Velká iluze
La Grande Illusion
Grand Illusion
Réžia:
Jean RenoirKamera:
Christian MatrasHudba:
Joseph KosmaHrajú:
Jean Gabin, Dita Parlo, Pierre Fresnay, Erich von Stroheim, Gaston Modot, Marcel Dalio, Jacques Becker, Jean Dasté, Julien Carette, Claude Vernier (viac)Obsahy(1)
Dva francoužští důstojníci, kapitán de Boieldieu (Pierre Fresnay) a poručík Maréchal (Jean Gabin), jsou sestřeleni nad bojovou linií nepřítele a posláni do zajateckého tábora. Tam díky vzájemnému porozumění s ostatními vězni pomáhají budovat tajný podzemní východ. Osud je k nim však nemilosrdný. Den před plánovaným útěkem dochází k přesunu zajatců. Hlavní myšlenkou Renoirova snímku je víra v dorozumění lidí různých národů, ras a vyznání. (caligari)
(viac)Recenzie (135)
Vzhledem k roku vzniku skutečný filmový skvost - ať už se jedná o humanistické a lidsky prohřáté prostředí tábora, kde stále platí gentlemenská pravidla a úcta k vlastní třídě, tak o vypjatou situaci útěku dvou vězňů, vrcholící drásavým milostným románkem a originálním otevřeným koncem. Pro mě o třídu lepší zážitek než technicky vytříbenější, leč chladnější Pravidla hry, ()
Renoir chtěl natočit film plný víry v dorozumění lidí různých národů, ras, vyznání se silným důrazem na přátelství. To se podařilo. Je to pěkný film. Jen na můj vkus místy trochu zastaralý a hluchý. Ale poslední půlhodinka mě přesvědčila o tom, že čtyři hvězdy jsou na místě. A kdyby se celý film nesl v podobném duchu, mohlo to být pět. ()
Na svou dobu, tedy rok 1937 kdy byl film natočen, to musela být bomba ! Z dnešního hlediska působí některé scény naivně, ovšem pokud se díváme na film očima tehdejší noblesy mezi důstojníky znepřátelených armád, pak režisér RENOIR dosáhl bravurního výsledku. Je to "velká iluze", že by takhle měla dopadnout každá válka. ()
Zase trochu jiný pohled na válku a na to, jak může válka působit na člověka jako na jedince, ale i jako na součást společnosti. Film má neskutečně zajímavý nádech komedie, ale sám o sobě komický není. Jen celkové pojetí ukazuje, že by to mohla být legrace, ale prostě není a nemůže být. V tomhle směru je to pak realističtější, než na první pohled mnohem vážnější filmy. ()
"Jednou ta svinská válka skončí. Doufejme, že je poslední." - "Nedělej si iluze." No, doufejme, že ta poslední světová byla opravdu poslední... Po (1.) světové válce už svět nikdy nebude jako dřív, major s kapitánem si to uvědomují. Komentáře: sportovec, Yaan, JimiH ()
Důstojnická vězení a útěky z nich jsou vděčné válečné téma. Ale Renoirovo zpracování mě dost nudilo, hlavně druhá půlka, která byla úplně odtržená od zbytku filmu o konci ani nemluvě. ()
Celý tenhle film je velká iluze. - " doufám, že už nikdy nebude takováhle válka". No samo, že bude a nebude to trvat nijak dlouho, prakticky všechny postavy tohoto filmu se jí dožijí a bude velmi krutá. Líbilo se mi, že se zde mísí všechny řeči, francouzština, němčina i angličtina a také humor a jakási noblesa.Jean Gabin nikdy podle mě nebyl velkým hercem. Prostě jenom využíval svoje opravdu nepopiratelné charisma, které má i zde. ()
Německý zajatecký tábor za 1. světové války v podstatě jako selanka. Tomu se nedá moc věřit a ten film bohužel vyznívá poněkud falešně. Myšlenka o tom, jak se k sobě lidé ze znepřátelených stran chovají slušně, ač jsou jedni zajatí a druzí věznitelé, je sice jasná a celý film má vyznívat protiválečně, jenže i přes dobrou režii a dobré herecké výkony zůstal stát někde na půli cesty. ()
Pro dnešního diváka takový film asi nebude novinkou a neposadí ho na zadek, pro tehdejšího diváka to však muselo být jiné, proto nebudu příliš přísná. Nejlepší film nesoucí se v podobném duchu je podle mě Stalag 17, ale Velká iluze není špatná, obzvláště pokud ji budeme vnímat v tehdejším kontextu. Bylo zajímavé vidět film od Renoira, v němž hraje Gabin. Sice mi trochu vadilo, že to nebylo ani dost dramatické, ani komediální, jako to předvedl právě Stalag 17, ale odpouštím. Velká iluze totiž dodnes není vyčpělá, pořád má co říct. ()
Velká iluze od legendy francouzské kinematografie Jeana Renoira sice coby protiválečný film sklouzává k tezovitosti, avšak její humanistické poselství a neutichající zájem o lidskost z ní činí klíčové dílo 30. let. Francouzi - výrazný Jean Gabin a Pierre Fresnay - a proti nim dále výtečný Erich von Stroheim (německý kapitán) představují zástupce obou znepřátelených stran – jako důstojníci se ovšem všichni dokáží nekonfliktně dohodnout a jeden druhému upřímně vyjádřit respekt i úctu. Tato dokonalá ukázka vzájemných lidských vztahů mi na Renoirově filmu přijde snad vůbec nejdokonalejší. Zároveň zcela rozumím tomu, že nacisté tento snímek vřele nenáviděli. Varovný přesah do budoucnosti by se dal nalézt na mnoha místech, avšak z mého pohledu jej nejlépe evokuje jedna ze závěrečných replik poručíka Maréchala (Gabin): "Jednou ta svinská válka skončí. Doufejme, že je poslední." Výborný a silný film od jednoho z největších průkopníků kinematografie! ()
Je onou velkou iluzí pouto mezi příslušníky stejné společenské třídy (aristokrati De Boieldieu a von Rauffenstein) přesahující pouta k národu a vlasti, nebo Renoirův humanistický pacifismus v předvečer druhé světové války? Každopádně kromě myšlenek nabízí toto mistrovské drama ze zajateckého tábora také silné, zapamatovatelné herecké výkony (Gabin, Fresnay, von Stroheim) a „neviditelnou“ virtuózní práci kamery, které si ovšem jistě lze všimnout minimálně ve scéně v divadle. ()
ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995, zaradené v sekcii 'Umenie') ◘◘◘◘ Bruselská anketa (vznikla v roku 1958) - 5. miesto ◘◘◘◘ MFF Benátky 1937 - Najväčší umelecký prínos ()
Říkám si, co tím názvem vůbec Renoir myslel. Že by touha po gentelmanském jednání i v době válečné, v repektování soupeře (bylo-li to kdy reálné?), jakožto bojovníka za vlast, která je však pro něj v nastávající (tehdejší) době "velkou iluzí"? Každopádně první polovina filmu na mě působila poměrně utahaným dojmem, druhá pozměnila prostředí: vězeňský tábor za hrad, kde krystalizuje vztah mezi Fresnayem a Stroheimem, a dále za venkov, kde se naplno projeví Renoirovo volání po porozumění mezi národy (vztah Němky s Gabinem/Maréchalem). Není divu, proč byl ve své době tento film pro svůj nesmírný pacifismus (byť snad není nikdy zcela otevřeně vysloven) v mnoha bojovně naladěných zemích cenzurován nebo dokonce zakázán. ()
Velká iluze se ve své filmové kategorii jistě nemá za co stydět. Svým poněkud vlažným tempem však neuchvátí srdce průměrně neobvyklého diváka (tedy mě) nijak zásadně. Snad jen dvě věci stojí za vypíchnutí: Francouzská hymna, která burácí Německým vězením a "Man you love to hate" ()
Před víc než sedmdesáti lety byl ten parchant lidsky dál, než jsme dnes. A to měl zkušenost s druhou válkou teprve před sebou. Vůbec není na škodu, že je film tak explicitní a myšlenky do nás šije jak kulky ze samopalu. Pokud je sdělení tak zásadní, jasné a logické, přesto svět funguje absurdně jinak, je tahle forma nejvýstižnější. Zcela rozumím Janu Pavlu II., že zařadil Velkou iluzi do tý svý bestofky, je to totiž jak sledovat jeho zfilmovaný proslov. "Out there, children play soldier. In here, soldiers play like children." ()
Velká iluze dokazuje, že válečné téma bylo možné kvalitně zpracovat i před druhou světovou válkou. I když válka je v tomto případě pouze zastřešující kulisou pro vyjádření vlastního stanoviska k tehdejším poměrům politickým a společenským, když se celková situace v Evropě nezadržitelně vyhrocovala. A tak Renoir předkládá své rozumné protiválečné teze, své myšlenky o přirozeném konci výsostného postavení aristokratické vrstvy. Je to též o přátelství, o úctě k lidskému životu, o důsledném vykonávání povinností, o touze po svobodě, o naději, o důsledcích válečných hrůz, o lásce a pochopení. Renoir ukazuje jasné obrazy, snaží se vzbuzovat národní hrdost, pokouší se vydolovat vše lidské z každého jednotlivého člověka. Válka dokáže sbližovat i zdánlivě velmi odlišné typy lidí různého rasového původu i sociálně-třídních poměrů a krajní životní situace dokáží odhalovat pravé charaktery lidských duší. Mocenské ambice dokáží být zhoubné pro jednotlivce i celé národy. A i v takových trudných dobách si lze uchovat morální čest. Mezi hlavní postavy příběhu patří zajatý a temperamentní poručík francouzské armády Maréchal (dobrý Jean Gabin), lidský aristokrat a zajatý kapitán francouzské armády de Boeldieu (dobrý Pierre Fresnay), vznešený aristokrat, čestný pilot a kapitán německé armády se smutnou povinností von Rauffenstein (dobrý Erich von Stroheim) a další zajatý poručík francouzské armády židovského původu, movitého zázemí a dobráckého srdce Rosenthal (zajímavý Marcel Dalio). Z dalších rolí: půvabná německá selka s nečekaným sblížením Elsa (šarmantní Dita Parlo), veselý vtipálek a francouzský důstojník Cartier (Julien Carette), francouzský důstojník a nadšený budovatel tunelu (Gaston Modot), slušný dozorce a německý seržant Arthur (Werner Florian), či malá a nevinná Lotte (Little Peters). Film rozhodně nepůsobí zastarale, ale má svoji stálou svěžest. Myšlenky nejsou omezeny žádným časem. Touha po svobodě se stává pudem a touhou. Válka nedává mnoho smyslu lidským bytostem. Osvíceným a vznešeným aristokratem může být každý člověk, pokud si dokáže zachovat přirozenou úctu k ostatním. Díky přátelství a lásce lze překonat nejednou krušnou chvíli i těžké životní překážky. Film má své myšlenky, strhující místa a především hluboké poselství lidskosti. ()
Pár solidních poselství tam bylo, a chápu, že před II. světovou válkou se tohle náckům tedy rozhodně nelíbilo, ale z dnešního pohledu to bylo hodně natahané, často hodně nicneříkající a dějově poměrně prázdné. Ještě průměrné hodnocení, ale tak tak. 50% ()
Velka iluzia spravodlivosti, nahradena aspon stipkou snahy o pochopenie a porozumenie medzi znepriatelenymi narodmi vyjadrena, ci uz cez fantasticke dialogy Ericha Von Stroheima s francuzskym kapitanom, alebo nemecku vdovu pomahajucu francuskym utecencom. Celkovo Renoirova praca je vyborna, len znalost historie podkopava reziserove snahy o doveryhodnost,kedze film je natoceny este v obdobi, ked sa Francusko a Velka Britania svojou politikou appeasementu, snazili o mier s Nemeckom, pricom vsetci dobre vieme ako tieto mizerne snahy skoncili. ()
Film z prostredi zajateckeho tabora za prvni svetove valky. Nijak zvlast rychly, hlavne prvni polovina me dost nudila a bylo to takove o nicem... Po pulce se to ale trochu zlomilo nahoru a postavy dostaly lepsi a rekl bych i lidsky rozmer, hezky prokresleny vztah mezi velitelem lagru a jednim z veznu. Druha pulka byla opravdu zajimava. Navic je to takove multilanguage, protoze tam na stridacku zni nemcina, francouzstina a anglictina. Ale preci jen ta prvni pulka me moc nebavila a radeji bych to nedoporucoval... Souhlasim, ze konec je jakoby z jineho filmu, ale presto se mi dost libil... ()
Vlažný neurčitý dojem. 1) 43letý režisér (taky scénář a dialogy) Jean Renoir (syn malíře Augusta Renoira) zobrazil svérázný zajatecký tábor s milou vstřícnou atmosférou, kam se nepřátelští piloti uchylují zřejmě aby si trochu odpočinuli od válečné vřavy a načerpali nové síly. Letečtí důstojníci z nepřátelských armád se k sobě chovají neobyčejně zdvořile, snad až přátelsky._____ 2) Tento idylický obrázek je falešný, pokud si vzpomeneme na bezohledně potápěné lodě (např. Luisitania), letecké nálety na Londýn (ano, už v roce 1916), nasazení bojových plynů na frontě nebo např. tureckou genocidu Arménů. Velká válka rozhodně nebyla válkou gentlemanů._____ 3) Uvedená idyla však není nepravdivá. Letečtí důstojníci byli považováni za elitu (dodnes jsou), létali vlastně jenom důstojníci, mezi nimi mnoho aristokratů, jejichž duchovní odkaz byl mnohem živější, než je dnes a šel napříč národnostmi, národy a státy (šlechta vždy byla internacionální). Pokud byl francouzský důstojník zajat Němci, německá vláda mu vyplácela žold. Po válce pak francouzská vláda tyto platy Němcům nahradila. Inu, noblesse oblige._____ 4) Reminiscence na osobní boj (Velká válka byla první průmyslově vedenou válkou) se stále projevovaly v chování některých postav. Film zobrazuje konec aristokratického pojetí světa. Napříště to nebudou sociální rozdíly, které rozhodnou o individuální angažovanosti, ale jenom zařazení do systémové mašinérie. Proletarizací tohoto typu prošlo hitlerovské Německo, které dalo příležitost osobám z lidu stejně jako sovětské Rusko a další socialistické režimy později. K tomu režisér: La peinture de ce milieu me permettait d'insister sur une théorie qui m'a toujours été chère que les hommes ne se divisent pas en nations mais peut-être en catégories de travail. C'est ce que l'on FAIT qui est notre véritable Nation._____ 5) Snímek není o dobrodružství, neobsahuje jedinou bojovou scénu. Jde proti nacionalismu, antisemitismu i proti válečnému štvaní. Právě toto je zřejmě důvod jeho adorace u nás i ve světě. V době svého vzniku přitom větší pozornost nevzbudil...až na Německo, kde ho Goebbles promptně zakázal. Na politický a humánní obsah poukázali dodatečně až komentátoři v padesátých letech, po otřesných zkušenostech z druhé světové války._____ 6) Stále opakuji, že hodnotím filmy z dnešního pohledu, posuzuji jejich přitažlivost pro mě jako diváka a nikoli umělecký či jiný přínos dějinám. Z tohoto pohledu je snímek poněkud zvláštní. Celou dobu jsem si říkal, jestli si tvůrci dělají legraci anebo to myslí vážně. Typickou ukázkou je dialog dvou důstojníků na útěku na venkově na cestě do Švýcarska. Ozbrojení vojáci se schovají na malé farmě. Poté, co zjistí, že kromě nich je tam žena s malým dítětem, která je zve dál, rozmlouvají o jejím návrhu. Padnou tato slova: Tak pojď, snad nám (ta žena) neublíží. Podobných výroků je film plný._____ 7) A přesto jsem před obrazovkou neusnul, sledování nepřerušil ani neurychlil. Cosi mě přimělo dívat se až do konce. Neumím to pojmenovat. Snad - umění? () (menej) (viac)