Duša

Animák pro dospělé dítě. Animák, kterej bohužel nepřekvapí. Kterej neoslní. Kterej naplní mustr úspěchu, přidá kousek jednadvacátýho století genderový a rasový rovnováhy a zahraje na jazzovou notu receptu na úspěch. A za rok si na něj dospělý dítě nevzpomene, protože ačkoliv je to animák o duši, sám duši tak zcela nemá. A přitom má tolik dobrého, že ty vysoký procenta v červeným si i zaslouží. Skvělá animace, hudba, design, kamera, hlasový osazenstvo... Jenom ta duše, no, ta tam prostě není. (25.02.2021)

Peter Docter ukazuje, že je jednoznačne jeden z najzaujímavejších režisérov svojej generácie a po Inside Out a Coco opäť raz servíruje mimoriadne originálny príbeh, ktorý pracuje na viacerých úrovniach a vie tak zaujať od najmenších až po najstarších. Vymenúvať všetky tie geniálne nápady, ktorý Soul obnáša, by bolo zbytočné a siahodlhé. Dajte mu už niekto regulérneho (nie len animovaného) Oscara. Toto je lepšie než veľká väčšina filmov bežne nominovaných na hlavnú cenu. (03.01.2021)

Soul je (právem) oceňovaný za to, že má velmi originální koncept... bohužel mě ale příliš nebavil, nějak se mi prostě netrefil do vkusu. Jako téměř každá pixarovka umí hezky zabrnkat na emocionální strunu a film je místy dojemný. Nápady a celkově vytvořený svět, ve kterém je "život po životě" jakýmsi moderním korporátem cíleným na pozitivitu a efektivitu (ale bez všech těch negativních věcí, které existují v reálném životě), je docela zajímavý, ale vůbec jsem se do něho ani do příběhu jazzmana nedokázal ponořit. Nepomohlo mi ani že ve filmu dabují mí oblíbenci Richard Ayoade a Graham Norton. Každopádně vizuálně je film pěkný a cením ochotu zkusit něco jiného. (6/10) (08.10.2022)

Tentokráte za očekáváním - více než kdy jindy je na tom bolestivě znát, jak se tvůrci prostě musí vydávat cestou kompromisu. Ryze dospělácká látka je permanentně ředěna dětskou perspektivou, která neslouží dějové soudržnosti tak hladce jako dříve. Jen považte: Coco poslalo do symbolického světa existenciálních myšlenek normálního malého chlapce, který dováděl ve vizuálně strhujícím prostředí a vše se učil svou vlastní dětskou optikou. V hlavě zase mělo legrační smyšlené protagonisty, které prováděly myšlenkově hutným příběhem ve stylu fantastických cirkusových atrakcí. Duše má ale dospělého lidského protagonistu, u něhož se zkrátka počítá s vyzrálejším pohledem na svět a který zůstává dospělým i v rámci duševního pobytu v symbolickém prostředí. A prostě je znát, že ten film je stavěný spíše pro dospělé, přičemž mu logicky škodí, že se odvíjí docela očekávanými cestičkami a končí tak nuceně a bezkonfliktně. Aranžmá originálního světa je opět skvělé a příběh se příjemně sleduje, jen logicky nemůže být tak zábavný a neurvalý, ani tak silně inspirativní, když všechno střílí až moc univerzálně dovnitř pevné rodinné pohody. Není to špatný film, je jen nedotažený a tak nějak uspěchaný, což je u Pixaru dost zarážející. 70% (27.12.2020)

Konečně jsem se dostal k této nové Pixarovce. Ze začátku to vypadá podobně jako V hlavě, ale nakonec je to úplně jiné. Určitě mi to přijde jako nejdospělejší Pixarovka, pro děti to podle mě moc není. Opět je tu neskutečná hra s grafikou, kdy pendlujeme mezi říší duší a naší Zemí a mezi postavičkami z různých rozměrů. Dost se tu klade důraz na hudbu. Jazzový klavírista Joe nečekaně zemře těsně před koncertem svého života. Protože to ale nechce vzdát, dostane do tzv. Přípravky, kde se duším určují jejich vlastnosti. Tam dostane na starost jednu z nich. Naskytne se mu možnost dostat se zpět mezi živé a on ji využije. Věci ale nedopadnou podle jeho představ a on se musí dostat z této složité situace a stihnout onen koncert. Nakonec ale konečně přijde na to, co je smyslem jeho života. "Já jazzuju." (11.04.2021)