Portrét ženy v plameňoch

Občas nechápu, jak se nějakému filmu povede vzbudit tolik hysterických reakcí. Portrét dívky v plamenech má okolo sebe auru snímku, který je buď nekriticky oslavován, anebo odsouzen jako pseudo umění. Mně se oběma proudům tentokrát podařilo vyhnout a tak jsem se nechal oslovit jen a pouze samotným filmem. Za mě se nejedná o nijak fantasticky výjimečný počin, nicméně jako taková komorní pocitová romance má Portrét dívky v plamenech co nabídnout. Po formální stránce naprosto v pořádku, co však film táhne vpřed, to je práce s herci (herečkami), jejich vedení a chemie mezi nimi. Pokud dokáže film vyprávět namísto dialogu za pomoci pohledů postav, je to skoro vždy ve vztahu k divákovi výhra. A přesně na tomhle stojí velká část vývoje vztahu mezi hlavními hrdinkami, které se dívají a říkají tak víc, než kdyby mluvily. Pokud se vás dotkl pocit, který vyvolává svým pohledem Timothée Chalamet v Call Me by Your Name, je tu velká šance, že vás osloví i Portrét dívky v plamenech. 8/10 (09.01.2020)

Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet. (17.05.2021)

SPOILER! Umelecky skvelý film, ale oproti hodinovej expozícii dáva divákom príliš málo času na prežitie katarzie. Po hodine a štvrť som trpel ako pes, kedy dámy konečne splynú v jednu náruč, ale miesto toho prišla linka o potrate, ktorá mi pokazila celkový dojem. Adele Haenel sa na ženu, čo len pred pár týždňami vyšla z kláštora chovala príliš voľnomyšlienkársky. Bolo to nepresvedčivé, rovnako ako kŕčovitá snaha naroubovat súčasné videnie sveta do kulís 18. storočia. Pred Francúzskou revolúciou bolo náboženstvo všadeprítomné a tu za 2 hodiny ani raz nepadne slovo hriech! (24.11.2019)

Krásný film. Čekal jsem to mnohem artovější, a přitom je to film, který dokáže zaujmout a bavit širší spektrům publika, než pro jaké je to prezentováno. Film mě hodně sedl, a líbil se mi. Dost oceňuji tempo vyprávění, které si mě získalo a udrželo moji pozornost. Samozřejmě je to dáno taky vizuální stránkou, jenž je působivá a dokáže vtáhnout do děje. Nádherné záběry, práce s vyprávěním a šikovná režie, tento pocit umocňují. Režisérka Céline Sciamma je velmi talentovaná filmařka, a to se zde předvádí se mi hodně líbilo. Film nemá složitou zápletku a přesto dokáže být působivý a zajímavý. Po herecké stránce se tomu nedá moc vytknout, jelikož obě herečky v hlavních rolí předvádí perfektní výkony. Noémie Merlant je zde skvělá a její výkon se mi hodně moc líbil. Adèle Haenel hraje parádně a výborně prodává dilema své postavy a díky ní jsou ty emoce silnější. Herci ve vedlejších rolí jsou dost dobří, a krásně pomáhají hlavním herečkám vyniknout. Portrét dívky v plamenech je krásný film, protože v sobě má mnohem více, než se na první pohled zdá. (17.04.2020)

Film, ktorý krásne zachytáva osamelosť života na odľahlom mieste, absenciu hudby, život rôznych vrstiev žien v 18. storočí, umenie a silné puto. Ide na vec pomaly a opatrne, následne vás strhne poslednou tretinou. Na niektoré scény - bábätko, záver - tak skoro nezabudnem. Tisíckrát lepšie ako nepodarený Ammonite (2020), sorry Kate. (14.08.2023)