Stratené v preklade

Díky za romantiku bez patosu, bez přesladkýho happyendu, díky za nevtíravej, inteligentní a jemnej humor. (20.03.2010)

velmi intimní příběh dvou američanů - mladé ženy a muže středního věku, kteří musí trávit několik dní v Tokiu. Je to o dotecích ( vzájemné sympatie, rychlé poznávání tolik odlišné kultury Japonska), které vytvoří jedinečnou atmosféru filmu. Sofia Coppola i přes svůj mladý věk dokázala mistrně zachytit psychologii citové zápletky, prošpikovat ji úsměvnými momenty a nakonec pár rozloučit, aniž by narušila kontinuitu poetiky, která dělá snímek tak jedinečným. Momenty na které nikdy nezapomenu : úsměv ve výtahu, záběry přes obrovské okno hotelového pokoje na Tokio ve dne a v noci, bláznivý úlet dvojice na japonské párty s karaoke, reklama na Santori, 2. rozloučení. Film si určitě ještě několikrát pustím, protože vím, že do něj potřebuji dozrát. (24.09.2010)

Krásný příběh, úžasní herci, nádherná závěrečná píseň (15.10.2010)

Ja som asi sledoval úplne iný film ako väčšina užívateľov ČSFD. Nuda, nuda a ešte raz nuda inak to opísať nejde. Prvú pol hodinu sa nič nedeje a keď to už vyzerá, že dej bude konečne napredovať, tak sa všetko opäť zvrhne na poznávaciu exkurziu mesta Tokia a života jeho obyvateľov. Záver filmu tiež nepriniesol požadované gradovanie a preto ma ani neprekvapilo, že osudy hlavných hrdinov mi boli úplne ľahostajné. Mimochodom tá jedna hviezdička je za moju obľúbenú herečku Scarlett Johanssonovú. (23.01.2011)

Tak ako hrdina Bob som sa cítil tento víkend i ja keď som kajakoval s Japoncom Takim na neďaleký ostrov a on hovoril iba po japonsky a ja samozrejme po japonsky neviem nič. V polovici keď som už mlel z posledného mi na otázku či si trúfa ísť na ten ostrov odpovedal "Yes, Yes" a na otázku či by nebolo lepšie to zabaliť a ísť späť mi odpovedal rovnako "Yes, Yes" A tak sme sa nejako bez dohody rozhodli pokračovať. Keď sme sa asi po 3 hodinách strávených neskoordinovane na mori vrátili na pevninu, obaja sme s nechuťou ale zvláštnym porozumením odhadzovali veslá a išli spolu na večeru, ktorá bolá plná Yes or No. Keď som si objednal a čašník priniesol jedlo môj nový kamarát Taki iba ukázal čašníkovi na môj tanier a tak nejako si objednal. A tento moj nový tokijsky kamarát sa rozhodol precestovať celý svet s tým že hovorí iba japonsky. Verím že počas jeho minimálne ročnej cesty sa bude veľa krát cítiť ako Bob Harris. Asi len toľko k filmu a k pocitom keď sa dvaja snažia komunikovať a jednoducho to nejde easy... (05.04.2011)

,,It's not a fun. It's just a very, very different..." Cizí, osamělí lidé v cizím ne městě, ale světě. Ještě, že tu pro sebe jsou... (26.06.2011)

Zachycení samoty mě vždycky trochu děsilo.Když k tomu přidáte kulturní rozdíl, jazykové bariéry a rozhodování na životním rozcestí zjistíte že Sofia Coppola to všechno zachytila neuvěřitelně věrně a ještě k tomu přidala vtip a šarm a nádech věrnosti.Tleskat netřeba, ústřední dvojice je výborná, i když jsem nedokázala věřit Billovi,že zvládne takovouhle roli.Dal to tak a ztratil se v překladu naprosto bravurně. (05.09.2011)

Toto nie je ten typ filmu, ktorý ma zaujme efektmi, dejovými zvratmi, nenúti ma k neustálemu smiechu ani zo mňa nevysaje aj tú poslednú slzu. Nie, jeho čaro je práve v obyčajnosti, jednoduchosti, v hereckom výkone Billa Murrayho a Scarlett Johansson a v tom pocite, ktorý v človeku vyvolá. Pretože to mnoho filmov aj napriek veľkej snahe nedokáže. A Lost in Translation sa to darí akoby len tak mimochodom. (15.09.2011)

Strašně jsem se na tenhle film těšila. Je pravda, že Sofia krásně vystihla osamělost Boba a Charlotte v Tokiu, ale i osamělost jako takovou. Včera mi to navíc přesně padlo do noty, protože jsem se přesně podobně cítila. Zkrátka úplně ztracen někde, kde tomu není úniku. Navíc Bill Murray byl úplně perfektní, a film měl velmi dobrou atmosféru. Jenže nevím co se stalo, ale film na mě nezapůsobil jak by měl, a nenadchla jsem se pro něj, ačkoli jsem se velmi snažila. Objektivně bych to zhodnotila jako dobrý film, a Japonsko má pro mě velmi tajemně lákavou vůni, ale nebyla jsem si schopná film zamilovat. Třeba až se na to podívám příště... (02.11.2011)

Jako vždy jsem netušil, co od toho filmu mám čekat, jelikož jsem se k němu dostal naprosto náhodně. A musím říct, že jsem se skvěle bavil, hlavně díky Murrayovi - scéna v Japonském fitku je úžasná. Ostatní sice trochu zaostávali, ale to nevadilo. Krásný, dramatický konec :). (28.12.2011)

!SPOILER! Skvěle filmařské dílo režisérky S. Coppola aneb krize středního věku v Tokiu... Oba hlavni aktéři prožívají životní krizi, az zde v Tokiu, když na sebe narazí sejdou se na spolecne melancholicky laděné vlně. Když se jejich mysl konečně vice otevře a když společně opustí bezpečný přístav hotelu, společně objevují Tokio, které je vice než irituje. V karaoke barech, galaktických hernách, na cool večírcích, tady všude se poznávají s lidmi tohoto pulzujiciho města aniž jsou schopni se vice přiblížit jejich odlišné kultuře. Az mimo Tokio objeví celou krasu země (na golfu, v chrámu) a dal se dostává i jejich milostný příběh i když už jen písní ,,pro Charlotte" nebo pohlazenim jejích chodidel. Už dávno je nám zřejmě ze na konci bude rozchod ale to jak Bobovi režisérka Coppola dopreje ještě jednu scénu rozloučení, a to jednu z nejhezčích, jaké byli ve filmech posledních let natočený, to me vždycky naprosto odrovna a já musím Sofii C. tleskat ve stoje a přitom zakapnout slzu. ( v Tokijském mumraji Bob vystoupí cestou na letiště z taxiku ještě jednou, najde Charlotte a zasepta ji do ucha slova, která navždy zůstanou jejich tajemstvim. Pak odjíždí, aby se vrátil do svého starého zivota)... Skvěle, citlive a především stylově natočený snímek díky reziserce a hlavně ústřední dvojici je tím nejlepsim ve svém žánru. Oba herci jsou dokonalý a především Bill Murray je díky svému (ne)herectví naprosto věrohodný. 100% (30.08.2013)

Zpočátku jsem ohodnotil 4 hvězdami, což se dalo u kombinace filmu, jehož genialita tkví v maličkostech a nepozorného diváka v bůhvíjakém rozpoložení očekávat. Po druhém velmi pozorném a empatickém zírání do monitoru jsem začal vnímat mnoho rovin příběhu. Naprostým nesmyslem je chápat Lost in Translation jako příběh o zazobanci a znuděné paničce bohatého manžela. Jelikož tento snímek řeší témata, která vlastně s penězi přímo nesouvisí (schválně píšu přímo, jelikož s penězi nepřímo souvisí snad vše). Minisymbolismy demonstrující variabilitu situací a směrů, jakými se může lidský život ubírat (manželství, závazky vůči rodině, špatný výběr životního partnera, samota, hledání spřízněné duše, biologické hodiny versus malichernosti typu výběr barvy do pracovny). Scarlett se mi líbila už v mnoha jiných filmech, ale v roli Charlotty si u mě získala nejvíc obdivu, taktéž Murray. Coppola udělala mistrovský tah (stejně jako např. ve Smrti Panen) v podobě spolupráce s francouzským trip hopovým duem Air, který pro mě dělá z vynikajícího filmu srdeční záležitost. Závěrečné shledaní protagonistů bylo jakýmsi ambivalentním zakončením celé stopáže. Prvním pocitem určitě nebyla satisfakce, ale na druhou stranu mi to vlastně do všeho dokonale zapadlo. (16.06.2014)

Jsem beznadějně ztracen v kráse a genialitě tohoto příběhu. Co rozhodně nechci, je být znovu nalezen... a přeložen do říše odlišné řeči či dialektu ;-) (30.09.2014)

Asi jsem nebyl dostatečně, na té správné vlně. (02.01.2015)

Má to svoje kouzlo, přátelství dvou vlastně osamělých lidí, ale že by mě to posadilo na zadek, to zase úplně ne. Svým způsobem je to docela nudné, dost se to vleče a nic moc se tam vlastně neděje. Ale záběry Tokia jsou zajímavé a mají svoje kouzlo. Za poctivé 3. (10.02.2015)

Ztraceno v překladu rozhodně není komedie. Ztraceno v překladu není ani drama. Ztraceno v překladu je co se týče vymezení svého žánru poměrně dost "ztraceno". Co ale není ztraceno, je úmysl a um paní režisérky, která nechala vzniknout tento lidský příběh. Film nám nabízí pohled na dvě postavy (zdánlivě) velmi odlišné, které spojí dohromady neznámé prostředí a fakt, že jsou oba cizinci v jiné zemi. Ale spojilo je dohromady opravdu jen tohle? ikdyž název filmu napovídá, že byli ztraceni v cizí kultuře a v záplavě všech možných "divných" talk-show a karaokeových večerů, oba dva byli především ztraceni ve svém vlastním životě, plném zklamání a nenaplněných snů. Krotitel duchů Bill Murray herce na sklonku kariéry hraje neuvěřitelně a věřil jsem mu každé slovo (taky aby ne, když to zas tak daleko od pravdy asi nebude...) a Scarlett zahrát taky umí (upřímně ikdyby neuměla, tak dokáže zaútočit jinými "zbraněmi"). Hlavní chyba filmu je v jeho pomalejším tempu, kdy se člověk občas sám sebe ptá, jestli ho to vůbec baví nebo jestli na to vejrá jen kvůli tomu, aby věděl, jak to skončí (a nebo aby zjistil, co golfista myslí tím náááádherným koncem :) ). Asi to není film pro každého, ale několik krás jsem zde našel i já. 75% (02.11.2015)

Tři hvězdy jsou vyloženě za dobré herce. Jinak mi ten film přišel absolutně o ničem. Že se dva lidi nudí a tak si k sobě najdou cestu.. copak to je děj? Sorry, ale byla to brutální nuda. (02.11.2015)

Párkrát jsem se opravdu upřímně zasmál, ale jako nějaké filmové veledílo mi to nepřišlo. Bill Murray super jako vždy. Vcelku příjemný film na jedno zhlédnutí. Slabé 4*. (04.01.2016)

Film, který začíná pohledem na zadek Scarlett Johansson, nemůže být špatný...... (a My Bloody Valentine taky potěší)....... Nádherná melancholie a romantika, které rozumím........ (a né jako třeba ta prostituovaná a retardovaná romantika takové Lásky nebeské) (08.01.2016)

Film, který jsem prožívala od začátku až do samotného konce a pořád čekala, jak to bude dál.Musím říct, že jsem celou dobu z toho měla takový milý a příjemný pocit. (21.11.2016)