Karel, Me and You
Réžia:
Bohdan KarásekScenár:
Bohdan KarásekKamera:
Zdeněk EliášHudba:
Bohdan KarásekHrajú:
Jenovéfa Boková, Miloslav König, Marie Švestková, Petra Nesvačilová, Lukáš Bouzek, Petr Marek, Marie Anna Václavek Krušinová, František Host (viac)Obsahy(1)
Uvěřitelný film o pauze v manželství, stálosti vztahů, empatii a mnoha dalších věcech. Inteligentní, přemýšlivá, jemná komedie s Jenovéfou Bokovou v hlavní roli. Saša (Jenovéfa Boková) cítí, že se její vztah s manželem Karlem (Miloslav König) vyčerpal, a tak od něj na čas odchází. Nachází chvilkový azyl u Dušana (Bohdan Karásek), starého známého, který jim kdysi hrál na svatbě. Oba se snaží zorientovat ve svých vztazích a vzájemně jsou si v tomto tápání oporou. Celovečerní debut Bohdana Karáska klade důraz na přirozenost dialogů i hereckých výkonů. S neokázalou elegancí a subtilním humorem představuje svět třicátníků, kteří hledají, nacházejí a někdy i ztrácejí přátele i životní partnery. (Marienbad Film)
(viac)Recenzie (135)
Jenovéfa je prostě dokonalá. :-) ()
Tak tohle je opravdu nepovedeny pokus o film, obsahove plytké, technicky nedokonale (obcas neni hercum rozumnet, divne nabarvene sceny,...) a ten strih - tak to je kapitola sama o sobe - situace a rozhovory zacinaji na jednom miste a najednou dokonci vetu jinde... Nenachazim na tom filmu nic zajimaveho! ()
Tlacháni o ničem. Ztráta času. ()
Nezapomenutelný zážitek z letošních Varů. Pravý vrchol festivalu. Neboť na festivalu přece nechodíme na všeobecně dokonalé a tím pádem nudné snímky, ale chceme vidět něco, co jsme ještě neviděli a co v nás zanechá hlubokou stopu. Bohdanovi K. se to nepochybně podařilo. První, co je potřeba zmínit, je, že nejde o film. U filmu očekáváte věci jako jistou dramatickou linku a příběh (nejde-li samozřejmě o tzv. "narativně uvolněný" snímek, kterých jsou mimo jiné také plné festivaly), vývoj postav, herce apod. To, co se na plátně odehrává, odhodilo veškerá trapná pozlátka jmenovaná výše. Ve 110 minutách defiluje v zásadě především režisér Bohdan Karásek sám. Správně usoudil, že má-li přednést tolik životního moudra, musí se toho ujmout osobně a neponechat text nějakému herci... Bohužel, tím pádem většinu času sledujeme neherce poněkud toporně deklamujícího...ale proč ne, proč ne. Protože kvalita Karáskova libreta si to zaslouží. Ostatní postavy slouží, v zájmu tohoto vyššího cíle (=všechno stihnout říct) jako jakési zvukové stěny, které buďto tupě naslouchají mnohaminutovým monologům B.K. tvářícího se tak, že by mu mistr Yoda mohl závidět jeho jogínskou vyrovnanost (permanentní úsměv), nebo Karáskovi nahazují na odpověď. Postavy se tedy střídají, Karásek zůstává. Estetickou část samozřejmě povyšuje Jenovéfa, jejíž milostný poměr s mužem (objeví se ve snímku jen celkově asi na 5 minut, takže na něj opět klidně zapomeňte) je však jen jakousi nepodstatnou vsuvkou v proudu vztahové filozofie. Tohle se prostě nedá popsat, to se musí vidět! ()
Jenufka je mooc pekna kocicka. Scenaristicky urcite ne hloupe, ale misty nevyvazene. Neurazilo to, ale po2. to videt nepotrebuji. ()
Mě už to generačně míjí, ale dovedu si představit, že někoho dvacetiletého to může vystřelit z kecek. ()
Nerozuměl jsem ani slovo ()
Bohdan Karásek - Jestřáb, udílející rozhřešení ztracencům motajícím se po svých zbytečných životech si to asi opravdu napsal pro sebe (O sobě?). Ale dobrý. Jen za to věčné lití by v tabulce Modrého života moc políček nevybarvil. Bych měl takovou otázku: Když Marienbad označuje tuto jemnou, přemýšlivou komedii přívlastkem inteligentní, asi nemá na mysli sociální inteligenci, že? Prosím pěkně. Zaplaťte už konečně někdo Jenůvce logopeda. To je strašný. Karásek podle ní deklamuje jako vyzrálý profík. ()
20 minut a off ()
Vlastně nevím, co se mi na tom líbilo. Nějak jsem se naladil na styl dialogů, i podivné neherectví B. Karáska. Kdykoli promluvil, měl jsem pocit, že se dostávám z hraného filmu do dokumentu. To mě sice trochu rušilo, ale na druhou stranu to zvyšovalo mou pozornost k řečenému. celkově mi ani nevadilo náhodné vršení scén přibližně od půlky filmu ani místy ne úplně životné intelektuální rozmluvy. Líbil se mi důraz na práci hrdinů. Že nežijí ze vzduchu. A J. Boková je pohledná, takže ok. ()
Lidé chodí a povídají si. Lidé stojí a povídají si. Lidé sedí a povídají si. Lidé leží a povídají si. Střízliví lidé i opilí lidé. Lidé hezcí i méně hezcí. Veskrze lidé velmi chytří. A překvapivě to celé docela funguje. Nemůžu říct, že by to snad byla přímo zábava, ale je to spíše zajímavé, protože je to poměrně uvěřitelné. Což nebývá běžné. Zároveň mám ale naprosté pochopení pro ty, kteří to vidí jako 110 minut nudných plků o ničem. Chápu, že se na to nechtějí dívat na plátně/v televizi/na počítači. Ale kdyby se poslouchali v reálném životě, možná by se v tom - alespoň částečně - poznali. Pak by na to třeba koukali jinak. BTW, film, ve kterém hraje Jenoféva, u mě má dopředu alespoň dvě hvězdy zajištěné, i kdyby to byla sebevětší píčovina. Což není tento případ, to jen tak pro pořádek. BTW2, ta hudba je strašná. ()
Docela pohodička , jako bych se díval sousedům do dvora a viděl tam normální každodenní život . ()
Zahrát dobře každodennost je kumšt. Tady se povedlo a za mě docela těžký formát snímku se podařilo natočit v akurátní stopáži a se skvělými a přirozenými a přirozeně plynoucími dialogy. ()
Nedokonalé, ale skvělé. Vtipné. Na konverzační film a stopáž není snímek nudný. Střídající se kvalita kamery mě sice místy rozčilovala, ale i za tyhle emoce jsem ráda. Kvůli té své jinakosti mi Karel, já a ty zůstane v hlavě ještě dlouho. ()
Kdo psal ten scestnej obsah filmu??? Dušan že je Miroslav Faderholz? To je nějaká schizofrenie? ;) Aha, asi mystifikace ;cD Jo, film bavil i provokoval k zamyšlení o životních zkušenostech ;cD A určitý napětí tam rozhodně je :) Debata po filmu fajn bonus. ()
Nezaujímavá nudná konverzačka. ()
Hodně o ničem. A obrovská nuda. ()
Manželské, vztahové etudy přenesené na filmové plátno. Jde prakticky sérii rozhovorů ve kterém se pouze střídají protagonisté. Obsahově by se to neztratilo ani v nějaké televizní diskuzi v jedenáct večer na ČT 2. Strašné lehce jde takový projekt proukačovat. A to tím, že půjde o dvě hodiny nezaživného tlachání nezajímavých postav. Naštěstí toto nebylo naplněno a i když nejsem přímo skupina lidí, kterými se Karaskův film inspiruje, plno věcí, které zazní nejsou pouze standardem společenství, ale i standardem doby a stojí se u nich zastavit a zapřemýšlet o nich. ()
Příjemná česká kinematografie. Ač se to nemusí zdát, tak o životě "obyčejných třicátníků" moc filmů není a je to opravdu fajn uvěřitelný snímek (jen se nenechte odradit slabším úvodem). Každopádně jméno Bohdana Karáska začnu sledovat, jsem zvědavý na jeho další tvorbu, ač už hereckou nebo režisérskou - v tomhle případě obě role zvládl na jedničku. ()
Súvisiace novinky
Ceny české filmové kritiky – výsledky
Nejlepším filmem roku 2019 byl českými kritiky zvolen road movie Staříci. Hraný debut Ondřeje Provazníka a Martina Duška o pomstě a spravedlnosti získal kromě nejvyššího ocenění na 10. Cenách české… (viac)
Letos v Marienbadu
V srdci malebných Mariánských Lázní se v termínu od 28. do 31. srpna 2019 uskuteční již čtvrtý ročník Marienbad Film Festivalu. Poklidné lázeňské město přivítá na konci prázdnin festival zaměřený na… (viac)
z tisku: Jindřiška Bláhová: Karel, já a ty by neměl zapadnout, Respekt 6.7.2019 Mezi festivalovými filmy se vždy posbírají desítky historek o pohnutých, nebo dokonce dramatických okolnostech jejich vzniku. O projektech, které usnuly, aby se nečekaně staly skutečností díky grantu nebo náhodě. O nenadálých volbách i vyvzdorovaných filmech. Vysoko téhle pomyslné hitparádě se pohybuje snímek Karel, já a ty od Bohdana Karáska. V programu byl zasunutý v lehce obligátní sekci České filmy 2018–2019. Je to ale titul, který by neměl zapadnout, i když mu to reálně hrozí. Nejen proto, že zatím nemá distributora a málokterý se ho s nadšením ujme. Jak s roztomile automatickým defétismem, který podobné projekty doprovází, poznamenal sám Karásek před premiérou: Je to možná poprvé a naposledy, co film uvidí plný sál. Načež si dívka vedle mě zděšeně povzdechla: Panebože, co to bude. Že neodešla, nebo ještě lépe, že ji vyprávění nenechalo odejít, vypovídá mnohé o dostředivé síle snímku, který by bylo snadné odbýt jako takový lepší „domácí film“. Karel, já a ty je konverzační film plynoucí časem a prostory, v nichž do sebe narážejí tři titulní postavy. Mladá žena, která na zkoušku odešla od svého manžela, aby si ujasnila, jestli to má smysl. Její manžel, který ji nechává odejít, a podobně jako ona tápe. A do třetice dávný kamarád, u nějž žena po krátkém pobytu u podezřívavé kamarádky na nějaký čas skončí. Do trojúhelníku, který není milostný, krátce vstoupí i další figury, jež se jejich životů buď dotknou jako tečny, nebo je bolestivě protnou. V pokušení nebo v naději, jež se záhy rozplyne. Pokud bychom trvali na nálepkách, pak Karel, já a ty je technicky experiment. Vznikl totiž částečně díky podpoře pro experimentální projekty, kterou od roku 2013 uděluje Státní fond kinematografie. A sem svůj nápad přihlásil Bohdan Karásek, absolvent oboru scenáristiky na FAMU, jehož vyčnívající scénář Život poupěte léta neúspěšně zkoušel do filmu vyvinout Václav Kadrnka. Bez producenta, sám na sebe. A dostal třísettisícovou podporu. Což je částka, za kterou se spíš vyvíjí scénář celovečerního hraného debutu, než natáčí celý film. Čtyřicetiletý Karásek realizoval snímek i díky souznění s generačně (či jinak) spřízněnými kamarády a kolegy z FAMU a širší filmařské obce, kteří tu hrají (Vít Klusák, Petr Marek, Petra Nesvačilová) a pomáhali mu s produkcí (třeba Eva Pavlíčková). Hlavní role pak ztvárnili Jenovéfa Boková, herec Divadla v Dlouhé Miloslav König a sám autor. Karásek už ve druhé půli 90. let natáčel domácí filmy pod hlavičkou Společnosti pro výrobu krátkých filmů. Dva jeho středometrážní snímky Lucie (2011) a Milostné písně (2013) vznikly stejně jako Karel, já a ty - pod Filmovou společností Alfreda Bouriany, která se profiluje jako vyrábějící „nízkorozpočtové filmy mimo jakoukoliv institucionální podporu shora“. Karásek, který se živí jako noční vrátný v hotelu, je tak výsostným solitérem pohybujícím se na hraně obskurnosti. Pokud bychom ale na nálepkách netrvali, pak je Karel, já a ty jednoduše film, jehož autor hledal cesty, jak v minimalistickém (finančním i formálním modu) sdělit něco, co je svým způsobem monumentální. Se zřejmým nadhledem se vypovídat z existence. Z úzkosti, obav, snů, představ, hrozivých nejistot a stejně hrozivých jistot, které se pojí se vztahy a schopností v nich být, nebo nebýt. Chtít, nebo nechtít. Vytrvat, nebo odejít jinam. Plynoucí, pozorovatelsky zachycené dialogy věrně evokují dlouhé debaty s nejlepšími kamarády i pocit sdílení s vědomím trvající osamělosti. Stejně tak je film spontánně autentický i coby výkroj z přemýšlení člověka tlačeného věkem i okolnostmi do kouta. Člověka, kterému v jeho očích bolestivě ubíhá čas něco „pořádného“ udělat – ve vztazích i v tvorbě. To první komentovat nemůžu, u toho druhého se mu to podařilo. () (menej) (viac)