Karel, já a ty

Asi dva týdny dozadu jsem na balkonu nezáměrně zaslechl hlasitý telefonát jednoho mladíka na jiném balkonu, který s tou svojí dokázal 10 minut dokola řešit, zda je možné milovat bez citů, snažíc se u toho zachránit či alespoň pochopit jejich složitý a zřejmě již ochabující vztah. Jo, tak tady jsou přímo ve filmové podobě, ta neustálá a pro náhodného svědka někdy až otravná řešení vztahů, jakými jsem si zatím naplno neprošel (a možná proto zatím nedokážu ten film výrazněji ocenit?), ale jaké nejednou pozoruji z okolí. Nemohu říci, že by mě vyloženě nadchl film, který po celé dlouhé dvě hodiny řeší bloudění v milostných vztazích několika mladých lidí, ale při tom po většinu času kráčí tak trochu odnikud nikam, nepřináší vyloženě nezapomenutelné scény a nemá ani výraznější vyvrcholení. Připomíná mi to tvůrčí postoj Věry Chytilové, pro kterou při tvorbě filmů většinou nebyl zásadní příběh, ale v první řadě pohled na vybranou problematiku, což může být ve výsledku zajímavé (což tady do jisté míry taky je), jen by to k větší spokojenosti z mé strany potřebovalo mít buď kratší stopáž nebo pořádně uzemňující vyvrcholení (což tady pro mě chybělo). Na druhou stranu Karel, já a ty je filmem, v němž autor zmíněné téma dokázal uchopit skutečně citlivým způsobem a u něhož často máte díky velmi přirozenému pojetí dialogů, hereckých projevů i režie ten pocit, jakobyste sledovali kus autenticky zachyceného života, což se mi líbilo. Vyloženě jsem si užíval i pro film netradiční a podmanivou muziku se sólem na bicí. Vcelku jde o příjemný film, který si lze pustit klidně i jen jako kulisu k nějaké domácí činnosti, ale zároveň nebude ztrátou času ani během plně soustředěného sledování a nelituji, že jsem se na celovečerní debut talentovaného Bohdana Karáska podíval. Představa, že by současná česká kinematografie, do níž se právě Karáskovi podařilo vnést malý svěží závan, získala mladého tvůrce nezávislých autorských filmů v podobě režiséra, scenáristu, herce a ke všemu i hudebního skladatele v jedné osobě, je vážně moc hezká a inspirativní. A já zatím mohu doufat, že tento film ve mě teprve časem uzraje, případně na něj více uzraju já, až mi bude taky něco přes 30. :o) [70%] (30.09.2021)

Uff, tady bylo všechno tak přirozeně přirozené, až jsem si začala při sledování snímku myslet, že jsem nepřirozená já. Asi na tenhle film nejsem moc mladá a nespokojená. Nějak jsem nebyla schopná se do příběhu dostat. Zřejmě jsem zcela zbytečně hledala něco, co tam není a dělala z komára velblouda. Pro mě bylo sledování filmu velmi náročné. Jako analýza vztahů to špatné nebylo. Mám ale hodně rozporuplné pocity a pěkně se to ve mně mele, jako bych se prala sama se sebou. (16.09.2020)

Velmi příjemná "cinepurskou elitou" vyzdvihovaná vztahovka, ve které jsem náhodou potkal tři knihovnické kolegy. Neutuchající sled dialogů, které jsou ve většině případů dobře napsané a působí přirozeně. Prima konverzačka, která do hry vtáhne vícero protagonistů a nasvítí různorodou problematiku vztahů z několika úhlů i stanovisek. Jinak komedie je to maximálně dosti melancholická, trochu hořká. (09.07.2022)

Mě tohle přišlo jako velmi věrohodná vztahovka. Může možná působit chladně a odtažitě, ale pokud se člověk přisaje na hlavní hrdiny, tak ten jejich zmatek v tom co vlastně chtějí v partnerském životě je za mě velmi dobře trefenej. Bohdane, koukám, že si se natačení vysral, docela škoda, protože nic podobnýho si teď z hlavy nevybavuju a originalita a reálnost je to co se český kinematografii zoufale nedostává a ty si jí to dal. (25.04.2024)

Od první do poslední minuty nudná konverzační věc, kde se plká jak ze života o ničem, tahají se moudra z hlavy a technicky to je na úrovni bakalářské práce studenta filmové školy. Film Bohdana Karáska vypadá jako dokument ze života autora. Prostě ráno zápl kameru a nechal ji pár dní běžet.. Dvě hvězdy za Jenovéfu z Boku. (29.03.2020)