Toto je Spinal Tap

Mnoho slavných hudebníků si po dosažení určité mety musí připomenout, že nejde o sen, ale neskutečné štěstí kombinované s tvůrčím duchem a dřinou. Tento snímek nám dává možnost ochutnat, jak ztělesnění takového snu vlastně vypadá. Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik rockovým velikánem? Možná trochu směšným, možná dokonce i maličko hloupým, ale přesto velikánem, který žije svůj sen naplno. Hraje skupina SPINAL TAP je filmem srandovním, ovšem nikoliv krutým. Sdílí radost z toho, že jsou tito hudebníci sami sebou. Má slitování s jejich nabubřelými egy. I přes všechny charakterové absurdnosti nejde o špatné chlapy, ale milé blázny, kteří žijí v chatrném, přesto relativně dobře poslepovaném snu. V samotném závěru skupina získá záchranný kruh v podobě japonského turné a divák ví, že si ho zaslouží. Vždyť tihle staří kluci hrají pro radost, a o to jde. Od roku 1984 vzniklo několik napodobenin a imitací vycházejících ze snímku Hraje skupina SPINAL TAP, ale ani jeden se vtipem a úderností nedokázal svému vzoru přiblížit. Režisér Rob Reiner byl ve správný čas na správném místě. Díky němu a souboru jeho talentovaných spolupracovníků vznikl skutečný kult a klasika na poli fiktivních dokumentů. Více. (27.05.2023)

Trefovanie sa do hudobného sveta vyšlo občas slušne. Hlasitosť, čierny obal, hľadanie pódia a podobne. Filmu, teda pardon rockumentu, však chýba vyššia kadencia vtipných momentov. Človek si ich musí vystáť ako frontu na vstupenky, ale potom stoja za to. Bohužiaľ skrz absenciu drog a sexu musím zraziť hodnotenie do suterénu. (30.12.2019)

Skvěle natočený fiktivní dokument o neexistující kapele Spinal Tap, ve které byste ale bez problémů poznali řadu skutečných heavy metalových muzikantů 80. let. Ačkoli je to celé myšlené jako parodie, mnoho hudebníků se nechalo slyšet, že je tento snímek až "děsivě pravdivý". Myslím, že nejvíce se u toho pobaví lidé, kteří buď v nějaké skupině sami působili nebo mají alespoň nakoukanou hromadu reálných hudebních dokumentů. Osobně nepatřím ani do jediné kategorie, ale i tak jsem si Spinal Tap výborně užil. "Our drummer died in the bizar garden inccident.." :-D (25.03.2012)

V roce vzniku tohodle praštěného dokumentu jsem přišel na svět, premiéra mi tak tehdy unikla jen o fous. V rádiích tenkrát točili pecku Lick My Love Pump pořád dokola, máma s tátou na ni pařili jak ztrhaní. Lidi venku chodili v zařezaných elasťácích a na okurky se stála fronta delší než na banány. Po letech jsem se konečně k tomuhle zaprášenému klenotu vysokého umění dostal i já a musím uznat, že v osmdesátkách se točili mnohem lepší hovadiny než dneska. Břitké a v některých momentech až imbecilní humory pronášené s vážnou tváří zde fungují na jedničku, třešinkou trhající bránici jsou pak samozřejmě vražedné texty písní. Rob Reiner je magor v tom nejlepší slova smyslu. Můj oblíbený Happy End se tímto dočkal důstojného nástupce (nebo je to obráceně?). Spinal Tap forever! Jo a dávejte si bacha na cizí zvratky… (27.08.2013)

V roce 1966 jsem vyrazil do Greenwich Village do rockového klubu The Electric Banana........... Hodně zajímavý "rockument" hudební skupiny Spinal Tap. Musím poděkovat osobě, která dělala k filmu České titulky, díky překladu písní se stal dokument stoprocentně docenitelný. Je pravda, že příběh samotný není tak šokující, aby si zasloužil 100=, ale těch 80 mu právoplatně patří. CITÁT - Udělej mrtvého ptáka......... Scéna s kokonama nebo, chcete-li vajíčkama je originální a píseň "Zrod Rock"n"Rollu" je parádní. CITÁT - Když byla temnota a prázdnota byla král........ (04.07.2014)