Réžia:
Jiří StrachScenár:
Lucie KonášováKamera:
Petr PolákHudba:
Zbyněk MatějůHrajú:
Bára Munzarová, Jiří Schmitzer, Jana Hlaváčová, Jiří Dvořák, Ladislav Županič, Pavel Kříž, Michaela Maurerová, Aleš Háma, Roman Štolpa, Michal Čeliš, Jaroslava Obermaierová, Antonín Procházka (viac)Obsahy(1)
Základní dějovou osou příběhu je příběh Anny Zofové, která žije se svou matkou, manželem a nevlastními dětmi na statku, kam se přivdala, když přijela z Londýna od své tety, kde se učila cukrářkou. Venkovské prostředí je Anně cizí, vztah s jejím mužem, vdovcem, je nenaplněný, ambice Anny jsou zcela jiné. Na samotu přijíždí několik amerických vojáků a ptá se na cestu do Plzně. K jejich překvapení umí Anna perfektně anglicky, a tak jí vojáci požádají, aby jim tlumočila. Voják Stanley Annu obdivuje a jako žena ho velmi přitahuje. Anna svádí vnitřní boj, zda má být věrná svému muži, nebo odejít se Stanleyem do Plzně a později snad i do USA. Její vztah k Stanleymu akceleruje, když se k ní manžel chová hrubě a nakonec vede k Anninu rozhodnutí, že odjede se Stanleym do Plzně. Po celé řadě dramatických peripetií dojde v Plzni jejich vztah konečně naplnění. Anna si však paradoxně uvědomuje, že její místo je na statku, kde vychovává své nevlastní děti. A tak nakonec Stanleyho opouští s vědomím, že patří do této země, do Čech. V jejím rozhodnutí je i přehodnocení dosavadního vztahu ke svému muži, i přehodnocení odpovědnosti k nevlastním dětem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (83)
Herci jsou moc dobří, Schmitzer je výborný, ve scéně, kdy vchází do pokoje se slovy „nebudu tě bít“ a výrazem „já tě zabiju“ pak přímo nezapomenutelný. Spíše úsměv vzbuzují ryze čeští herci v rolích amerických vojáků – mluvící navíc s dokonalým anglickým přízvukem. Jiří Dvořák si jako jeden z nich střihl další roli libového frajera, kterému není cizí obtáhnout vše, co má dvě nohy a prsa („People do it. It’s normal“), čímž se opět dostáváme k největšímu problému českých herců – jsou příliš škatulkováni. Formálně jde o dílo velice prosté, bez jakýchkoliv vizuálních kudrlinek (až na jednu pěkně nasvícenou milostnou scénu). Scénář je OK, jen nemá jasno, o čem chce v prvé řadě být, jestli o vyrovnávání se s poválečnou situací u nás, jestli o osvobozování spojeneckými vojsky, jestli o milostném trojúhelníku – asi o všem a přitom pořádně o ničem, aniž by však přestal o něčem být. :) Nic v něm není černobílé, ačkoliv je zprvu založený právě na kontrastu domácího teroru a pohodičky s hodnými Amíky, ale všeho dočasu. Vůně vanilky není zdaleka tak okázalým projektem jako později vzniknuvší Operace Silver A (právě nadšení z ní mě přimělo se na Vůni podívat), obsahuje příliš mnoho klišé, snad se i bojí jít vlastní cestou, stále před sebou nicméně máme kus poctivě odvedené práce. Ideální coby nenáročná večerní tečka za dnem plným práce. 70% ()
Skvělé drama o touze, odpovědnosti a skrytých touhách. A válce. Vynikající Jiří Schmitzer. ()
Mně osobně se zdá, že televizní film Jiřího Stracha převyšuje ostatní domácí televizní tvorbu o hlavu a proto ho hodnotím v rámci daného žánru (téměř) absolutně, po roce 1989 je to jeden z nejlepších čistě televizních počinů vůbec. Jistě, najde se pár mušek na kráse, američtí vojáci mají profláklé ,,české" obličeje, navíc se neustále volně projíždějí krajinou a drama války zůstalo někde v pozadí (nejsem si jist, zda to ale byl tvůrčí záměr), avšak všechny mouchy jedním mávnutím odeženou doslova dech beroucí herecké výkony (zejména Jiřího Schmitzera, ale i Barbory Munzarové hlavně v úvodní hádce, dokonce mi tu nevadil ani neherec Aleš Háma, kterého jindy vysloveně nemusím), hodně dobře napsaný scénář, perfektní (sic dabovaná) angličtina amerických vojáků a konečně režijně zvládnuté vyprávění o podobách hledání osobního i partnerského štěstí na pozadí velkých dějinných událostí. Z fyziognomicky nepřehlédnutelného herce Jiřího Stracha se stává umělecky nepřehlédnutelný režisér. To je pro českou televizi moc dobře... ()
Božínku, já už začínám mít z téhle televizoidní dvojky Strach & Konášová téměř strach. Bez ohledu na mé subjektivní pocity je však každopádně tahle inscenace jeden těžkopádný velký blábol s přehrávajícími zasloužilými umělci, tlačícími ze sebe vykonstruované dialogy o ničem a rádobymoderní kamerou, snímající toto snažení bez vůně a zápachu... Nebo že by to bylo jako fakt ze života? Nebo že by to byl ten kunst? Vlastně sorry - art! . . . Něco tady ale trošku smrdí, páni artisti, obzvláště to adorantské hodnocení. Marketing zjevně funguje... ()
Slabé, o ničem, nezajímavé. ()
Velmi kvalitní TV film. Parádně vylíčená doba, osvobození (a reakce na něj) a život na vesnici (vláda pomluv, konzervatismu, pochybných tradic). A jak jsem měl před filmem strach z jazykové stránky, tak jen kvituju, že tam tu angličtinu fakt daly, působila sice mírně amatérsky, ale zato mile. Herecké výkony (zvláště Schmitzerův) byly taky slušné, atmosféra se zdařile přelévala od optimismu až po docela depresivní drama. Konec působí vzhledem k předešlému ději možná trochu pohádkově, ale já jsem spokojen a dávám solidní 4*. „Po válce bude, až to napíšou v novinách.“ ()
Celkem průměrné drama s topornou Barborou Munzarovou, slušným Jiřím Dvořákem a vynikajícím Jirkou Schmitzerem. Je až s podivem, jak tento příjemný chlapík (měl jsem tu čest s ním mluvit) dokáže přesvědčivě zahrát ty svoje despoty, do kterých je poslední dobou často obsazován (dále třeba "Kráska v nesnázích"). Kdyby někdo u nás natáčel remake "Dospívání po americku", nebo něco na ten způsob ("Dospívání po česku" :-)), roli otčíma by nemohl hrát nikdo jiný, než Jirka. 60%. ()
Velice slušný TV film. Jiří Strach by měl točit filmy pro stříbrné plátno! ()
Docela by mě zajímalo, jak by dopadl celovečerní kinofilm z druhé světové, když by na něj Jirka Strach dostal dostatečně obsáhlý pakšiš, už operace Silver A (ačkoli, možná je to trochu nefér, ona sama je vskutku interesantní a rozpočet naň byl dozajista štědrý) jasně ukazuje, jak zajímavý počin by to mohl být. U vůně vanilky televiznost díky dobře zvolenému scénáři nijak nevadí, snad až na moment vjezdu do Plzně, kde v šest ráno v samém centru pobíhá jeden jediný člověk a druhého dne zas jen dva metaři, to ale výsledku nijak nepřekáží, to jen lehká rozháranost a fakt, že ani jeden z aspektů příběhů není dostatečně vytěžen. Mimochodem, příslušníci 2. pěší divize byli předabováni do angličtiny výtečně, hlasová podoba s českými herci je neskutečná. ()
Vanilková vůně s přehledem překryla všechno, pro co jsem původně málem dal přednost úplně jinému programu. Český televizní film z období války, ve kterém se převážně mluví anglicky (přičemž většina herců opravdu mluví sebe sama), kde hraje Pavel Kříž s Jarkou Obermaierovou, a jehož režisérem je Jirka, z něhož jde Strach - tak to je pěkně prosím skoro kompletní seznam všech věcí, které mě v tuzemské tvorbě děsí. Chybí snad už jen Holubová. No a vida, dostalo se mi povedené drámo, ze kterého sálá naděje s pozitivní energií, i když je svým dějem o lidských osudech laděné do pochmurných akordů. ()
touha je zázrak, kámo, zázrak... a ta zdejší vytvořila silně emotivní film o duševním rozkolu a velkém dilema... herecké výkony (nepočítaje ty dětské) jsou úchvatné, příběh jednoduchý, ale účinný natolik, že jsem na 85 minut zapomněl na vše ostatní kromě obrazovky, vztek se střídal s dojetím, obočí padalo střídavě nahoru a dolů... za mě vanilkou provoněných 90%. ()
TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +výborní herci, poutavý námět -přeci jen mohlo být více akční/// Hodně příjemné překvapení, které jsem si vlastně hodně vychutnával. Zahrnout angličtinu do českého snímku je věru brilantní nápad a já jsem si ho užíval. Sledoval jsem jak postavy konají a jak mluví. Vůbec filmů pojednávajících o konci druhé světové a příjezdu amíků (osvoboditelů) se moc netočí. Zpracování je sice na poměry válečného filmu průměrné, ale při střídmém pohledu, že se jedná jen o české drama je zpracování naopak nadmíru dobré. Zajímavý jsou i čestí herci v rolích amerických vojáků. Občas je to sice úsměvné, ale každá snaha se počítá./// Celkem 77%/// ()
Jeden z povedenějších českých filmů dané doby, kterému podráží nohy stokrát ohrané a očekávané klišé v jeho závěru. Jestliže jsem měl nutkání přidat i čtvrtou hvězdičku, tak pro výkon Jiřího Schmitzera, který vše výrazně povyšuje. Ale i tak zůstalo u nutkání. ()
American heroes, war, peace, love and Annie's cakes. Tentokrát na český způsob. Svobodné dny přinášejí po zásluze i svobodomyslné nápady, které se pokaždé promění z idylického pobláznění v nechutně reálné prozření. Určitě lepši tři, ale válečné drama říznuté manželsko nemanželským rozkolem mně moc nezasáhlo. Nepomohlo mi ani kvalitní, herecké obsazení na české straně barikády. Boys byli tragičtí. ()
Řekl bych, takový prolog Operace Silver A - Strach, Dvořák, Háma. Což jen víc potvrzuje (a už tehdy bylo zřejmé), že někdejší Bajza prostřední vyrůstá v opravdu skvělého direktora. Tímto filmem si navíc ČT maličko podprahově upevňuje své divácké řady, protože u Vůně vanilky divákovi zní v hlavě Dvořákovo přesvědčující "Vítejte na jedničce" (pro stále ještě nechápavé, Jiří Dvořák namluvil velkou část upoutávek veřejnoprávní televize). O panu Sovákovi mladším už tu byla pochvalná řeč, ve filmu je v podstatě jedinou charakterní postavou (která se "nepřekabátí"). ()
Střídání baladických prvků a romantických momentů stejně přirozené jako odchod a návrat hlavní hrdinky, jako radost z osvobození a smutek z posledních výstřelů. Krásný scénář podpořený lyrickými záběry na májovou krajinu. Herecky přesvědčivé. Hudba: Zbyněk Matějů. ()
Stejně jako Radek99 uděluji plné hodnocení (později poněkud korigováno, je to přecejen hodně televizní). Na filmovém plátně, ve srovnání se zahraničními filmy by to samozřejmě byly usmolené tři hvězdičky, ale v televizi jako původní počin ČT se jedná o malý zázrak. Jiří Strach jednoduše umí a dokáže i z minima vymáčknout maximum... ()
Anna je frustrovaná ze svého manželství a okolí. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se její příběh neodehrával na konci války a kraj právě neosvobozovali američtí vojáci. A právě jeden z nich se do Anny zakouká a slibuje jí lepší život... Vůně vanilky je hezký film, jenom pro Českou televizi typicky bezkrevný a kupodivu i bez nějakých vypjatých emocí. P.S. Jiří Dvořák umí výborně anglicky, jenom se v tom cizím jazyce ztratila ta typická stopa ironie, kterou na jeho hlase miluju. ()
Do takové 25. minuty je to velmi solidní vesnické drama, kdy člověk čeká, co se z toho vyvine. Jenže pak přijedou američtí vojáci a celé do té doby stavěné drama je na kusy. S americkými vojáky přijely i nelogičnosti v příběhu, různá drobná wtf, a i když jsou vizuál a detaily výpravy stále vymazlené, lidsky mě to tak už nějak štve. Nehledě na to, že k Onch jsem si za tu dobu nezískal takový vztah, abych šel s ní. Chápu její pohnutky, naději, ale víc je mi sympatičtější postava Jiřího Schmitzera, a dokonce i Jany Hlaváčové - jsou uvěřitelnější, lidštější. U holky, která sloužila v Londýně a má tedy rozhled, nadhled a zkušenosti, by člověk čekal, že nenalítne prvnímu frajírkovi, kterého náhodně potká, a že je jí jasné, že mu nejde o tlumočení, ale jen o to jedno jediné. A že při jejích zkušenostech si dokáže už doma na vesnickém dvorku domyslet, kam by to (ne)vedlo. Ale ona jako trdlo jde, jako nějaká obyčejná vesnická nána, jako hrála Míša Maurerová - té by tuhle historku člověk věřil spíše. Režie, herci, výprava, kamera, to vše je nadprůměrné, ale příběh je od své hlavní zápletky kýčovitý, klišovitý a nevěrohodný, a nenabízí moc dalších možností. Schválně, jestli Lucie Konášová viděla rok předtím Čokoládu a má ten film ráda. --- Průběžné poznámky: Velmi slušný vizuál, kamera, výprava. Velmi dobré režijní vedení dětských herců, to se málokdy vidí. Postavy zatím "nahozeny" dobře, nejednoznačně, což je dobře. Uvidíme, co příběh a jak dál. Trochu mi vadí sousedka drbna, jak je přepjatě pojatá, je to trochu klišé. A i "teta" je až nějak moc nabručená a lakotná, přes čáru. Opět tradiční chyba - film z konce 2. světové a hlavní hrdinka má vyholené podpaždí? ()
Jiří Strach je režisér velkého formátu a potvrzuje to i v tomhle malém televizním dílku. Solidní příběh, výborné herecké výkony, pěkná kamera. ()