Posledná noc v Soho

Start byl svěží, milý, energický, herecky suverénně uchopený novozélandským talentem Thomasin McKenzie. Čekal jsem, že žánrově Edgar Wright nezůstane na jednom místě, jakmile se ovšem ocitneme v sexy retru, moje nadšení paradoxně klesalo. Wright nám znovu připomíná, kdo byl jeho vzorem, a ačkoliv předvádí solidní plejádu řemeslných nápadů, prostě bylo toho převlékání kabátů až příliš. Talentované studentce módy by mohli mnozí tenhle pronájem v jedné z londýnských uliček závidět. Neony jí opakovaně připomínají, že za divokým životem ve velkoměstě stačí sejít pár schodů, nicméně Eloise je tiché děvče z anglického venkova, navíc stále se vyrovnávající s dobrovolnou smrtí matky. A jakmile se každý večer uchýlí ke spánku, rozjíždí se thriller s prvky fyzického hororu. Ze snaživé zábavy s pečlivě zvolenou hudbou se stává cosi, co se naneštěstí rozpadá pod rukama. Navíc pár scén mělo podle mě zůstat na podlaze střižny, protože v téhle délkou přetažené podobě se to obzvlášť v divákově hlavě moc dlouho neohřeje. (27.11.2021)

Od Wrighta jsem kdysi viděl jen přeceňovanou Jednotku rychlého nasazení, jinak nic, na filmu mě lákalo ústřední herecké duo a zklamán jsem nebyl. Film o hadřících, postavený na předělávkách kultovních šedesátkových hitů, by byl málo snad na každého tvůrce. Jsem rád, že se vyprávění od počáteční jednoduché situace, kdy mladá žena jede sama do Londýna, změnilo v téma o temnotě v lidech i snech. Horor mě bavil. (09.08.2022)

Křečice v noční košili hledá v londýnských uličkách vlivného vizážistu a stylistu, aby mohla vyřešit záhadu svých snových retro vizí. Mladá venkovanka chce být módní návrhářkou a za tímto účelem přijíždí studovat do Londýna, kde si pronajme pokoj v domě postarší ženštiny, ve kterém se nepořádaly jen příjemné čajové dýchánky. A posléze začne mít nevysvětlitelné vize z dávné minulosti, konkrétně z šedesátých let minulého století, kde střetává neznámou atraktivní blondýnku, která rovněž touží po kariérním rozvoji. Během filmu se nabízí hned několik možností, jakou cestou se film hodlá ubírat, případně jakou psychickou poruchou či újmou trpí hlavní mladá představitelka. Ve hře je rozdvojená osobnost, schizofrenické hrátky, nevylučují se ani vize ze záhrobí, v neposlední řadě může jít i o rozpad osobnosti bez labutě a zjeví se i nějaký ten démon, ovšem bez Windinga Refna. Film má na to dvě hodiny a rozhodně nikam nepospíchá. První hodina je docela vlažná. Z upjaté venkovské dívky je rázem žena, kterou by mohli kontaktovat porno producenti, stačilo jen vykouzlit si na palici pěstěnou blond hřívu a trochu změnit šatník. Thomasin McKenzie opravdu nikdy nebude kandidátkou na žhavý kalendář roku, ve své roli ale celkem byla zapamatovatelnou. Od sexy křivek je zde její kolegyně Anya Taylor-Joy, vesměs také hnusná, ovšem pochvalme vizážisty, že za tři hodiny útroby vizážistického studia vyplivly něco pro oko akceptovatelného. Šlo hlavně o to, jak příběh těch dvou hnusek zdárně propojit, v závěru dodat, pokud možno, smysluplné vysvětlení a také finálně diváka napnout a dodat i krvavé manévry. Naprosto odstrašující sekvence byly ty, v nichž se zjevovali mrtví pánové. Něčím tak nepovedeným nedisponuje ani pokleslá béčková kategorie hororů. Mně to přišlo prudce směšné. Edgar Wright ovšem není nikterak špatný režisér, velmi kvalitně se umí ohánět vizuální stránkou filmu, která je oslnivá a výpravně taktéž v ničem nezaostává. Rozhodně se jednalo o dost zásadní složku. Naivnost příběhu, jeho atmosférické pnutí a zároveň jeho neproniknutelnost byla velmi příjemná kombinace. Film obstojně fungoval v rovině detektivní, hororové sekvence byly místy slabší a místy vytříbené, ovšem je nutno ocenit zejména práci s nožem, kdy žádný z detailů nebyl skryt. Není to film, který bych si okamžitě zopakoval, a rozhodně jsem to čekal hororovější, určitě se však jedná o poměrně svěží temnější jízdu, která divákovi umí zahrát na nervy tím správným napnelismem. 7/10 (29.11.2021)

Na jednu stranu MeToo natočený voyeristicky upachtěným stylem, který vzbouzí otázku, zda Wright o existenci sexuálního násilí až do nedávna nevěděl, že je z něj tak roztomile paf, a na tu druhou z téhle doslovné a pečlivě vysvětlené študákoviny ve výsledku nevyšlo nic než standardní bitchfight. Protože když dělám přímočaré revenge porno na ose muž-žena bez jakýchkoli komplikujících faktorů, dává perfektní smysl zakotvit u konfliktu dvou žen a smečky mean girls. Skoro jako by tu někdo spíš než o MeToo chtěl mluvit o NotAllMen. (12.11.2021)

Já jsem s Wrightovou novinkou poměrně dost spokojený, ačkoli v průběhu jízdy do finále ten film nějak divně vykolejí a v závěru má co dělat, aby se úplně nerozpadl. Rozehráno je Soho přitom výborně - skvostná výprava, nápaditá režie, vymazlený soundtrack a super herci, zvlášť Thomasin McKenzie je tu pro mě za jednu z nejroztomilejších a nejsympatičtějcíh hrdinek v hororech za hodně dlouhou dobu. Scénář nadhazuje řadu motivů a člověk čeká, co z nich nakonec vyplyne ... aby se ukázalo, že z mnoha z nich nevyplyne nic. Ta samotná koncovka pak působí, jako kdyby před ní bylo XY minut vystříháno, anebo jako kdyby to režiséra a všechny na place najednou přestalo bavit. Ale nechci znít moc negativně, protože negativní pocit z filmu rozhodně nemám. Naopak - většinu stopáže jsem byl spokojenější, než jsem čekal, a jen mě trochu mrzí, že to ve finále nedolětelo tak daleko, jak v určitou chvíli vypadalo, že by mohlo. (04.11.2021)