Pink Floyd: The Wall

Důkaz toho, že k dobrým textům lze vytvořit smysluplný, vizuálně atraktivní obraz. Bravo. (09.11.2004)

Skvěle technicky odvedené dílko, které přes všechnu tu alegorii drží pohromadě. (21.02.2003)

Upřímně bych tenhle film označila jako extrémně psychický náročný. To mu ovšem na kouzle neubírá, spíš nutí člověka fascinovaně zírat na tu přehlídku témat, obrazů a myšlenek, přičemž si ani při těch morbidnějších scénách oči zakrývat nebudete. Je až nepochopitelné, kolik symbolů ve filmu najdete – politických, hudebních i spojených s obyčejným životem. Čím víckrát film vidíte, tím více ho nejspíš chápete a tím více symbolů rozluštíte. Vždyť sama ‚zeď‘ toho může přece tolik ukrývat. (04.06.2009)

Asi za to môžu prehnané očakávania, aj keď som nemal predstavu, čo mám od filmu vlastne očakávať. Videl som už dávnejšie v rámci filmového klubu, ale moje prapodivné pocity po vzhliadnutí filmu, keď som nevedel, čo si mám vlastne o ňom myslieť, si ešte dobre pamätám. Typ filmu, ku ktorému sa asi pre objektívnejšie hodnotenie treba po určitom čase vrátiť. Možno až potom, keď začnem počúvať Pink Floyd, čo som ešte neučinil, ale mám to v pláne. VIDENÉ ZNOVA 11/20: Objektívnejšie konštatujem, že The Wall na druhýkrát funguje rozhodne lepšie a menej zmätočne. Nedá sa síce tvrdiť, že ide o nadčasové dielo, kritika a celkový feeling sú mierené na konkrétnu dobu a miesto, avšak práve v tejto nostalgii u mňa tkvie to najväčšie kúzlo filmu. Až má človek chuť si pustiť po The Wall celých Profesionálov. (08.01.2013)

Vrcholná ukázka dokonalýho prolnutí stylový hudby a stylovýho filmu. Nevím o tom, že by se někomu po tomhle filmu nebo před ním podařilo převést rockový album na plátno tak přesvědčivým způsobem. Ten film by obstál i sám o sobě, i když od hudby ho samozřejmě oddělit nejde. (13.12.2006)

Naprosto úžasná záležitost ve vemi ohromujícím a ochromujícím zpracování. Až na pár songů byla tahle skupina přede mnou totálně utajována. Mám tedy rozhodně co doposlouchávat, protože jejich hudba je skvělá. Akorát nemohu stále pochopit proč jsem téměř ve všech animacích viděl mužskou či ženskou chloubu, okrasu, ozdobu, neštěstí, či jak to vůbec nazýváte. To je ale taková odbočka. Já prostě nevím, co tomuhle filmu vytknout. Po zhlédnutí většíny filmů mám nápady, jak by se dal každý z filmů vylepšit tak, aby byl z mého pohledu bezchybný. U tohoto filmu mě však nic nenapadá. Z toho plyne, že bezchybný asi je. Nikdy dříve by mě nenapadlo, že sled videoklipů na mě dokáže takhle zapůsobit. Vlastně ani nevím proč nedávám plný počet. 4* jsou však povinností. (14.03.2012)

U hudby kapely Pink Floyd se zrovna příliš nerozplývám, ale tento film mě přesto zaujal a to hlavně svým skvělým zpracováním, za které si Alan Parker zasluhuje uznání. Je zde ovšem fakt, že jsem se v určitých zdlouhavějších pasážích nudil. To asi nejvíce uškodilo požitku z filmu. Rozhodně jsem však rád, že jsem tuto (jak již bylo poznamenáno) "povinnou četbu" mohl zhlédnout a dávám skvělých a plně zasloužených 7/10. (24.12.2006)

Ze začátku jsem dával svědomitě pozor, abych se v tom neztratil a chytil pointu či smysl této koláže či jak to nazvat. Zhruba po půli mi došlo, že ať už tam nějaký je či není, já ho tam neobjevím, takže jsem to vypnul, protože mne to nebavilo. Nevýrazná hudba Pink Floyd (kamenujte mne) tomu také přispěla... 40% (11.12.2012)

Když jsem začal poslouchat Pink floyd, bylo to právě album The Wall. Proto jsem se nemohl dočkat až uvidím tento kultovní snímek s Bobem Geldofem (jehož jsem měl tu možnost vidět i naživo na Colours of Ostrava). Vše, co mi po zhlédnutí snímku zůstalo, byla jen otevřená pusa, mráz v zádech a slza v oku..hluboké, drtivé, pinkfloydovské.. (06.04.2005)

Pink Floyd jako kapela mi moc neříká, ale na The Wall jsem se těšil už kvůli Alanu Parkerovi. Dočkal jsem se ale něčeho, co mne naprosto zklamalo (tedy kromě We don't need no education). Škoda, další klasika, která zklamala. (24.10.2006)

Nicota, zmar a rouhání životu - to vše zabalené do (nutno uznat) vysoce uměleckého roucha. Proto chápu celkem vysoké hodnocení, ale já ho pro obsah dát nemohu. (Umělecké hodnocení 5!): tohle ovšem naprosto skvělé: https://www.youtube.com/watch?v=P2zpA5dvUl4 (12.07.2011)

Hudba Pink Floyd ma, s jednou výnimkou, nikdy nenadchýnala, texty oslovujú asi inú generáciu a tento klipfilm som pozeral, aby som sa dozvedel, prečo je v prvej dvojstovke. Aj tak to neviem a už radšej nebudem ani zvedavý. (30.08.2009)

Krásna hudba, moc chytľavý príbeh. Pre milovníkov tejto kapely lahôdka. (12.03.2006)

Nikdy jsem nemiloval operu Leoše Janáčka, přesto mi "Lev s bílou hřívou" v průběhu let skončil ve filmové TOPce. Nikdy jsem neposlouchal a nevyhledával hudbu kapely Pink Floyd, některé skladby tady na mne působily depresivně, přesto jsem si Parkerův film The Wall, který na mne udělal silný dojem, pustil letos již podruhé a přidávám mu po opakované projekci i zbylou pátou hvězdičku. Zajímavé, jak film někdy dokáže ve mne vzbudit obdiv i k zcela jiným druhům umění. The Wall je krásným příkladem, jak lze vyjádřit pocity, názory na problém i kousek lidského příběhu různými způsoby... vizuálně, hudebně, textově... Alan Parker dokazuje, že to lze rozhodně i dohromady. Já prožil u tohoto filmu celou řádku silných pocitů, často se nacházel v nepříjemném mrazivém transu, ale tentokrát jsem se vedle obdivu nad vizuální stránkou a myšlenkovou hloubkou ještě více nadšeně zaposlouchal i do skvělé originální hudby. ,,To není bolest, to se jenom vyvíjíš..." Z veškerého dění ve dvou linkách na přeskáčku mezi současnou situací rockového hvězdy a jeho tíživých vzpomínek na dětství během války mně asi nejvíc zaujaly dvě až mrazivě podobné scény zobrazující podléhání "vůdci" a okolitému davu: poprvé v podání žáků během školního vyučování plného přísných direktiv ze strany učitele (završeno krásně výstižnou animací s masky a mlýnkem na maso!), podruhé v podání jásajících fanoušků na rockovém koncertě kapely. U holící scény vysloveně trpím, ale jsem rád, že film nekončí pesimisticky, naopak tolik něžnou písní s pozitivním poselstvím... 31.7.2020: Sbohem pane Parkere, odpočívejte v pokoji a děkujeme za úžasné filmy! 90% (01.08.2020)

Jeden koment na IMDb hovorí, že Pink Floyd: The Wall je útok na divákove zmysly. Nie, nie je to útok, ale vyslovene teror na zmysly. Neuveriteľne dokonalý zážitok - hudobný, vizuálny, umelecký. Málokedy vychádzam z kina tak, že sa nezmôžem na jediné zmysluplné slovo... Vychádzajúc z The Wall sa tak stalo.. 10/10 (06.10.2006)

Spíše než o film jedná se o sled psychidelických obrazů doprovazených hudbou od Pink Floyd. Nepochopil jsem to ale rozhodně to je pozoruhodná podívaná s výbornou hudbou. (02.03.2008)

Viděno 8x cca + 18. 1. 2010 - 1 + 1/2 filmu - 90% (20.11.2009)

Zírat, vnímat a plakat. Štěstím. (30.12.2017)

Co k tomu dodat? Nejoblíbenější album mé nejoblíbenější skupiny ve filmové podobě, co víc si přát... (27.03.2011)

Moja absolútna top srdcovka! Úžasný „soundtrack“, Watersova lyrika(alebo scenár?), ktorá chytí za srdce a núti k zamysleniu, nezabudnuteľný výkon herca-amatéra Boba Geldofa, kultové animácie Geralda Scarfeho, brilantná réžia Alana Parkera-toto všetko dokopy tvorí fenomenálne dielo,ktoré je tak obsahovo bohaté, že snáď nie je možné zachytiť všetko na prvých pár pozretí. Videl som Stenu 16 krát a stále nachádzam niečo nové“all in all we are just another brick in the wall“ (22.01.2006)