Karel, já a ty

Karáskův scénář je nepřehlédnutelný, byť příznivcům tradiční, narativně motivované kinematografie se bude patrně zdát, že děj nemá jasné směřování. Dialogy spíše ohmatávají téma (milostného) života třicátníků z různých stran, než aby cílily v nějaké kauzální vyústění a katarzi. Co ale patrně ocení téměř každý, je, že znějí přirozeně a civilně, jako by byly odpozorované ze života. A právě v tom tkví síla snímku. Mám jen tři drobnější výhrady: 1) Eliášova kamera je velice nápaditá a záběry jsou skvěle rytmizované, což přispívá k odlehčení jinak poměrně statického filmu, který se skládá jen z rozhovorů. Nicméně samotný obraz má takový televizní look, což může být dáno nízkým rozpočtem (nevím, na to nejsem odborník). 2) Snímek by mohl být o něco kratší a sevřenější. Ke konci už jsem cítil, že mi únava znemožňuje věnovat rozhovorům dostatečnou pozornost. 3) Herecké výkony - s výjimkou Jenovéfy Bokové - působily jako na úrovni ochotnického divadla, což u filmu, který má stát na přirozenosti a civilnosti, zkrátka bije do očí. Podtrženo, shrnuto: Karel, já a ty působí jako nezvyklý zjev v současném českém filmu a Karáskovi držím všechny palce, aby mohl dál točit. Je to asi jako Linklaterovo Before Sunset - v něčem horší (zejm. herecký projev) a v něčem překvapivě i o kousek lepší (nenucenost dialogů). (12.08.2020)

Mluví se v případě „Karla“ o tom, že je to konverzačka. Ale tak to úplně není. V tom filmu je jedna celá rovina, která je ryze montážnická. Všechny ty prostřihy s "billboardy", které velmi trefně komentují dnešní dobu a konfrontují ji s hodnotovým rejstříkem postav. Nevím o žádném současném českém filmu, který by střihovou skladbu používal tak důsledně. Myslím, že diváci si už trochu odvykli vnímat film tímto způsobem - ta pravá „informace“ v jejich mozku vznikne teprve spojením dvou k sobě střižených záběrů, teprve z této konjunkce vznikne něco třetího. Nic ve slovech, a snad ani v obrazech, ale až v mysli. To „Karel“ dělá velmi důsledně. A přirozeně: humor, Karásek-Dušan jako moudrý vůdce sekty, a mnoho dalšího, krásného...:-) Film má rytmus, plyne, vine se, je to spíš hudební skladba. (15.12.2020)

Asi dva týdny dozadu jsem na balkonu nezáměrně zaslechl hlasitý telefonát jednoho mladíka na jiném balkonu, který s tou svojí dokázal 10 minut dokola řešit, zda je možné milovat bez citů, snažíc se u toho zachránit či alespoň pochopit jejich složitý a zřejmě již ochabující vztah. Jo, tak tady jsou přímo ve filmové podobě, ta neustálá a pro náhodného svědka někdy až otravná řešení vztahů, jakými jsem si zatím naplno neprošel (a možná proto zatím nedokážu ten film výrazněji ocenit?), ale jaké nejednou pozoruji z okolí. Nemohu říci, že by mě vyloženě nadchl film, který po celé dlouhé dvě hodiny řeší bloudění v milostných vztazích několika mladých lidí, ale při tom po většinu času kráčí tak trochu odnikud nikam, nepřináší vyloženě nezapomenutelné scény a nemá ani výraznější vyvrcholení. Připomíná mi to tvůrčí postoj Věry Chytilové, pro kterou při tvorbě filmů většinou nebyl zásadní příběh, ale v první řadě pohled na vybranou problematiku, což může být ve výsledku zajímavé (což tady do jisté míry taky je), jen by to k větší spokojenosti z mé strany potřebovalo mít buď kratší stopáž nebo pořádně uzemňující vyvrcholení (což tady pro mě chybělo). Na druhou stranu Karel, já a ty je filmem, v němž autor zmíněné téma dokázal uchopit skutečně citlivým způsobem a u něhož často máte díky velmi přirozenému pojetí dialogů, hereckých projevů i režie ten pocit, jakobyste sledovali kus autenticky zachyceného života, což se mi líbilo. Vyloženě jsem si užíval i pro film netradiční a podmanivou muziku se sólem na bicí. Vcelku jde o příjemný film, který si lze pustit klidně i jen jako kulisu k nějaké domácí činnosti, ale zároveň nebude ztrátou času ani během plně soustředěného sledování a nelituji, že jsem se na celovečerní debut talentovaného Bohdana Karáska podíval. Představa, že by současná česká kinematografie, do níž se právě Karáskovi podařilo vnést malý svěží závan, získala mladého tvůrce nezávislých autorských filmů v podobě režiséra, scenáristu, herce a ke všemu i hudebního skladatele v jedné osobě, je vážně moc hezká a inspirativní. A já zatím mohu doufat, že tento film ve mě teprve časem uzraje, případně na něj více uzraju já, až mi bude taky něco přes 30. :o) [70%] (30.09.2021)

Od první do poslední minuty nudná konverzační věc, kde se plká jak ze života o ničem, tahají se moudra z hlavy a technicky to je na úrovni bakalářské práce studenta filmové školy. Film Bohdana Karáska vypadá jako dokument ze života autora. Prostě ráno zápl kameru a nechal ji pár dní běžet.. Dvě hvězdy za Jenovéfu z Boku. (29.03.2020)

Překvapení, znejistění a nakonec zájem. A navíc, možná to je cesta, po které by (znovu)zrozený český film mohl jít. Karáskův film zobrazuje obecné a běžné problémy spojené s "erotickým marketingem", ale i každodenní problémy se životem samým. Měl jsem pocit, že jsem o generaci omládnul a nemohl jsem, než porovnávat: témata táž či hodně podobná, ale vlažná gesta, hovory vedené v rámci "politické" korektnosti, slušně (pár sprostých slov tu zněla nemístně a jaksi s přemáháním), krev stydla, kde by v našem mládí vřela, a tři piva stačí na opičku. No jo, "for the times they are a-changin'." (03.04.2020)