Shindisi
Obsahy(1)
Příběh je inspirován skutečnými událostmi, které se odehrály během ruské vojenské intervence v Gruzii v roce 2008. Šindisi je vesnice nedaleko hlavního města Tbilisi, kde ruské okupační síly obklíčily gruzínskou armádu poté, co jim byl slíben mírový koridor. Rusové porušili dohodu o humanitárním koridoru v Šindisi, který i během války umožňoval pomoc zraněným a důstojný pohřeb padlých. Místo dohodnutého příměří jdou do útoku. Vesničané riskují své životy, aby zachránili zraněné gruzínské vojáky. Toto je příběh muže, který si neuvědomuje svou vnitřní sílu a stává se hrdinou v pravém slova smyslu. Gruzínské válečné drama Šindisi získalo nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. (Cinemax)
(viac)Recenzie (24)
Čas od času si jako guilty pleasure pustím film o nějaké válce na blízkém východě, kde sympatičtí američané střílí do anonymních teroristů v turbanech a užívám si to jako neproblematickou adrenalinovou jízdu. Takhle se na Šindisi dívat nejde. Je tu dlouhá a silná akční sekvence, ale tím, že se tu umírá v roce 2008 v reáliích východoslovenské vesnice, to všechno hrozně hořkne v puse. Moc mě taky potěšila režie, která je hodně nedoslovná a spoustu věcí vás nutí odtušovat. A konečně je tu taky skvěle vykreslený ten svět kontrastů, kde se na jedné vesnické silnici míjí ruské tanky, drahá auta pravoslavných popů a vesnické žebřiňáky. První hodina je skvělá, pak filmu trochu spadne řetěz, ale posledních pár minut je tak správně nepateticky bolavých, že mě to zarazilo do židle. ()
Film začíná neskutečnou řežbou mezi guzínskýma vojákama a rusáckou obří přesilou, která je přepadla. Pokračuje však v mnohem civilnějším módu s důrazem na obyvatelstvo vesnice, která se před rusákama snaží zachránit pár zraněných gruzinských vojáků. Uživatel malarkey píše čistě bez emocí, ale sorry Tome, já teda přitom měl emoce na maximu, při větě rusáckýho soldáta ke guzinskýmu vesničanovi "My váš nikdy nepustíme, nikdy." jsem měl vztek, kdo dává rusákům práva neustále napadat svoje sousedy a vnucovat jim svou politiku, jenom vojenská převaha nic jinýho, jiný argument nemaj a ty mrtvý z tohoto způsobu jendání to není bez emoční to je u mě silně emotivní. ()
Čistě, bez emocí, chladně. Navíc s jednou hodně slušnou válečnou scénou, která nám přiblíží válku v Gruzii a nebude to rozhodně nic hezkého. Po dlouhé době jsem měl pocit, jako kdybych ve válce byl. Škoda, že rozpočet byl gruzínský a tak se film ve výsledku přiklonil spíše k tomu dramatu. I to drama je ale neskutečné. ()
V první třetině snímku jsme svědky krvavého střetu ustupující gruzínské jednotky a ruské armády, která nečekaným úderem sevřela Gruzínce do smrtících kleští. Víc než fandové velkých epických válečných příběhů si ale na své přijdou ti, kdo upřednostňují komorní intimní filmařinu se smyslem pro atmosféru. Ta má v Šindisi tíživý rozměr. Je to film o hořkosti porážky, o přežívání, solidaritě a síle neokázalého, ale zarputilého vzdoru. Vyvrcholením je pak absurdní svatební hostina bez známek spontánnosti a veselí, zato za přítomnosti velení ruské divize, která se na svatbu pozvala sama a dost dobře se nedá odmítnout. Válka Gruzie s Ruskem byla jednou z nekonečného koloběhu konfliktů, kterými se už 250 let pokouší Kavkazané vymezit vůči mocnému sousedovi na severu a uspořádat poměry v rámci neobyčejně komplikované etnické struktury obyvatel Kavkazu. Šindisi je malý, ale na poměry Gruzie mimořádný film. Celkový dojem: 80 %. ()
Toto je snad můj první snímek, co vytvořila tvorba z Gruzie. Musím uznat, že to nebylo vůbec zlé. Nejenže jsem se dočkal solidní válečné bitvy, ale také pohnutého případu vesničané, kteří musí trpět příchod okupantů (někteří prominou, ale rusové skutečně okupují část této zajímavé země). Doporučuji, všem kdo má rád válečnou tématiku se zajímavým podtónem). ()
Asi by bylo vhodné říci, že filmy jako tenhle jsou důležité jako že memento. Jenže koho tohle téma (tzv. lokální konflikty) zajímá? Opravdu zajímá?? Tak jako svět měl u prdele anšlusy Rakouska a Sudet, jako rozdělení Koreje a Vietnamu, jako jen mizerně maskovanou agresi Ruska na Ukrajinu, jako anektování Krymu ...., - mohl bych pokračovat hódně dlouho, tak i tohle(konflikt v Osetii) přeci nikoho vlastně nezajímá. Tedy ano, chvíli o tom blekotalo pár politických veličin , i nějaká ta vlajka byla pozvednuta před těmi ruskými ambasádami .... a nic. Jako vždy. Vždyť událostí je tolik .... . --- Takže snad jen to, že alespoň na chvilku jsem se zkusil vžít do toho co jsem zde mohl popatřit a jen tak povrchně přivonět k té ohromné hrdosti a vzdoru (nás) ,,bezmocných". Dík. ()
ač mám něco nakoukáno,tak tohle byl můj první Gruzínský film a nebylo to vůbec špatné.Poměrně komorní drama o tom jak se vesničané rozhodli pomoci gruzínským vojákům,kteří byli napadeni ruskými vojáky a sami tak riskovali úplně všechno.Hodně to připomíná balkánskou tvorbu,která se zabývala válečným konfliktem a našinec upřímně může být rád za to,že žije kde žije.Jakkoliv je to kocourkov...60% ()
Slušně natočené válečné drama s několika opravdu silnými momenty, které má i poměrně velkou výpovědní hodnotu. Když už pro nikoho jiného, tak pro Gruzínce tedy určitě. Nicméně ve filmu se najde také pár hluchých míst, takže jsem jako nezasvěcený divák chvílemi neudržela plnou pozornost. Ačkoliv dávám přednost komorněji laděným snímkům, k nimž se dá Šindisi bez okolků zařadit, tak jsem se nějak nedokázala vcítit do žádné ze zobrazovaných postav. (60%) ()
Syrové a autentické válečné drama. Pokud si někdo myslí, že Rusové (respektive jejich režim) jsou kámoši, tak by měl povinně vidět. Smutné je že i po 13 letech okupují 20% území této krásné země, plné úžasných a hrdých lidí. 4,5* ()
když pominu proč ten film vznikl a v jaké době,jde o jeden z nejlépe udělaných válečných filmů v poslední době.Od scénáře, režii, velmi kvalitní kamery, výkony herců- kteří jeli chvílemi na doraz až po maskéry.Ta zranění byla opravdu víc než reálná!!!!!!!100 bodů ()
Perfektne urobená vojnová scéna na začiatku prechádza na drámu civilov a ruských okupantov… clivá hudba a výborná scénografia robia z tohto gruzínskeho filmu výbornú drámu podľa skutočných udalostí. ()
Můj první čistě gruzínský film a to na téma ruské vojenské intervence v Gruzii. Válečný film s jednou výživnou bojovou scénou jinak spíš civilní záležitost kladoucí důraz na atmosféru okupovaného území, kde určujou noty z pozice síly Rusáci. Nedá se ubránit paralele se skutečným konfliktem na Ukrajině, který je ve zprávách každý den a i to asi trochu devalvuje tohle jako filmový zážitek, kterému bych před rokem dal možná i čtyři hvězdy. ()
Není v tom žádný příběh, ani vyšší smysl, ani vtip, ani sympatický postavy. ()
Hodně civilně a syrově natočený film o části konfliktu v Jižní Osetii. Jakoby nezúčastněné nasnímání mu dodává na realistické atmosféře a uvěřitelnosti. Fajn je také ohraničení příběhu jen na jednu epizodu války bez nijaké rozmáchlé snahy zachytit co nejdelší časový úsek. Líbila se mi i exkurze do životního stylu zastrčené gruzínské vesničky a nepopsatelná znepokojivá hudba. Mínusem jsou občasné trochu zvláštní střihy a posuny příběhu. K tématu národnostních válek v bývalém SSSR asi první film, co jsem viděl a musím říct, že pár věcí mi pomohl pochopit. Dojem velice dobrý. ()
Překvapení, jak to Gruzínci natočili. Kvalitní a dost dlouhá bitka. Působivá ta skutečnost, že Rusové porušili příměří a vědomě šli vystřílet "hájené" vojáky, případně obyvatele. A tady končí chvála. Další příběh o hrdinství je sice závažný a ani není nudný, ale moc k tomu nechybí. Tady to chtělo filmově víc navodit atmosféru a ždímat diváka. ()
Gruzínský pohled na jednu část války, tedy jako rekonstrukce to bylo zajímavé. ()
Veľmi nezáživný snímok. Príbeh nebaví, k postavám som si žiadny vzťah nevytvoril, miestami som sa v príbehu strácal. Vojnová dráma má mať dynamiku a tento snímok je silne komorný. ()
Na území relativně malé Gruzie proběhly od konce SSSR již tři válečné konflikty, a to dva v Abcházii (v 90.letech) a jeden v Jižní Osetii (2008). Jednu událost z Osetské války popisuje tento film. Na konci války (která probíhala od 7.srpna do 16.srpna 2008) bylo po vyhlášení míru, 22 gruzínských vojáků přepadeno 58.rotou ruské armády a 17 jich zahynulo během boje (bitvy u vesnice Shindisi). Zbylých pět jich bylo zachráněno obyvateli vesnice této vesnice. Událost nelze z ruské strany označit jinak, než válečným zločinem. Film Shindisi je z větší části smutné komorní drama má silný příběh a sugestivní syrovou formu vyprávění. Začíná evakuací obyvatel této malé kavkazské vísky a zachycuje velmi dobře natočenou přestřelku mezi gruzínskými a ruskými vojsky. Schování přeživších vojáků a následnou jejich záchranu díky gruzínským pravoslavným mnichům. Režisérovi Dito Tsintsadzemu se podařilo perfektně popsat atmosféru těchto událostí a celkově natočit vážné drama, které se obejde bez zbytečných slov. Každá z postav má své místo a i přesto že je zde postav skutečně málo, cítíte že víc jich ani není potřeba. Na závěr bych zde chtěl zmínit dvě scény, které jsou svou atmosférou naprosto mrazivé. První z nich je zahalování stop, zapalování aut a vyzvánění telefonů mrtvých gruzínských vojáků a tou druhou je závěrečný obřad (ani nevím o co konkrétně šlo), který je plný nevyřčených emocí ( v podstatě zde probíhají emoce ve stylu: mezitím co ožíráme okupanty co se nám smějí do ksichtu a opovrhují námi, tak zachraňujeme své vojáky, syny naší vlasti). ()
Šindisi pro mě, musím přiznat, bylo poměrně zklamání. Jakože ano, hned na začátek musí napsat, že nesmírně obdivuji gruzínské filmaře, do jak náročné kinematografické práce se pustili a musím říct, že ji podle mě zvládli výborně. Kdybych byl Gruzínec, jistě bych si Šindisi nesmírně užil, bohužel Gruzínec ale nejsem, a tak mě unylé rozhovory vesničanů příliš nezaujaly. Bitva v Šindisi byla ztvárněna velmi poutavě, následně ale přichází pomalejší část snímku, a i přesto, že to bylo hluboké a často dá se říct i inspirující, mě to příliš nebavilo. Šindisi je jistě výborný film, který si pustit třeba před návštěvou Gruzie, ale jinak lze jeho zhlédnutí asi vynechat. ()