Portrét ženy v plameňoch

Portrait of a Lady on Fire je sice nádherně nasnímanou záležitostí, nicméně příběh společně s hlavními charaktery je plochý a nudný až hrůza. Celý snímek se na stopáží čítající 120 minut režisérce Céline Sciamma tak nějak zoufale rozpadá pod rukama až do chvíle, kdy obě hlavní hrdinky začnou podléhat vzájemné touze a lásce. Nicméně až do tohoto dějového bodu se jedná o nudnou a okatě nastavovanou kaši, u níž se budete po většinu času zoufale dívat na hodinky. A to je vzhledem k úchvatným reáliím Bretaně, krásným herečkám a všudypřítomné Vivaldiho muzice vážně velká škoda. „When you're observing me, who do you think I'm observing?“ (06.01.2020)

Európske kino vo vrcholnej forme. Nádherná, nádherná kamera, farby, zábery. Banálna "zápletka", vo svojej podstate hlboko osudová, krásna a tragická. Sledovať dve skvelé herečky a ich postavy bola číra radosť. Film je vlastne minimalistický, povie a naznačí len toľko, aby to stačilo nesentimentálne zlomiť srdce a zanechať večnú stopu. Turn around! (24.10.2020)

Krásná malířka Marianne jede na panskou samotu namalovat svatební portrét krásné Héloise, která se musí vdávat. Hezky nasnímaný historický film o dvou lidech a hezky se na to kouká, ale výsledkem je jakási intelektuální nuda, která mne zaujala, ale jak už napsal InJo výsledkem je ušlechtile se tvářící banalita, která těží ze zakázané lesbické lásky jako provokativního tématu, které už asi deset let provokativní není. Mám rád filmy o malířství a i přes neskutečně pomalé tempo vyprávění mne to udrželo dvě hodiny v pozornosti. Dvě hvězdy za malířství a sympatické francouzské herečky jedna za posledních deset minut. (06.01.2020)

Portrét dívky v plamenech je velice ženský a pozvolně natočený film o krátkodobé, ale o to více spalující vášni mezi dvěma ženami, které svedl dohromady obyčejný portrét. I když je dějové tempo pomalejšího rázu, film nenudí a vedle milostné linie nabízí exkurz do technik malby a tehdejšího vypořádávání se s typicky ženskými problémy, což mně přišlo nadmíru zajímavé. Nesmím opomenout zmínit pěknou práci s kamerou - mnoho záběrů tamní přírody a obyvatel bylo tak esteticky nasmímaných, že připomínaly samotné malby. Vizuálně podmanivý, místy ba dokonce poeticky laděný filmový zážitek. (04.02.2020)

Píše se rok 2019 a máme tu další homogenní snímek, tentokráte to je vyprávění o dvou dívkách v 18. století. Příběh je prostý , přijede malířka, která má za úkol namalovat svatební portrét mladé dívky. Dívka se nechá namalovat až poté, co se intimněji sblíží a nakonec spolu začnou spát. Ende. Je to vlastně strašně jednoduché, tomuto filmu chybí vášeň, chybí dravost, tah na bránu. Po hodinu a půl se díváme na dvě herečky, které se procházejí po pobřeží a občas si něco i řeknou. To mi nestačí a když srovnám snímek s filmy jako Moonlight, Blue is the warmest colour, či Call me by your name, tak je toto opravdu nejhorší a k vyrovnání tomu chybí právě již zmiňovaná vášeň a vlastně emoce obecně. Až moc jemně a hladce natočeno. 70% (15.06.2020)