Rad nešťastných príhod

Tento typ snímků, tj. míchaninu mezi rodinným, dobrodružným filmem, komedií a fantasy, obecně nemám rád. V hlavní roli vystupují přemoudřelé a po americku typicky hezounké děti (zpravidla obklopené extrémně hloupými a nechápavými dospělými), které musí čelit nějaké modifikaci zla a přitom zažijí n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-á dobrodružství. Tihle hlavní "hrdinové" mi lezou na nervy, a tak se mi nezřídkakdy (přesněji řečeno skoro vždy) stane, že fandím záporákům (a spolu nimi chci dát těm spratkům lekci; což teda nikdy, vůbec nechápu proč, neprojde, ale čím víc špatností se jim stane, tím líp :-) ). Jenže těžce a nevtipně přehrávající Carrey si moje sympatie nezískal (já ho snesu asi opravdu jen v dramatu), tím pádem už nebylo fandit komu a všechny postavy (možná snad kromě tetičky v podání Meryl Streep) mě brzo přestaly zajímat a spolu s nimi i děj. Takže mi zbyla zase jenom formální stránka filmu, ale ta mě bohužel taky nijak zvlášť neohromila (dokonce ani hudbu jsem moc nevnímal). K tomu si připočtu moralizující a velmi "poučný" konec a na průměr (třeba i slabší) to ze svého pohledu už fakt nevidím. (11.12.2011)

zábavná burtonovsky podivná jednohubka s docela krutými dějovými zvraty a na příběh s dětmi s omezením PG docela temnými motivy. Samozřejmě docela umně zabalenými a zamaskovanými. Svět a celý děj je opravdu zajímavě rozvíjený, no zdálo se mi to jakési příliš přecpané a pořádně neuzavírané + po nějaké době se neustále opakovaná příběhová smyčka začne trochu zamotávat a taky ztratí to prvotní kouzlo bizardnosti. Naštěstí je tu excelentní Jim Carrey, který se zhostil role hraběte herce Olafa skvěle a zase okouzluje svou výstředností a hnusností/slizkostí. A pak je tu vlastně i celé další obsazení, které snad nemohlo být ani více sympatické, od hlavního dětského tria (Emily) přes kupu hvězdně vybraných vedlejšáků, podle mně si ze sebe dělajících pořádnou srandu. No celkově tomu stále chybí nějaký větší náboj, ale kvůli té rozkošné temné atmosféře a pár úžasně zábavných scén dám 4 (12.02.2011)

Nevím, co z tohohle počinu budou mít děti. Ponurá stylizace (která mě ovšem moc nenadchla - to, co mělo být temné bylo jen "tmavé" s barevnými filtry nebo CGI pozadím a tmu řešil akorát naprostý nedostatek ppřirozeného světla), ne zrovna silný a rychle ubýhající děj a pár"dospěláckých" narážek a vtípků dětem asi sedět nebude. Pro dospělé je zase děj moc předvídatelný, přímý, kvůli dětem málo drsný. Tvůrci si měli ujasnit, pro koho vlastně film točí. Kdyby se atmosféra skutečně potemnila a postavy dovedly do extrému (ne pitvořivého, ale opravdové výstřednosti), mohlo vzniknout moc pěkné "burtonovské" fantasy. Takhle jde o podivný mišmaš, který neví kam sám sebe zařadit (rodinná temná fantasy komedie? Radši ne..), ale má i pár kladů - dobré herce (Jim Carrey zase jednou k nepoznání, Meryl Streep je krásně zmatená a i děti hrajou obstojně), několik pěkných momentů (mimino zakousnuté ve stolu, příprava večeře pro Olafovy hosty) a místy i zajímavou vizuální stylizaci (kulisy, kostýmy, mix viktoriánské doby a současnosti - všimli jste si, že Poe jezdil Tatrovkou?). (18.08.2007)

Nu, asi nebylo nejšťastnější spojit první 3 díly třináctidílné série do jednoho filmu. Na druhou stranu, jeden knižní díl je na celovečerní film opravdu nedostačující. Jako vášnivý čtenář literární předlohy jsem si film nakonec pěkně užil. A mně jindy ne zcela sympatický J.Carrey odvedl slušnou práci...Jsem zvědav, jestli dojde i na Zákeřnou nemocnici, Ponurou sluj nebo Masožravý lunapark, páč tím se nám nejspíš filmová podoba úplně vymaní z ranku - pro dětského diváka... (25.12.2010)

Místy skutečně šťavnaté nápady nabízí režisér Brad Silberling společně s neselhávajícím Jimem Carreym v roli hamižného a cílevědomého strýčka Olafa. Hned od prvních minut je zřejmé, že se v téhle pohádkové fantasy bude hrát na podstatně černohumornější notu. Bez křečovitých scén využívá klasických propriet pohádkového žánru a s chutí je převrací, s láskou si z nich utahuje nebo je dovádí do relativně nezvyklých point. Tvůrci nám tak vmetou několik vrchovatě úsměvných momentů, škoda jen, že s přibývajícími minutami tempo i děj ztrácí na působivosti. Na závěr se nezapomene ani na naivní dětské představy a rázem tu máme nadprůměrnou 70%ní rodinnou podívanou, okořeněnou neokoukanými dětskými tvářemi a hereckými veterány, kteří snad ani nedokáží zklamat. Lemony Snicket je prostě JINÝ!! (04.07.2008)