Canterburské povídky
I racconti di Canterbury
Les Contes de Canterbury
The Canterbury Tales
Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Hugh Griffith, Ninetto Davoli, Franco Citti, Robin Askwith, Francis De Wolff, Pier Paolo Pasolini, Josephine Chaplin, Vernon Dobtcheff, Laura Betti (viac)Obsahy(1)
Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Dekameron (1970), třetí částí byl snímek Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (80)
Film sám o sobě není nijak špatný, ale poprvé se mi po zhlédnutí chtělo zvracet, brečet a mlátit halvou do zdi. Ellimere:Paolini=0:1 ()
Pasolini opět boří tabu a zobrazuje sex a násilí tak, jak to už v Dekameronu nestihl. Bohužel, proti oproti prvnímu dílu trilogie života je tento film nudnější a jakoby zběsilejší, neuveřitelnější a především už jaksi "okoukaný". To co mě v Dekameronu bavilo mi tentokrát přišlo pouze jako zajímavé. Líbila se velmi osobitá představa pekla:) ()
Stredná časť Pasoliniho trilógie života je asi najvulgárnejšia. Aj tento film vznikol podľa klasického diela svetovej literatúry, tentokrát podľa Canterburských poviedok, ktoré sú dielom anglického básnika Geoffreya Chaucera a odohrávajú sa v stredovekom Anglicku. Podobne ako v Dekamerone, aj v tomto filme je množstvo viac, či menej sympatických figúrok z ľudových vrstiev, ktorí riešia svoje sexuálne problémy. Pasolini sa nevyhýba ani zobrazeniu prenasledovania homosexuálov. Jeden z nich skončí kvôli svojej sexuálnej orientácii na hranici, keďže nemá dostatok finančných prostriedkov na to, aby podplatil sudcu. Samozrejme nechýba prdenie, močenie z balkóna, holé zadky a samozrejme penisy, ale aj homosexuálny styk, či variácia na chaplinovskú tému. V závere filmu Pasolini demonštruje svoje antiklerikálne názory a ukáže nám, ako vyzerá sranie mníchov zo Satanovho zadku. Toto všetko pôsobilo možno začiatkom 70. rokov šokujúco, v dnešnej dobe to šokujúco a kontroverzne môže zapôsobiť asi len na naozajstných puritánov. ()
Pan Pasolini pokračuje ve své interpretaci, a velmi zdařile, silných témat.Tímhle dává nahlédnout do svých náhledů na Chaucerovo dílo, které je považováno za základ anglické poezie.Své vklady nezapře a nejsou na škodu, a také vůbec není na škodu, že si mistr tu a tam střihne ve svém díle nějakou menší roli.Jednotlivé části Chaucerova díla přecházejí plynule a hlavně přirozeně v sebe.Snad všechny lidské vlastnosti, paradoxy a komična, které život přináší.Smích nahrazují slzy a naopak, a někdy obojí současně.Každý z nás se v tom jistě najde alespoň dílem.Půvabný film. ()
Vážení přátelé...Tohle Pasoliniho dílko šlo tak nějak zcela mimo mě...Prostě nezájem, nuda... ()
Možná jsem zvláštní, ale těmhle filmům rozumím moc dobře. A některé myšlenky jsou hodně silné... podání jsem překousnul :) ()
Opravdu odvážné zpracování. Člověk se ostýchá pomyslet, natož činit. Povídky jsou pro mě důkazem, že zvrácenost v nich zobrazená je pojímána jako něco naprosto přirozeného a lidského, čehož si cením. Není nad normalitu. Protože většina zobrazeného je v současné době tabu, tím víc mě to utvrzuje v tom, že zvědavého diváka to plně uspokojí či sexuálně nabudí. Ale ti škaredí lidé to můžou pokazit, větší šeredy jsem dlouho neviděla. Domnívám se také, že každá povídka má člověka něčemu naučit a v něčem poučit. Což bylo úmyslem autora literární předlohy. ()
Sprostý, občas vtipný... jinak je tohle asi nejkvalitnější verze. Bohužel knihu jsem nečetla, tak nemohu posoudit, jak moc je zpracování autentické. ()
pěkné kostýmy, ale jinak z celé trojice nejméně zajímavé příběhy... ()
V titulcích filmu uvedeno: země původu (pouze) Itálie; rok výroby 1971. ()
Projekt 100 (1999) ()
Pitoreskní obraz středověku a nádherné lokace. Sex a nic jiného než sex. Přízemně působící humor. No, středověk byl prostě takový. A Pasolini si to uměl dost dobře představit. Jenže na rozdíl od knižní předlohy netrpí Pasoliniho vizualizace jakýmkoli přesahem. Škoda, přeškoda. ()
Podivná estetika nejen tohoto snímku, ale celé "trilogie života" mně přijde srozumitelnější, co jsem si uvědomil, že PPP trávil mládí ve stínu boloňských Věží. ()
Nikdy nehodnotím filmy, se kterými jsem detailně seznámena pouze skrze ukázky klíčových scén. Ovšem něco tak nechutného, trapného a naprosto odpuzujícího nelze jen tak vymazat z paměti. ()
Jsem poněkud na rozpacích. Na jedné straně amatérské herecké výkony - neherec Pasolini mi přišel jako největší hvězda, ten člověk měl krásné oči, všimli jste si?, jak už kdosi podotkl, iritující opálení herců podle plavek, povídky řazené poněkud chaoticky, na druhou stranu záběry na Pasoliniho alias Chaucera hodné mistrů typu Vermeera nebo Hanse Holbeina (anglická renesanční malba se vskutku nemá čím pyšnit, tamní vládci dobře věděli, proč povolali holandské mistry) a jako třešnička na dortu alegorie a la Hieronymus Bosch. K tomu postmodernistický chaplinovský motiv a Pasolini jako prodavač občerstvení při "zábavném" upalování mnicha. Z téhle perfektně stylisticky zvládnuté scény mrazí; automaticky mě napadl Nohavicův text Ještěže člověk neví, co ho čeká. Prozatímních 60%. ()
Úplně sqělý Pasoliniho film... Bavila jsem se od začátku do konce. Klidně si můžete myslet, že jsem nějak sexisticky založená (já si to nemyslím), ale prostě můj jednoduchý a zvrácený smysl pro humor se v tomhle "uměleckém díle" naplno vyžíval.... Nebo to taky můžete říct o panu Pasolinim, ale já bych chtěla vidět vás kdybyste měli natočit něco z prostředí prostého lidu za anglické renesance... Maximálně povedené... 85% ()
* naviac za čertov prdiacich farárov ()
Snad se nebudete hněvat, ale já viděl jen bezduchou a připitomělou exhibici, jejímž jediným účelem bylo šokovat. Mě to alespoň svou naprostou blbostí šokovalo. Tohle že je Pasolini? No potěš! ()
Provokativnost bych od Pasoliniho určitě čekal, zároveň ale i s přesahem, kterého tady ovšem moc nebylo. Vyšel z toho takový ledabyle pospojovaný středověký pell-mell, ovšem dobře probarvený a okořeněný erotikou, smíchanou zároveň s ošklivostí. Vychází z toho nakonec, že svět se sice mění, ale lidé jsou v podstatě stále stejní. ()
Kdyby rodiče vzali malého Piera Paola k Sigmundu Freudovi aby ho trošku proťuknul a řekl mu jak se to s ním má, možná by nás on sám později ušetřil podobných blbostí.. ()