Siedma pečať

Film se svou atmosférou dle mého názoru až neuvěřitelně přiblížil pocitům, které člověk zažívá v blízkosti smrti svých blízkých a možná i své vlastní. Otázky a tiché uzavírání se do sebe, odcházení, zklidnění a strach z marnosti bytí. Silná výpověď veskrze uměleckými prostředky. (07.08.2018)

Nesmírně přeceňovaný film myšlenkově vykrádající existenciální filosofy a obrazově středověké malířské mistry (obojí dělá na úrovni inteligentní žákyně druhého stupně ZŠ), což by nevadilo, pokud by se film netáhl jako má ranní stolice. (04.06.2023)

K Bergmanovi budu muset zdá se cestu teprve najít. Po prvním filmu flintu do žita házet určitě nebudu.:-) Střízlivě se těším na Fanny a Alexander a věřím, že ty tři hodiny mi utečou lépe než tady. (06.03.2010)

Vizuálně krásná alegorická báseň o Smrti, Bohu, Smyslu, Smíření. Středověké kulisy času morové epidemie jsou použity spíše jako prostor pro rej existenciálních motivů a hledání odpovědí na věčné otázky člověka. Tři hlavní mužské postavy jsou pěkně typově vykreslené: oduševnělý rytíř Blok zužovaný mučivými pochybnostmi víry, herec a fantasta Jof, až dětsky otevřený prostým krásám života, ironický a lidově drsný panoš Jens. Moje nejoblíbenější scéna je ta, kdy se úskočný Smrťák odhalí ve zpovědnici namísto kněze. Jako bychom obecně mohli spatřit rozšklebenou tvář vlastní smrtelnosti za každým náboženským podnikem. (10.09.2010)

Nejlepší film I.Bergmana. (05.02.2011)

Zas jeden z filmu, ktery na me silne zapusobil a pritom si nedokazu odpovedet cim a jak. Skvely film . (26.03.2011)

Morové rány. Křesťanský mýtus. Hony na čarodějnice. Hra šachu o vlastní duši. A hluboký středověk. Otázky po smrti a osudu, které člověka trápily odjakživa, na tomto jevišti hrůzy vystupují s navýšenou intenzitou. Celý článek zde. (22.04.2011)

můj první Bergman a určitě nebude poslední, skvělá naturální historicko fantaskní feska, bez zbytečné krvavosti, zato s neutuchající polemikou o existenci boha a smyslu víry a dokonalosti lásky (14.10.2012)

...a už se těším, až se na něj podívám znovu. (23.02.2013)

Sedmá pečeť mi nepřišla příliš podnětná. Bergman předkládá základní filosofické (tedy takové, na které neexistuje definitivní odpověď) otázky se kterými se většina z nás tak jako tak celoživotně potýká, aniž by nabízel jakýkoliv zajímavý úhel pohledu. (15.12.2013)

Film je skvělý. Nejen úžasnou atmosférou, skvělými herci, (Max Von Sydow hrál rytíře s neskutečnou ušlechtilostí) příběhem, barvami, nebo nápadem. Je především skvělý svým sdělením. Vypráví o strachu ze smrti, ovšem nejmenuje strach ze smrti jako takový, uvádí i jeho důvody. A to je právě ten důvod, proč je ten film tak úžasný. Ironicky, tím důvodem je důvod. Důvod strachu ze smrti. Připadá mi neskutečné že někdo vytvořil tak nevšední film s tak přímou a otevřenou otázkou. Vidím v tom velikou odvahu. Bojíme se smrti protože nevíme co bude po ní. A tenhle film nám to rovnou do očí říká. Jmenuje Boha, ráj, nebe, peklo, ducha, duši, náboženství a všechno s tím související. Šachy. Skvělý, odvážný, upřímný film. O strachu beze strachu. (27.01.2014)

Film švédskeho režiséra Ingmara Bergmana z roku 1957 je na prvý pohľad stredovekým príbehom s implementovanými motívmi smrti v ňom. Tak je ho aj nutné sčasti chápať, ale zároveň treba vidieť, že jeho skutočný význam sa ukrýva v tom, čo hovoria postavy, v ich úvahách, pričom sa nimi zamýšľajú nielen nad smrťou, ale tiež jej presným opakom - životom. Zároveň sú príbehovo zobrazené rôzne pohľady na fungovanie cirkvi ako najvyššej stredovekej inštancie, ktorá doslova rozhodovala o tom, kto môže žiť a kto musí zomrieť. Paradoxne, Bergmanov film nepredstavuje vyloženú kritiku. Skôr len zobrazuje a do istej miery prostredníctvom rôznorodých postáv a symboliky polemizuje. Divák sa tu tak stretáva s takmer bezstarostnými komedianti, ustráchaným bežným ľudom, ktorý sa obáva moru, križiakmi, ktorí po desiatich rokoch vo Svätej zemi stratili vieru, ale aj s na všetko dohliadajúcou Smrť (Bengt Ekerot). Sila príbehu sa vo veľkom odvíja práve od postáv, a to možno aj vďaka tomu, že Bergman pôvodne scenár napísal ako divadelnú hru. Interakcie medzi jednotlivými protagonistami vo filme tak majú často citeľný divadelný nádych, čo je v tomto prípade však pozitívom, vďaka ktorému celkové rozprávanie vyznieva ešte lepšie a zaujímavejšie. Za plusy Bergmanovho diela sa dajú označiť aj jeho výprava a celková atmosféra. Najmä v prvej polovici snímky kombináciou týchto faktorov veľmi dobre vyznieva historické zasadenie do obdobia stredoveku. Det sjunde inseglet je kvalitným a zaujímavým počinom z hľadiska obsahu aj spracovania. Ťažko povedať, či ho úplne možno zaradiť do zlatého fondu svetovej kinematografie, ale vysokú kvalitu táto Bergmanova snímka jednoznačne má. (07.01.2023)

Pták krouží na mračné obloze, vlny se rozrážejí o útesy a na pláží se nachází rytíř Antonius Block, který se po deseti letech vrací z křížové výpravy domů. Na pláži se pomodlí a začne se chystat na zbytek cesty, když se najednou zjeví smrt. Aby Antonius utekl svemu osudu, rozehraje se smrtí partii šáchů. A tak se zahajuje cesta svatou zemí, která je nyní postižena morovou rannou, přičemž se smrt stále trží po rytířově boku. Absolutně geniální koncept vyobrazený v tom správném filozofickém, komorním, Bergmanovském podání. Středověká země napadena morem je vyobrazena správně temně a drsně, sice se film v tomto případě nemůže rovnat Andreji Rublevovi, ale i tak je to děsivé. Film je také po celou dobu propleten uchvatnými dialogy, které dodávají ten správný filozofický a poetický přesah. Snímek pokládá velké množství otázek ohledně náboženství, nevyhlutelnosti, smrti, smyslu života atd. a film se nám snaží ukázat jakési uchopení těchto otázek a to celé je velmi zajímavé sledovat a přemýšlet nad tím, film má díky tomu úplně jiný rozměr. A tomu všemu navíc domáhají zajímavé postavy, které na své cestě rytíř potká a které tvaruji všechny tyto otázky a odpovědi. Film má i krásný vizuál, máme tu nádhernou čarnobílou kameru, která tvoří famozní záběry a co se týče herců, nemám co vytknout. Jeden z nejlepší filmů všech dob.  Antonius Block: Vem är du? Smrt: Jag är Döden. Antonius Block: Kommer du för att hämta mig? Smrt: Jag har redan länge gått vid din sida. Antonius Block: Det vet jag. Smrt: Är du beredd? Antonius Block: Min kropp är rädd, inte jag själv. (16.03.2023)

tie najlepsie rozpravy o bohu, zivote, smrti a nadeji vo vieru v... (01.12.2004)

...odpovědí je nic, dokazuje to strach... (24.01.2005)

Podobenství o životě a smrti a o hledání odpovědí na otázky, jež nás trápí asi po celou dobu našeho bytí. Vynikající ztvárnění smrti a jejího šachového souboje s rytířem Blockem, jež nepostrádá úžasné dialogy a neméně působivé scény (na dobu vzniku filmu neobyčejně novátorské). Co víc dodat, film který vás donutí přemýšlet, anebo se na něj nedívat, vyberte si... dávám 85% (05.08.2006)

Asi jsem se na to moc těšil, ale po prvním shlédnutí nemůžu víc než čtyři * (tak 70%). Řekl bych, že na tomhle filmu je nejlepší uvěřitelnost a obrovská charismatičnost všech hlavních hrdinů ( moje jednička smrt a Bolock ). Jinak mi tam pořád trochu něco chybělo, asi bych to měl posuzovat, jako 50 let starý film, možná po dalším shlédnutí změním názor, ale co se dá dělat.... slovy Bolocka ....ať se otočíš jakkoli, prdel máš vždycky vzadu.... (06.03.2007)

Rytíř a jeho společníci jako by ztělesňují dilema člověka, který usilovně hledá (a snaží se najít) Boha, ale jehož slabá víra mu neposkytuje jistotu. Na jedné straně skeptický zbrojnoš, který neustále připomíná smysluprázdnost našeho bytí směřujícího k neodvratné nicotě, na druhé straně bezelstná víra a láska pochybnostmi nezatíženého herce. A vprostřed toho hledající, ale nenalézající, tváří v tvář smrti stojící rytíř prahnoucí po jistotě, kterou mu však ani smrt nemůže dát. Jeho prosby k Bohu, včetně té nejzazší, zůstávají nevyslyšeny, přesto závěr filmu dává alespoň špetku naděje. Pro mě osobně hodně silný snímek. Možná se v mé interpretaci zračí myšlenky, které čas od času obtěžkávají mou mysl, ale u Bergmana to asi jinak nejde. Vyznění filmu, jak ho vidím i já, nádherně shrnula Faye poslední větou svého komentáře. (01.08.2007)

"Kdo jsi?" "Jsem smrt!" "Přišel sis pro mně?" "Dlouho jsem chodil po tvém boku" "Všiml jsem si" "Jsi připraven?" "Mé tělo je připraveno, ale já nejsem" "To říkate všichni, ale já odklad nedávam!" Alegória na večnú tému života a smrti pripomína človeku jeho smrteľnosť. Je filmovým podobenstvom o hľadaní zmyslu vlastného života a podstaty Boha ("skrývajúceho sa v opare napoly vyrieknutých sľubov a neviditeľných zázrakov"), ktoré majú v tomto prípade dať križiakovi Maxovi von Sydow odpoveď na to, či nežil zbytočne a či nezabíjal v mene a pre slávu Boha nadarmo. Mystický, poetický a filozofický film, odpovedajúci existencionalizmu 50-tych rokov, bol Bergmanovi najbližší, nakoľko sa v ňom sústredil na démonov z vlastného sveta. Je moderným básnickym pokusom tlmočiacím prežitky moderného človeka o strachu zo smrti a nepoznaného. To čoho sa najviac bojíme, sú naše vlastné myšlienky a nezodpovedané otázky, celý život sa nezmyselne naháňame za niečim, kráčame od "nikiaľ nikam", vytvárame si obraz našeho strachu a nazývame ho Bohom. V opozite stojí smrť personifikovaná Bengtom Ekerotom ako jediná istota. Symbolizmus, čierny humor, expresívnosť i duchaplná sila slova a obrazu nenásilne sprostredkúvajú hlboko podprahový zážitok, ktorý aj napriek svojmu veku má stále čo ponúknuť. Za každým v ňom totiž nájdete nové a nové náznaky, ktoré Vás donútia premýšľať a hľadať odpovede. A to dokáže máloktorý film. (06.06.2008)

Já ten film nepochopil... :( (25.01.2010)