Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Réžia:
Alan ParkerScenár:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrajú:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (viac)Obsahy(2)
Režisér Alan Parker nakrútil hudobný film Pink Floyd: The Wall podľa scenára Rogera Watersa, speváka a basgitaristu kultovej skupiny Pink Floyd. Snímka je filmovou vizualizáciou rockovej opery z roku 1979 The Wall, ktorú skupina už predtým niekoľkokrát realizovala vo výpravnej javiskovej verzii. Hudobný námet, hrané pasáže a animované výjavy sú spojené rámcovým príbehom rockera Pinka, Watersovho autobiografického alter ega, ktorého traumy z detstva a frustrácia z úspechu doviedli k úplnej sebadeštrukcii. Počas amerického turné v hlbokých depresiách zostane zamknutý v hotelovej izbe. Vracajú sa mu spomienky na detstvo, poznačené smrťou otca - vojnového hrdinu, ale aj prehnanou materskou láskou a despotickou výchovou sadistických učiteľov. Každý negatívny zážitok sa stal len ďalšou tehlou do múru, chrániaceho Pinka pred okolitým svetom. Postupne sa tak odcudzil nielen fanúšikom, ale aj svojej nevernej manželke. Cestou po špirále depresií a excesov drogovej závislosti upadá do halucinácií, v ktorých vidí sám seba ako nacistického vodcu zástupov. Po precitnutí pred symbolickým súdnym tribunálom skladá účty z rán i previnení a musí sa podrobiť rozsudku: zbúrať múr a otvoriť sa svetu. Film bez lineárne budovaného deja a bez tradičných dialógov len prostredníctvom sugestívnych animovaných obrazov Geralda Scarfea a apokalyptickej hudby z albumu The Wall vypovedá o izolácii, šialenstve a skrytých traumách, ktoré z týraného môžu urobiť tyrana. (RTVS)
(viac)Recenzie (583)
Velmi působivé!!! Hodně emotivní příběh Pink Floyda, který si kolem sebe staví zeď, aby unikl ranám z okolního světa, každá je "another brick in the wall"... Vše dobarvují originální a revoluční animace Geralda Scarfeho. Myslím si, že lepší milostná scéna, než jsou jeho květiny, snad ani neexistuje! Vše je velmi nápadité, žádné ohrané fráze a momenty - tak se mi to líbí! ()
Pro fanoušky Pink Floydů povinnost a pro ty ostatní vlastně taky... ()
Písničky od Floydů, které znám názvem, bych mohl spočítat na jedné ruce. Z osazenstva znám jenom Waterse a celkově mě ta skupina nijak nebere, takže The Wall je spíš jen doplňokovou podívanou. A jak to dopadlo? No nic moc. Sice filmem zněly povětšinou chytlavé melodie a animované sekvence byly naprosto dokonalé a geniální, ale výsledek je trošku jedna velká nuda. Alan Parker mi prostě moc nesedí. ()
Jeden by se rád rozepsal o spoustě zajímavostí, ale všechny důležité shrnul don corleone ...tak to by bylo nošení dříví do lesa. Každopádně pro mne je Zeď jedním z nejlepších hudebních? rockových? no to je jedno, filmů. Popravdě řečeno, takovou vizuální žranici jsem od Alana Parkera nečekal. Velice podařené je skloubení složky hrané a animované. Animovaná část filmu je zčásti snová, zčásti bizarní, metaforická - něžný sex rostlin přechází v brutální zápas, kdy vagina nakonec požírá penis....letadla se mění v kříže, britská vlajka se mění v krvácející kříž, holubice pronásledovaná orlem a všudypřítomná zeď. Žáci ve škole bez tváří padají do obřího mlýnku na maso - všechny zprůměrovat, nikdo nevybočí. Hrůznost totalitních režimů - zkřížená kladiva, pozdravy, projevy. Rasismus. Válka. Justice - řvoucí zadnice se soudcovskou parukou nemá chybu. A nakonec - rozbití zdi, smíření, děti všech ras pospolu...a vynikající hudba, která nese příběh dopředu jako obří vlna tsunami. Stále a dokola si film pouštím a stále nemám dost... ()
V současné době Floydy poclouchám docela dost. Album the Wall se mi líbilo ze všech jejich alb téměř nejméně a nechápal jsem proč je zrovinka okolo tohoto alba takový humbuk. No a tak jsem se pustil film a už to chápu. V kombinaci s tímto filmem dostává hudba zcela nové obrysy a kombinace písniček, filmu a kreslených scén je úžasná. Waters si to tady účtuje s celým světem a jeho vztek/smutek efektivně přenáší i na diváky. ()
Žánrová hudební klasika. Film nic, hudba vše, jsme na průměru ve filmové databázi. ()
Tomuhle můžou konkurovat už jenom The Residents 2 malarkey: jak bys mohl pamatovat něco zásadního, když vše zásadní bylo v době, kdy tě tvůj fotr tahal ve vejcích v trenkách s kapsou na prdeli, pitomečku? ()
Tohle opravdu není můj šálek kávy.Sice je to na svou dobu vcelku originální dílko,ale mě jak vizuálně tak hudebně (až na dvě písničky) nezaujalo,scény podle mě působily klipovitě až se nebojím napsat- nesourodně. ()
nedoporučuji sledovat na zaobleném stropě při spánkové deprivaci. ()
Pink Floyd: The Wall je dost možná jeden z nejzvláštnějších filmů všech dob a přesto právě o něm jeho titul zvláštního filmu znamená velmi lákavou lichotku. S použitím hudby Pink Floyd a inspirovaním skutečného života frontmana této skupiny Rogera Waterse vznikl film, který vznikl společně s novým albem Pink Floydů- The Wall. Režie se ujmul velký fanda Pink Floydů Alan Parker a právě on je strůjcem téhle šílené podívané, která vlastně vznikla bez žádného sepsaného scénáře a jenom stála na textech a vnitřních pocitech Rogera Waterse. A přesto vznikl jeden z dost možná nejosobitějších filmů všech dob. Pink Floyd má prvky muzikálu, fantasy a zároveň obsahuje výrazné a důležité animované sekvence. Je to celé velmi ambiciozní spojení Watersových vnitřních konfliktů s velmi silným pojetím, které velmi snadno jde do morků kostí. Hlavní hrdina Pink je na založen na traumatech ze života Rogera Waterse- Stejně jako Roger přišel Pink o otce za 2. světové války což byla zásadní událost jeho života, která ho ovlivnila a Waters velmi často na chybějícího otce vzpomínal i ve svých textech. Zároveň film pojednává o Watersově/Pinkově až příliš starostlivé matce, komplikovaného manželství a následného pohledu na svět. Celé tohle inspirování Watersovým životním příběhem je poté doprovázeno skutečně nepříjemnými výjevy a především je The Wall filmem, který vyniká především hudbě Pink Floydů. Hudba Pink Floydů, jejich album The Wall a film Pink Floyd- The Wall společně fungují v silné symbióze a ve finále dohromady tvoří opravdu výrazný filmový zážitek. Waters si měl původně zahrát i hlavní roli Pinka, Alan Parker mu ale upřímně řekl, že je jako herec neschopný a zvolil tak právě Boba Geldofa, který do role rozpolceného a zničeného umělce sedne bravurně. Zároveň na mně ale Geldof už pohledu působí nesympaticky a měl jsem kvůli tomu tak trochu problém k The Wall pevně přirůst. Tohle ale není film, který by sázel na herecké výkony či postavy samotné o sobě (ten film vlastně pořádně nemá ani jedno z toho). Jde totiž především o skutečnou ukázku silného vizuálního zpracování a především velmi komplikované mysli právě Rogera Waterse. Je Pink Floyd: The Wall vlastně skutečně film nebo jenom 90-minutový videoklip? Za mně jde o něco mezi tím a rozhodně to neznamená něco negativního. Je to velmi zvláštní snímek ke kterému se dost možná automatická cesta hledá příliš těžko. A přesto divák po zhlédnutí pozná, že viděl něco mimořádného. Pink Floyd: The Wall rozhodně není jen další kostkou ve zdi ale specifický filmařský unikát, který je dnes právem označován za kultovní klasiku....... ()
Budem v menšine, ale čo už. Film mi prišiel prázdny, plný lacných myšlienok, ktoré sú ešte lacnejšie podané (ale na druhej strane ma nenudil). Nejako extra nemusím ani Floydov, texty mi tu navyše prišli občas až katastrofálne. Zabite ma za to. Aj tak som to pozeral viac menej len kvôli (inak úžasnému) Bobovi Geldofovi, ktorého (tak ako jeho kapelu The Boomtown Rats) na rozdiel od Floydov počúvam veľmi rád. Koniec koncov nie som na tom až tak zle, ani Bob Geldof nemá rád Pink Floyd ... ()
Pink Floyd není má krevní skupina, ale tohle je taková sugestivní výpověď, že mě z toho až mrazilo. Doporučuji zvýšit volume na maximum. ()
Slovy nelze vyjádřit pocity, které mnou probíhaly při sledování tohoto skvostu. Jednoznačně nejlepší hudební film všech dob. 100% (jediný co zamrzelo bylo zkrácení písně Waiting for the Worms a vynechání písně Hey you a The Show Must Go On)...... || "All alone, or in twos. The ones who really love you walk up and down outside the wall. " ()
geniální hudba Floydů bohužel utopená v mně nicneříkajícím experimentálně-halucinogenním guláši střípků a obrazů... škoda, asi jsem čekal úplně něco jiného... 70% ()
The Wall, aneb parádně zfilmované delirium. Dejte si jointa, pusťte si nějaký dokument z války, k tomu animovanou řezničinu s mlýnkem na maso a máte film, který nemusíte pochopit, ale budete ho mít rádi. Pink Floyd je zásadní skupina, která tímto albem vkročila do Valhaly...Bob Geldof sice vypadá jako oběť koncentračního tábora, ale bez něj by film ztratil kousek kouzla. ()
Jedna velká halucinogenní zeď. A k tomu boží muzika. Víc netřeba dodávat, to se musí vidět. ()
UPDATE 2020: Viděno snad podesáté. Dokonalé album dostalo snad nejlepší možné filmové zpracování. Lépe to nejde. ----- Dokonalá hudba + dokonalý obraz. ()
Dokonalé filmově-hudební dílo které se snad ani nedá popsat slovy. ()
Pane režisére, když se mi některý váš kolega líbí, poznám jeho styl. Jen u vás to mám tak, že čím víc vašich filmů jsem viděla, tím méně vás poznám. Pokaždé něco nového. Nyní jste se mi představil jako úžasný obrazotvůrce. Především animované pasáže překonávají hranici geniality. Tak už jste se Švankmajerem dva. Jen na okraj podotknu, že jsem ráda, že jste nenatočil poctu Evě a Vaškovi, protože se obávám, že by se mi takový film líbil a až by mi došlo, co to poslouchám, omdlely by mi uši. Hudba Pink Floydů je aspoň snesitelná, i když nepatří k mým favoritům. ()
Goodbye cruel world, I'm leaving you today... Goodbye. Goodbye. Goodbye. Goodbye all you people, There's nothing you can say, To make me change My mind. Goodbye. ()
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (viac)