Píseň za chudého chlapce

Film obsahuje veľa prvkov, takých, ktoré ešte dlho budú prenasledovať diváka, najmä zato, že všetky krutosti ako bitky, poníženia, sexuálne zneužitia nie sú napísané z fantázie človeka, ale samotným životom, čo však je najotriasajúcejšie je fakt, že toto všetko sa udialo pod zámienkou výchovy. Podobné filmy: Nebezpečné myšlienky , Padlé ženy, Výchovný tábor, Jak zabít kneze, Domov šedých motýľov (19.02.2011)

Filmy na túto tému mám celkom v obľube, väčšinou sú emocionálne silné a zážitok z nich stojí za to. Tu, aj napriek tomu, že ide o ešte tragickejší a smutnejší príbeh, než väčšina podobných, sa emócie príliš nedostavili. Postavy sú jasné vyrisované od začiatku - 1. sllizák, ktorý si myslí, že je šéfom koncentráku a nie cirkevného vzdelávacieho ústavu pre chlapcov, 2. vychovávateľ v sutane, ktorý rád pchá svoje nádobíčko do malých chlapcov, ale inak je vpodstate dobrák a 3. nový učiteľ, sympaťák na pohľadanie, ktorý dorovnáva svojou dobrotou zlo tých ostatných. A samozrejme chlapci, ktorí aj keď sú niektorí zlodeji a kadejaká iná sebranka, sú to veľmi milí a múdri mladíci. Pre mňa sú tu všetky postavy až príliš čiernobiele, extrémy na oboch stranách a moc som to tým postavám nežral. Aj keď je to podľa skutočnej udalosti, neverím, že sa tie postavy v skutočnosti správali tak, ako vo filme, pripadá mi to až príliš zjednodušené a brané po povrchu. Sadista rád mláti deti, to je uveriteľné, veď takých je plno, no nejaké aj zavraždiť a len tak, lebo ho to napadne bez nejakej príčiny... Svätá cirkev vždy bola všemocná a priam dokonalá v ututlávaní nielen morálnych, ale aj kriminálnych prehreškov svojich predstaviteľov, no chcel by som vedieť jeho zmýšľanie, keď sa rozhodol, že pošle chlapca na druhý svet. Však o nič nejde, zahladí sa to a všetko bude ako predtým? Už pri predošlom takmer zabití to bolo treba rázne riešiť, no tu vidíme len nejaké zasadnutie pri stole a nevieme, o čo šlo. Proste aj záporná postava musí mať svoju charizmu, táto nemá nič, len slizký ksicht, nedozviete sa jeho motiváciu ani zmýšľanie, nič. Okrem vykreslenia postáv sú ďalšou slabinou dialógy, ktoré sú príliš fádne a nefungujú ako by mali. Škoda, pri kvalitnejšom spracovaní to mohla byť 100ka ako vyšitá. (03.02.2019)

Tohle není žádná obecná škola. I když se občas najde nějaká dobrá duše, pořád zde budou sadistické svině, které buď nikdy, anebo příliš často zakusily bolest, jakou způsobují svým svěřencům. Bít chlapce koženým páskem přes obličej, tomu se říká špatná výchova a nezbývá doufat, že se najde nějaký princ bez království, který – i za cenu vlastního utrpení – otevře ostatním oči. A pak z toho logicky bude skandál v katolické škole. Píseň za chudého chlapce není prvním ani poslední filmem, který se zaobírá nekalými praktikami některých „bratrů“ v různých nábožensky orientovaných školách, čím se tedy liší od ostatních? Řekněme, že odlišnost není nezbytnou součástí úspěchu. :-) Snadno odhadnete, která postava se ve které chvíli zachová jakým způsobem a kam celý film směřuje (těch posledních pár vteřin jsem však stejně byl napjatý jako struna). S trochou nadsázky můžeme hovořit o dobře zrežírovaném klišé. Scény veselejší jsou umně střídány s těmi méně veselými až depresivními. Na naše emoce není příliš naléháno, tak nějak se očekává, že přijdou samy. V mém případě skutečně přišly, film mě i díky věrohodným hereckým výkonům záhy vtáhnul a emočně vyždímal do úplného dna. Místy je to celkem drsné a po skončení se asi nebudete cítit úplně svěže, ostatně jako po málokterém irském, či Irskem poznamenaném filmu (Moje levá noha, Krvavá neděle…). 85% (17.02.2008)

Není pochyb, že to děti v katolických nápravných školách měli těžké, jenže tento film dává slovu těžké nový význam. O to víc, že je příběh podle skutečné události a toto týraní a zneužívání ze strany katolických kněží se opravdu stalo. Ani si nejspíše nedokážeme představit, jaký mohli mít tyto děti život. Silný film podle skutečných událostí. (25.04.2013)

Píseň za chudého chlapce není skutečně příliš veselým a odpočinkovým zážitkem.Když si tak ten film přehraji znovu v hlavě,vlastně si uvědomuji,že ve spojitosti s tímto dost nekompromisním dílem se mi vybavuje především jeho beznaděj,smutek,špína,neštěstí,smrt a především pravá zkurvená tvář náboženství.Dějově jde především o depresivnější podívanou,příběh se skutečně se žádným z aktérů vůbec nemazlí,na bolest a utrpení narážíme téměř v každém záběru a o to má pak těch pár světlejších momentů v onom marastu daleko větší sílu.Herci byli vybráni především typologicky,takže jak Aidan Quinn,tak Iain Glen si pouze odehráli to,co je jejich herectví nejblíže a zhostili se svých úloh s naprostou precizností.Na Písni pro chudého chlapce mi ovšem docela vadil jeho televizní formát,který mě skutečně rušil a především kvůli tomu jsem si film asi neprožil tak,jak bych mohl,neboť o vysoce kvalitní emoce,city,napětí a dramatičnost tu skutečně nouze není.Píseň za chudého chlapce je zkrátka TV film,který se však svou kvalitou povyšuje do úplně jiné ligy,srší z něj znepokojivá syrovost nejvyššího kalibru a je skutečně v pravém slova smyslu velmi smutnou podívanou,která však potěší každého vnímavějšího diváka. (29.08.2009)