Duša

Přestože je "Duše" spíše slabší pixarovkou, pořád se jedná o výborný, chytrý a možná až moc dospělý animák, který potěší nádhernou audiovizuální stránkou i příběhem. Jen tomu chybí něco navíc, čím by se film vryl divákovi do paměti a nutil ho se na něj znovu podívat. A to je právě u Pixaru velká škoda. (26.01.2021)

Asi nejslabší film od Pixaru. Téma smrti však bylo mnohem lépe zpracováno v Coco, téma vědomí ve V hlavě. Tohle bylo takové šedé, bez života, bez nápaditého pojetí. Existenční drama není úplně vhodný žánr pro Pixar, ta duše z názvu tomu spíš chybí. Možná kdyby to nemělo happyend, působilo by to ve výsledku přijatelněji. Na děti je to moc filozofické (pochmurné) a na dospělé je tam moc mluvící kočky. Zůstalo to tak nějak na půl cesty, kde to neuspokojí nikoho. (04.02.2021)

Stejně jako V hlavě jiný a hlavně dospělejší Pixar. Atraktivní pro všechny generace, inteligentní, ambiciózní, nápaditý. Zatímco tehdy se hlavní hrdinka setkávala s Depkou nebo Hněvem, vyhořelý učitel hudební výchovy se potká s věčně nespokojenou duší. V den, kdy se jeho otravně obyčejný život snad začal obracet v lepší příští, smolně šlápne do prázdna a ocitá se ve stavu mezi bytím a nebytím. A v den, kdy se může stát pianistou v uznávané jazzové formaci, má ještě pořád šanci. Samozřejmě jsme za oceánem, takže nechybí srdečná poselství i mírná ztráta originality, dvě postavy se od sebe učí, obohacují a chápou, že život prostě stojí za to, přicházejí lepší i horší místa, s tempem se hlavně v druhé polovině místy zadrhneme, ale ten úsměv na tváři tak nějak zůstane. A hudební složka je moc fajn. (27.11.2022)

Nový Pixar je rozhodně opět nápaditý s velmi dobrým tématem k zamyšlení a i ucházející odpovědí na otázky ve stylu "Co je smyslem života?". Mám rád Jazz, mám rád i hudbu Trenta Reznora (a je tam poznat!), takže tady určitě spokojenost. Animace také výborná (ale tak Pixar, že...). Po stránce námětů k zamyšlení rozhodně docela bohatý film, ale z nějakého důvodu jsem to tentokráte tolik neprožíval, jako ty pro mě nejlepší animáky tohoto studia a tak z toho ten nezapomenutelný pocit, který se dostavuje u těch pro mě nejlepších děl, prostě nemám. Ale i tak silné 4*, bodově 8,4/10 (26.12.2020)

Studio Pixar již několikrát dokázalo, že na poli animované tvorby nemá konkurenci, což potvrzuje i svou Duší. Duše přenádherným způsobem přenese diváka do míst, kde se lidská duše nachází předtím než vstoupí do člověka, a poté co jej opustí. Pixarovky obecně umí velice dobře pracovat s lidskými pocity a vzpomínkami. Pamatuji si, jak jsem se při sledování Ratatouille přistihnul nad vzpomínkami na své první kulinářské pokusy, u Vzhůru do oblak jsem během několika málo desítek vteřin emotivně prožil prakticky celý život ústředního páru a snímek mi otevřel oči v tom smyslu, jak umí být život krutý, a jak je nutné si vážit času s těmi nejbližšími. Coco mi zas vyvolalo krásné vzpomínky na chvíle s rodinou a přáteli, kteří již nejsou mezi námi. Po stránce emocionální jde o naprostou špičku, která boří veškeré hranice. Od Duše jsem příliš neočekával a dostal jsem tu největší a nejdokonalejší reminiscenční nálož v historii filmu. Režisér Pete Docter dokáže svým způsobem vyprávění a postupným gradováním příběhu docílit toho, že Vaši mysl v závěru filmu zahltí halda těch nejkrásnějších vzpomínek na pro Vás aktuálně všední aktivity, které jste v životě prožívaly vůbec poprvé. Jedna z věcí, kterou ve mně Duše vyvolala byl den, kdy jsem se naučil jezdit na kole, a těch věcí přišlo v krátkém sledu za sebou opravdu hodně. Divák v tu chvíli pocítí jak krásný život je, a že stojí žít naplno každou jednou vteřinou. Duše se tak stala velmi neočekávaně moji nejoblíbenější pixarovkou a jedním z nejlepších filmů, které jsem měl kdy možnost vidět. 💯 (10.04.2021) (14.04.2021)