Karel, já a ty

Neuvěřitelně živej a chytrej film, s dialogy, který ocení člověk, který se nedívá na svět povrchně. Jsem unesen tak, jak jsem nikdy nečekal, že bych mohl u "bytového" a celkově malého a nezávislého filmu někdy být. Ani tomu Kamilovi Filovi jsem nevěřil, že ty skoro dvě hodiny utečou jako voda a já si tak lebedil, že bych snesl i další. Musím zahanbeně přiznat, že je ostuda, že já, který se o film zajímám tak intenzivně, jsem o Bohdanovi Karáskovi až do sklonku roku 2019 nikdy neslyšel a jeho další snímky je pro mě přímo povinnost dohnat. 100%!!! (02.02.2021)

Mezi klady tohoto podivného filmu řadím to, že v něm hrála Jenovéfa Boková a že nebylo ublíženo žádnému zvířátku. No, a to by bylo asi tak všechno. Na žádný pořádný děj jsem v něm nenarazil, pouze na sáhodlouhé filosofování o vztazích podbarvené bicími. S postupem času mi ty zbytečné kecy i bubnování lezly už notně na nervy, a na to, jak jsem se nudil, byl snímek až nechutně dlouhý. (07.08.2020)

Já sem teda velmi dalece od nějakýho experta na tuzemskou filmovou tvorbu, ale ty bláho, jestli tohle není jedna z nejlepších českých vztahových konverzaček, tak už nevím, co jinýho by mohlo bejt. Takhle podobně živoucí dialogy vměstnat do přirozeně uvěřitelného scénáře, to se prostě jen tak nevidí. Richard Linklater si během tohoto snímku dělal poznámky! (26.07.2020)

Příběhově triviální snímek záměrně nevyužívá nabízející se potenciál milostného trojúhelníku a od začátku do konce setrvává výhradně v žánrově nespecifickém tvaru, definovatelném jako esejistické konverzační drama na téma hovorů o lásce, životě a vztazích, přičemž hloubavé debaty postav probíhají povětšinou v duchu kamarádského plkání u piva s nádechem lehkého filozofování. Na první pohled snímku trochu podráží nohy zjevná lacinost (minimální rozpočet, absence svícení, vizuálně neatraktivní obraz), což naštěstí vynahrazuje režijní a scenáristická vyzrálost nadějného tvůrce, jehož silnou stránkou je důraz na přirozenost a autenticitu hereckých projevů i ze života odpozorovaných dialogů, díky nimž vznikl sympaticky působící malý autorský generační film. (30.06.2019)

[KVIFF 2019] Nečekal jsem experiment. Rozhodně ne takovýhle. V podobě střihu, kdy režisér a všeumělec Karásek asi nedostal v první třídě nůžky na svou preferovanou ruku. A od té doby to s ním a se střihem šlo z kopce. Poté přichází kamera. Zde je vinen někdo jiný. Nedokážu uvěřit, že je film dejme tomu rok starý. Vypadá totiž v některých případech jako kdyby ho někdo vytáhl z trezoru a neměl sebemenší práci a snahu ho restaurovat. Zvuk je další kapitola, kdy scéna z bazénu je v rámci dialogů slyšet jako cvrček v prdeli. A pak přichází i odhalení, že všeumělec si střihl vlastně i vedlejší roli. Dochází do případu, kdy scénář působí filozoficky, ale já už to svým asi trochu chorým mozkem nedávám. Najdeme spousty skvělých hlášek, člověk se dokázal pobavit. Ale ty přeskoky v příběhu, postavy, které si dělají co chtějí bez ohledu na charakter. A tak dále. Karel, oni, všichni ostatní. Bez Karla za Karlem bez Bohdana nikdo nesmí stát. Nejsem bohužel jeden z těch vyvolených, kteří do filmu vidí. Ve skutečnosti se jen divím, že jsem z filmu neodešel v půlce.Není to můj styl. Ale i tak, nemohu udělit 3, protože by to byla urážka pro Tiché doteky, které byly asi dvacetkrát lepší podívaná. (07.07.2019)