Jistě, pane premiére

Nigel Hawthorne je největší komik, kterého znám. Kde se na něj hrabe Mr.Bean, Charlie Chaplin a všíci ostatní. Jeho mimika v obličeji je naprosto dokonalá obzvlášť v okamžicích, kdy poklonkuje Paulu Addingtonovi v roli premišra. Rád se dívávám na filmy v původním znění s titulky ale dabing tohoto seriálu je na tak špičkové úrovni, že se na něj dívám česky. (04.09.2007)

Britskí poslanci zvolili tento seriál za svoj najobľúbenejší. Avšak ihneď si uvedomili, že toto rozhodnutie je pomerne odvážne. Nasledovalo teda vyhlásenie, že seriál je síce veľmi populárny, ale v závislosti na stále sa meniacej situácii v TV svete sa musia prikloniť k tomu, že obľúbenosť je vec nemerateľná, a teda akékoľvek uvažovanie týmto smerom by bolo len zbytočnou špekuláciou, ktorej výsledkom by nebolo nič iné, než len vyjadrenie názoru konkrétnej skupiny. (25.09.2009)

I přes kongeniální český dabing se vyplatí trochu pohnout s angličtinou a dát si seriál v originále. Přesto, že žánrově jde o sitcom, klidně bych zařadil celý počin mezi hrané dokumenty. Brání tomu snad jen to, že jednotlivé politické tahy a postavy nejsou podloženy reálnými jmény (určitě by to nebylo zas tak těžké) a zůstávají v rovině narážek. I mrazivé narážky na politiku "železné lady" Margaret Thatcher lze dešifrovat jen se znalostí dobového kontextu. Přesto mě mrzí, že Angličané (zatím všichni, které jsem potkal) v tom žádnou dokumentární hodnotu nevidí. Díky za herecký koncert Nigela Hawthorna v roli sira Humphreyho. (29.05.2011)

K někomu byli scénáristé štědří (zejména Jim Hacker několikrát přelstí Sira Humphreyho), ke zbytku ústřední trojice už tolik ne - jak jsem psal, Humphrey postrádá dokonalé machinační schopnosti, za což taky může představení mírně Mary Sue protipólu (on byl však Marty Stu, takže je to jen fér). Bernard si uchoval hlášky, většinou však místo trefné pointy vypadá jako osoba na autistickém spektru, co bere vše doslova. Annie také ubylo. Velké štěstí, že ale na satiře nebylo ubráno a divák často prozkoumá i zákoutí ministerstev, na které v Ano, pane ministře nezbyl čas. Místo variability humorných situací z předchozích sérií jsou tu tak 3, které v obměnách probíhají dokola - již zmíněné Bernardovy doslovné výklady nebo například jazykolamy hodné Princezny Caroline z Bojacka Horsemana. (02.03.2019)

Pokračování Jistě, pane ministře není tolik vtipné jako původní seriál a rozhovory Hackera s Humphrym mají pořád stejné vyústění. Ale to nevadí, protože to je pořád výborně udělané. Postupem času mi přišlo až děsivé, jak se ustrašený, ale v jádru dobrácký Hacker stává stejně manipulativním amorálním šmejdem jako je Humphry. Nakonec přišel o všechny svoje morální hodnoty a zůstala jen chuť po moci (či si udržet místo) skrze popularitu. Tohle už nebyla hra kočky s myší, ale hra dvou koček, i když ta která byla ve státní správě mnohem déle měla přirozeně většinou navrch. Občas mi bylo líto Bernarda, ten si jako jediný z hlavní trojky zanechal svědomí, snažil se svoji práci dělat poctivě jak jen mohl a často na to málem sám doplatil. (10.09.2014)