Cruella

Na první pohled zbytečný prequel disneyovské klasiky 101 dalmatinů, ale díky šikovnosti režiséra Craig Gillespie (který režijní talent předvedl už v Já, Tonya) se jedná o jedno z největších překvapení, které jsem za poslední dobu viděl a udivuje mě, že Disney kývnul na tuhle formu, která nemá moc šancí zaujmout mladší publikum. Ve 140 minutách režisér rozjíždí svižný snímek, který je někde mezi Ďábel nosí Pradu, kriminálního heistu a filmu o pomstě. Herecky bezchybné, režijně svižné a originální a milovníci módy zažijí orgasmy při pohledu na všechny ty bezchybné róby (Oskar za kostýmy je snad jistý). Nenechte se odradit délkou ani na první pohled nezajímavou postavou. Tohle ztvárnění se opravdu povedlo a v rámci disneyovské produkce se jedná o odvážný a svěží film. (13.06.2021)

Disney si nechal šáhnout na jednu zo svojich klasík a przniteľom nechal celkom voľnú ruku. Ešteže tak. Nedočkali sme sa nejakého moderného remaku, ktorý len kopíruje starý príbeh a pridáva nové ksichty. Dostali sme prerábku plnú kvalitného vizuálu, kvalitnej hudby a zaujímavé využite pôvodného príbehu, ktorý pretavili v mix všetkého možného, nemožného. Bohužiaľ zápletka je vo výsledku stále veľmi banálna, čo našťastie úspešne maskuje skvelo pôsobiaca Emma Stone. Minutáž bola prepálená, ale nudiť sa rozhodne nestihnete. Disney ukázal, že dokáže byť odvážny, že dokáže za každú cenu nevsádzať na istotu. Vystihnúť Cruellu jedným slovom? Zaujímavá. Na záver oceňujem detskú verziu "Emmy", s ktorou mi bolo ľúto sa lúčiť. (20.06.2021)

„Cruella” de Vil(ová) si bohužiaľ odo mňa vôbec nezaslúži priemerné hodnotenie ani troch hviezdičiek, pričom tomu nepomôžu ani obzvlášť "veľké a uhrančivé oči," pôvabnej americkej herečky, ďalej držiteľky nielen cenného Zlatého Glóbusa, ale aj pomerne viacej "prestížnejšieho" Oscara, čiže vážené dámy a vážení páni, dovoľte mi vám následne predstaviť - nádejnú a charizmatickú EMMU STONEOVÚ... , ktorá by si ale mala do budúcna vyberať trochu lepšie úlohy. Až sa pomaly ani nechce veriť tomu, že jeden zo scenáristov súčasne tiež napísal i zaujímavú Favoritku, pretože konkrétne táto pestrá zmes "filmových spisovateľov" navarila typický hollywoodsky guláš, ktorý môže niekomu (za)chutiť väčšmi, inému oveľa menej, alebo trebárs ďalšieho iba (poriadne) rozbolí brucho, keďže najskôr má len rozporuplné pocity, za čo je zodpovedný najmä vskutku ozaj chabý scenár, a až následne potom i režisér Craig Gillespie, ktorý sa aspoň snažil tieto nedostatky "(vy)kompenzovať" inými vychytávkami... Napríklad doslova do filmu napchal množstvo dobových pesničiek, až to skrátka má dosť - rušivý charakter, čo v podstate neveští nič dobrého, a to ani nehovoriac o tých digitálnych dalmatíncov. Žiadna mimoriadna udalosť sa určite nekoná, maximálne sa koná opätovný zlepenec, na aké si musíme asi začať zvykať, však, a či ani napokon nie, veď predsa nás nikto do nich nijako nenúti, že nám práve teraz nedrží nôž pri krku ? Mať obidve Emmy pred kamerou = výhra ? (12.07.2021)

K tomuhle vcelku divnému projektu jsem si až do konce titulků nedokázal úplně najít cestu. Origin disneyovské záporačky je prostě vcelku zbytečný, a kdyby se jednalo o svébytný film o tom, kterak si outsider v jokerovském duchu navzdory společnosti vydobude cestu k sobě samému, nepříjemně vtíravých otázek by razantně ubylo. Jenže se tak nestalo, a tak se ptejme: Dává smysl svět, v němž se nahodile mísí až dickensovská sociální realističnost s komiksově přepálenými charaktery? Je možné prodávat směs seriózně se tvářícího psychologického dramatu, odlehčeného heistu, rodinného dojáku a disneyovského technologického dema s digitálními psy? A proč postava Paula Waltera Hausera fandí zrovna Tottenhamu? Karikaturní figury Emmy Stone a Emmy Thompson samozřejmě hrají jako o život a hází expresivní grimasy na všechny strany, stylizovaný Londýn 70. let se otřásá pod náloží dobového soundtracku a propracované kostýmy udrží pozornost; jenže zároveň je příběh velmi průhledný a předvídatelný (a tam, kde není, tak prostě nedává smysl), zajímavá témata rozpadu osobnosti či sněhurkovského generačního střetu jsou opuštěna skoro rychleji, než se vůbec vynoří, a vzhledem k vcelku temné atmosféře je otázkou, pro jaké diváctvo je snímek vlastně určen. No, já to každopádně nejsem. (17.06.2021)

O Cruelle se hovořilo jako o filmu silně inspirovaném například Jokerem nebo také Ďábel nosí Pradu. Nevím, jestli na tohle někdo skočil, jelikož disneyovky jsou z podstaty naprosto neškodnou podívanou pro celou rodinu a většinou i sterilní záležitostí. Než se vrhnu k převažujícím pozitivům, ten film je vpravdě úplně nechtěný a zbytečný a jakožto velkého fanouška dětské klasiky 101 Dalmatinů (té hrané verze s Jeffem Danielsem, kterou jsem viděl nesčetněkrát) mě úplně nepotěšilo vyložené popírání skutečností původního předobrazu. Jakmile se však film po, pro mě trpké třeba půlhodině, pořádně rozjel, vlastně mě některé změny charakteru hlavní postavy, tak jak si jí pamatuji, příliš neznervózňovaly a užíval jsem si společnost naprosto dokonalé Emmy Stone, která stále přesvědčivě uhraje o deset let mladší postavy než je ona sama a je bezpochyby středobodem tohoto nečekaného hitu. Vlastně jediné, co mě na snímku sem tam iritovalo, tak byli odporně digitální a strašně zlí Dalmatíni, kteří se sic studiu zřejmě citelně zapsali do rozpočtu filmu, nikdo dnes už však asi nebude riskovat natáčení s mnohdy neposlušnými živými zvířaty. Což je za mě škoda, jelikož film z roku 1996 na tom skvěle fungoval a případný remake by byl plně CGI. Což mi připomíná, že jsem vlastně hrozně rád, že se do onoho remaku nepustili a raději u Disneyho sáhli po originu jedné z nejvýznamnějších záporaček z jeho starých pohádek. Ač tedy skutečně vychtěný snímek, díky vynikajícímu scénáři a výborné režii Craiga Gillespieho jsem si film užil tak moc, jak jsem vůbec nemohl ani doufat. Móda mi nic neříkala když jsem vyrůstal a stejně tak ani nyní, zde o to však v první řadě vůbec nejde, takže se toho nebojte. (15.06.2021)