterou však nad hladinu průměru povznáší práce s lokacemi. New York je jedním z protagonistů, "je z filmu cítit". Z tohoto aspektu se jedná o mimořádné dílo. ()
Šestákový román jak vyšitý - noční vražda modelky ve městě, co nikdy nespí. Vcelku poutavý případ, dvojka čmuchalů a roztomilý vyprávěcí vsuvky (jak příručka od policie) bych bral za průměr, co mi ale udělalo radost a dalo na ten extra bod, tak bylo intro, outro a vůbec silná, až "fotografická" role tehdejšího Manhattanu a napínavý klimax přes Williamsburg Bridge. Holt slabost pro starý New York :) Určitě si doplním i zbytek té Dassina social-realist poválečné trilogie. ()
Hříšní lidé města newyorského s nádherně snímanými dobovými exteriéry, autentickou atmosférou velkoměsta a netradičně mnohavrstvým vypravěčem, u nějž ale trochu váhám, jak ho zhodnotit. Coby velkého nepřítele voice-overů mě ty vypravěčské vstupy někdy i štvaly a klidně bych se bez nich obešel. Zároveň však uznávám, že se v nich tvůrci výjimečně snažili o jistou inovaci, protože promlouvání probíhá jednak směrem k divákovi ze strany tvůrců o jejich záměrech i filmu samotném, dojde na informování o různých detailech, ale také třeba na ironické poznámky směrem k jednání postav („Klídek, Garzahu, neutíkej! Nepřitahuj na sebe pozornost.“), což mě párkrát i pobavilo. Dějově jde o klasickou detektivku kolem vyšetřování vraždy a rozplétání její záhady pomocí různých stop, výpovědí svědků, výslechů podezřelých... ale tak nějak jsem si potvrdil, že podobnou klasiku, v případě kvalitního scénáře a zdařilých hereckých výkonů, z času na čas pořád můžu. Závěrečný hon na pachatele mi potvrdil volbu 4. hvězdičky. Rozhodně jsem se nenudil. [75%] ()
Suverénní práce s voiceoverem - vypravěčem není vyšetřovatel ani jiná zainteresovaná osoba, nýbrž "pouhý" producent filmu, který rád postavám ironicky promlouvá do duše a nerozlišuje mezi zmetkem a dobrákem. New York a jeho rozlehlé ulice jsou další živou postavou, hned vedle neodolatelně dobráckého Barry Fitzgeralda. Prezentování případu od samotné vraždy až po dopadení pachatele s důrazem na proces vyšetřování se skvěle hodí k celkovému věcnému uchopení. Příjemná změna po noirech, kde zločin veskrze funguje jako záminka pro rozehrání osobních dramat protagonistů. ()
Na rozdíl od většiny noirovek se "Naked City" nebojí vykročit mimo hranice žánru - a to hlavně po stylistické stránce. Od začátku do konce jde v mnoha ohledech o příjemně hravý experiment - s narrací (ta dokonce zastupuje úvodní titulky) i s kamerou, která se nebojí citovat jak německé expresionisty, tak ruské sociální dokumentaristy. Vůbec to neberu jako agitku na policejní práci - líbilo se mi, že je zde opravdu podrobně popsán tehdejší proces vyšetřování (zajištění a ohledání místa činu, výslechy, práce v terénu atd.) a nakonec ... New York, z letadla i z ulice, ve dne i v noci. K tomuhle filmu se rád vrátím. ()
Galéria (43)
Fotka © Universal Pictures
Zaujímavosti (13)
- Producent filmu Mark Hellinger zomrel krátko pred vydaním filmu. Exekutíva v Universal Pictures plánovala vydanie filmu zrušiť, nakoľko vôbec netušila, ako film propagovať a bála sa, že pôjde o kasový prepadák. Hellingerova rodina ale na vydanie naliehala, nakoľko v jeho kontrakte bola klauzula, že film musí vyjsť za akýchkoľvek okolností. Z filmu sa, na prekvapenie štúdia, stal hit a vyslúžil si taktiež dva Oscary. Jedno z divadiel na Broadwayi (West 51st Street) bolo dokonca po Hellingerovi aj premenované. (Real Tom Hardy)
- Producent filmu Mark Hellinger bol prítomný na všetkých lokáciách počas natáčania, kde dbal na všetky detaily a všetko mal pod dozorom. Mnohí tvrdia, že film je jeho dopisom lásky pre mesto New York. (Real Tom Hardy)
- Scéna, v ktorej sa dve slečny bavia pred výkladom obchodu s drahými šatami o tom, ako by chceli byť vo Waldorf Astoria počas toho, ako Frankie spieva, je odkazom na Franka Sinatru, ktorý v tých časoch hojne vystupoval v klube Starlight Roof na vyšších poschodiach tohto slávneho hotela. (Real Tom Hardy)
Reklama