Honzus

Hodný, zlý a ošklivý nejpřesněji naplňuje to, co si představíme pod pojmem spaghetti-western. A Leone jako otec tohoto subžánru vytvořil fantastickou podívanou, u které se člověk baví a směje, ale i nervózně svíjí v křesle. Clint Eastwood jako "Hodný" má daleko k tomu, aby si toto přízvysko skutečně zasloužil, Krásnoočko Lee Van Cleefa zase není tím záporákem, kterému byste přáli bolestivou smrt. Pokud jde o "Ošklivého" Tuca v podání Eliho Wallacha, toho si i přes jeho neskutečnou vychcanost a drzost nelze nezamilovat. Sergio Leone sice o pár let později natočil v podobě TnZ ještě dokonalejší a do detailu vybroušenější western, ale tím nejzábavnějším z jeho dílny je bez pochyb Hodný, zlý a ošklivý.

Je pozoruhodné, že i bez přítomnosti prakticky jakýchkoli ženských postav může vzniknout tak silný romantický příběh. Ač je film z vězeňského prostředí a obsahuje řadu drsných scén, působí neskutečně optimisticky a nepateticky krásně a něžně. K tomu úžasná hudba a především fantastické herecké výkony dělají z Shawshanku jeden z nejlepších filmů všech dob.

Peter Weir natočil originální film, který stále nabývá na aktuálnosti a Jim Carrey předvádí nejlepší výkon ve své kariéře. Velice zaujme i charismatický Ed Harris v roli velmi rozporuplné postavy režiséra.

Krásný příběh, výtečná hudba a Robert De Niro excelující před kamerou i za kamerou. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec.

Nejen dokonalá komedie, trefně parodující muzikantská klišé (nikoli konkrétní kapely a události), ale i emocionálně nesmírně silný film. Reiner své hrdiny na jedné straně nemilosrdně zesměšňuje, zároveň je ale nezbavuje lidskosti, takže divákovi osud naivních a okázalých, ale vlastně upřímných Spinal Tap zdaleka není lhostejný. Pseudodokumentární forma filmu funguje i díky přesvědčivým hlavním představitelům výborně a řada scén (stonehenge, bloudění v zákulisí) je tak neuvěřitelně vtipná, že vás donutí pouštět si je stále znovu a znovu. "This Is Spinal Tap!" není jen obyčejný mystifikační dokument, ale film s příběhem, dobrou psychologií postav a dojemným závěrem.

Lze najít lepší důkaz toho, jak lze díky skvělému scénáři udělat z filmu za pár šupů, odehrávajícího se na miniaturním prostoru, jedno z nejlepší děl historie kinematografie? Myslím, že ne. A je jedno, zda budeme obdivovat 12 skvěle napsaných a zahraných postav, z nichž každá je úplně jiná, ale zároveň žádná nepůsobí jako karikatura, nesmrtelné dialogy, kdy každá věta posouvá příběh zase o kus dál, nebo dokonale gradující atmosféru, jakou se nemůže chlubit ani lecjaký "akčňák". 12 rozhněvaných mužů jsou jednoduše bezchybný film, který za 50 let ani trochu nezestrárnul.

Nejlepší film ze soudního prostředí. Příčinou je jednak výborný scénář, který dynamicky střídá úsmévně pasáže s emočně nesmírně vypjatými scénami a druhak herectví Pacina, jehož strhující představení (za celé dvě hodiny v podstatě nesleze z plátna), gradující v závěrečné scéně (nepamatuji si, u kterého jiného filmu jsem si jednu jedinou scénu pouštěl snad stokrát za sebou) nemělo zůstat jen u oscarové nominace.

Po prvním shlédnutí se mi točila hlava, byl jsem zahlcen informacemi, překvapen, možná i trochu zmaten, ale zaručeně přesvědčen o tom, že na Obvyklích podezřelích je cosi geniálního. Po druhém shlédnutí, při kterém jsem si (víceménně) objasnil předešlé nejasnosti ohledně zápletky, se z onoho "cosi" stalo "všechno". Obvyklí podezřelí jsou filmem dokonale vypiplaným po všech stránkách, přičemž žádná stránka vyloženě nevyčnívá. Klobouk dolů před (v době vziku filmu ani ne třiceliletým) Singerem, všemi zůčastněnými herci a zkrátka všemi, kdo stáli za vznikem jednoznačně nejlepšího krimi-thrilleru všech dob. A mimochodem, pokud jste se to náhodou z ostatních komentářů nedočetli, pointa je vynikající.

"Tenkrát na Západě" nebo "Hodný, zlý a ošklivý"? Nevím, vážně nevím. A vůbec mi to nevadí. Jedno je ale jisté: Žádný jiný film nenabízí tak dokonalou souhru všech filmařských dovedností jako TnZ. A to, co zde předvedl génius Morricone, je mimo všechna měřítka filmové hudby.

Nemilosrdně deziluzivní náhled do zákulisí televzních "soutěží", kde sledovanost a oblíbenost soutěžících hrají větší roli než jejich skutečné vědomosti. Film kromě originální zápletky zdobí především výborně napsané dialogy a herecké výkony, doprovázeny výbornou atmosférou padesátých let.