Vojna a mier: Andrej Bolkonskij

Ruská nátura ve filmovém hávu. Pompézní, bodrá, teatrální, hlučná, výbušná, nepředvídatelná a tak vůbec. Osobně za největší přednost první části považuji fakt, že i přes prapodivně pojaté (a nudné) výjevy z různých banketů šlechty a násilných přechodů mezi jednotlivámi scénami, mě to bavilo. Byť nepopírám, že především díky mnohdy dechberoucí výpravě, kameře (všechny ty podhledy, průlety, scény z vlastního pohledu - lahůdka) a všudypřítomného velikášství. Přesto doufám, že je to spíše takový prolog, který Bondarčuk teprve rozvede v tu "pravou" Vojnu a mír. Druhá polovina s bitvou "tří císařů" či zimním soubojem tento příslib dává. A ne zrovna malý. PS: Tak se mi to nakonec i potvrdilo, opravdu je to každým dílem lepší a lepší, byť vždy s nějakým tím ale. (28.09.2008)

Aký je rozdiel medzi ruským a americkým filmovým stvárnením legendárneho ruského románu? Odpoveď je jednoduchá. Americká verzia je ľahšie pozerateľná pre konzumného diváka, kdežto Bondarčuk dokázal, že len rusi a ukrajinci môžu verne natočiť Tolstého existenciálnu vojnovú filozofiu. Zvolil pritom dokonalý filmový jazyk a spôsob ktorý nebude zrejme každému po chuti, presne ako aj Tolstého kniha je dosť náročná. Kto bude čakať nejakú akciu, či zápletku, (ktorá sa nedostaví) tak pri 5 minútovej scéne tanca (namiesto nejakej bojovej scény), prestrihavaného s flashbackmi na umierajúceho pána asi dostane závrat alebo film jednoducho vypne. Ruská verzia je totiž pre skutočných filmových fajnšmekerov, je pomalá, snová, plná Tolstého filozofie a až duchovnej poetiky, kde každá kamerová kompozícia je dokonale premyslená. Na tento snímok sa jednoducho musí dozrieť, podobne ako napr. na Bergmanové filmy či geniálnu Vláčilovu "Markétu Lazarovu". A ešte jedno porovnanie so spomínaným českým filmom. "Lazarová" je najdrahší český film a v Rusku zase "Vojna a mier". Dva drahé ale zato veľmi umelecké filmy. (20.10.2013)

Úctyhodné a megalomanské. První hodinu jsem se sice ztrácel v postavách a dějových linkách ruské smetánky (román jsem zatím nečetl). Některé momenty v interiérech mě uspávaly, dlouhé záběry, pomalé tempo a rozvláčnost mi zrovna nepomáhaly. Nicméně, jakmile se začalo bojovat, jak kdyby mě někdo pokropil živou vodou. Rozsáhlé bitevní scény, jsou fascinující jak svojí monumentálností, tak sehraností (nechápu jak, mohli uřídit tak velký komparz) a především působivostí. Kamera, která přelétává nad bojištěm a nekonečnými šiky vojáků aby se vzápětí ocitla na zemi, točila se, kroužila a manévrovala mezi bojujícími vojáky… ta atmosféra se prostě nedá popsat. (14.03.2015)

Dokonalé filmové dílo, což je předurčeno už dokonalostí literární předlohy. Má-li být ctěn Tolstoj, pak se nutně nelze vyhnout tomu, že vyprávění je občas zdlouhavé a rozvláčné. Tak je zapotřebí k filmu od začátku přistoupit a nevyčítat mu něco, bez čeho by nemohl existovat. Kdyby tomu tak nebylo, nebyla by to už Vojna a mír. Nevím o filmu, který by bez triků předvedl tak monumentální a věrné bitevní scény a který by si tak pohrál s výpravou. Vše, včetně hereckých projevů, je podřízeno Tolstému a ničím, zejména penězi si v tom Bondarčuk nenechal zabránit. (27.06.2009)

Teatrální literární stylizace Míru a  megalomanské obrazové orgie Vojny. S postavami se vcelku nedá sžívat, možná až v samotném závěru dostává Bezuchov i Bolkonskij lidštější tvář, a i když to bude spíš problém Tolstého grafomanského opus magnum, tak bych osobně přivítal přízemnější přístup. Válečná vřava opět obrazově dokonalá, byť Waterloo nabídlo ještě větší orgasmus. Bitva u Borodina je prý v dalších částech mnohem epičtější než tady ta naše u Slavkova, ale nevím, jestli se k ní prokoušu. Druhá část, ta mírová, mne vcelku děsí, a to i přes Natašu. Uvidíme, zde trochu alibistická trojka. (22.10.2022)