Pink Floyd: The Wall

Svojho casu to muselo byt super. Ale priznam sa, nie som az taky fanusik Pink floydu. Ale uz o nom teda viem daleko viac. :) (17.12.2018)

Absolutní depka, ale geniálně provedená. (14.01.2006)

Film Alana Parkera The Wall by nemohol vzniknúť bez toho, aby mu nepredchádzal fenomenálny úspech rovnomenného albumu z roku 1979 britskej skupiny Pink Floyd, ktorú netreba nijako predstavovať. Iniciatíva prišla zo strany frontmana kapely Rogera Watersa sfilmovať ideový odkaz albumu a zakomponovať do hranej podoby hĺbku a nadčasovosť textov, ktoré stále uchvacujú a nikdy nestratia svoju pôsobivosť. Je príbehom chlapca Pinka, ktorého po celý život prenasleduje smrť jeho otca. Fakt, že padol za svoju vlasť (podotýkam Anglicko) mu zdeformovalo všetky hodnoty, o ktoré sa mohol v dospelosti oprieť, vrátane lásky k vlasti, či lásky ako takej. Film je odsúdením vojny, nacizmu, navonok dokonalého spoločenského systému, ktorý však zvnútra prehníva a silným naturalistickým varovaním od izolácie ľudskej duše. A naopak oslavou detstva, rodiny a materstva. Dotvoriť obraz čoraz silnejších depresií a samovražedných počinov dospelého Pinka dopomohli aj fascinujúce kresby uznávaného výtvarníka a karikaturistu politikov a rôznych významných udalostí Geralda Scarfa. Je treba si uvedomiť, že film vznikol na začiatku 80. rokov a spoločenský či politický apel tohto filmu vzhľadom na prípadný úspech u publika v tom čase by nabral neskutočné rozmery. Keďže je prešpikovaný symbolmi a odkazmi na vtedajšiu spolitizovanú spoločnosť, tak tie rozmery aj skutočne nabral. Pohľad na britskú zástavu, z ktorej sa vzápätí vynorí červený kríž krvácajúci rovno do kanála, tlmočí zbytočne preliatu krv a absurditu akéhokoľvek vojnového konfliktu. Parker politicky zachádza ešte ďalej, keď dospelý Pink, z ktorého sa stal rockový spevák postupne podliehajúci drogám a paranojam, vystúpi pred burácajúci dav až príliš pripomínajúci nacistické zhromaždenia za tónov pesničky "Run like hell". Emotívne najúdernejšími časťami filmu sú pasáže s chronicky známymi "Another brick in the wall", ako hlavný leitmotív celého príbehu, "Comfortably numb" a v neposlednom rade úžasná a úchvatná "Mother". Film The Wall bol rehabilitovaný v čase pádu Berlinského múru a odvtedy sa stal navyše najmarkantnejším symbolom odporu a slobody. Práve posledná spomínaná pieseň "Mother" zaznela aj počas koncertu v Berlíne na počesť pádu múru a to z úst Sinnéad O’Connor. Celý film, ktorý svojho času považovali za najdrahší videoklip (keďže vtedy začala vysielať aj MTV) popretkávaný hudbou skupiny Pink Floyd je hlavne intenzívnou túžbou človeka dostať sa cez pomyselný nekonečne dlhý múr, oddeľujúci osamotenú ľudskú existenciu od života za ním. My nevieme, aký ten život za múrom je, máme len tendenciu sa cez neho dostať, ale cesta cez múr vedie cez samého seba. Poetické, ale pritom tak trefné až omračujúce. Ostrý vizuálny podtext a dominancia hudobnej stránky činia z The Wall strhujúcu a neopakovateľnú filmovú mozaiku. (19.07.2006)

Geniální. I když hudbě Pink Floydů moc neholduju, musím uznat že tohle bylo fakt geniální.... Připadlo mi to jako jedna obrovská kniha ze které může kdokoliv číst a každý si z ní může vytáhnout to své a pochopit tento celek podle svého.... Edit. Pink Floydi jsou skvělí!!! (07.10.2006)

Jedno z mých nejoblíbenějších alb mé nejoblíbenější skupiny převedené do filmové podoby. Takže jaké asi čekáte hodnocení, co? (03.11.2007)

v tomto žanri total legendary (16.04.2008)

Sugestivní hudba a obraz, co víc k tomu říct. (19.04.2008)

Tenhle zážitek se nedá k ničemu jinému přirovnat. Jedna kultovnější scéna střídá druhou, naprosto úchylné animace a záběry, které by měli pouštět každému, kdo pomýšlí o své účasti ve válce. Díky za tu depku a husí kůži. (28.08.2008)

Jsem to ale hudební barbar! Hudba Pink Floydů mě vždy velkým obloukem míjela. Toto bylo poprvé, co jsem slyšel víc než jednu skladbu Floydů v krátkém časovém okamžiku. "The Wall" mě první hodinu pohltila. Zmítal jsem se v obrazech jdoucí pospolu s tematickou, melodickou hudbou s velmi silnými texty o ztrátě, válce, agresi .. Jenže poslední půlhodinu jsem se začal ztrácet, nechápal jsem, co "tím básník vlastně chtěl říci". Kreslené skeče jsou vskutku unikátní a pravděpodobně nejlepší z celého filmu. Teď můžu s klidem říct, že jsem o trochu menším hudebním barbarem. Silné tři * (26.03.2009)

Když jsem se poprvé podíval za západní hranice ( 1982 ) , moje první kroky vedly do obchodu s deskama a tam k regálu nadepsanému "P". Dvě hodiny jsem pak nebyl ochotnej dát album The Wall z ruky. No a druhý kroky vedly do kina na stejnojmený film. Přestože jsem neuměl ani německy a ani pořádně anglicky, kino mělo malý plátno a před filmem běžel nějakej německej týdeník, byl to jeden z mejch největších filmovejch zážitků v životě. Dodnes si jednou v roce koupim lahev Jamesona, zapálim si cigáro a tuhle sílu si vychutnám. (21.05.2009)

Film ***,ale hudba *****+* (07.11.2009)

Zmes farieb a hudby, kochajte sa... 8/10 (30.11.2009)

Ten kto počul album, ten kto ho pochopil, ten kto chce vidieť film - musí hneď hodnotiť viac, ako 3*. A ten kto ho vzhliadol a nepochopil - si ho musí(už len sám kvoli sebe) pustiť znova a dať 5*. Strhujúce... Keby som sa od lekára dozvedel, že mi zostáva posledných pár hodín života, tak si sadnem doma do kresla, pustím si The Wall a chcel by som zomrieť pri ňom.... Ďakujme Pink Floydu. A hlavne tomu, že sa predviedli v tých skvelých 80tich rokoch.....AMEN....Dokonalosť sama..... p.s Roger Waters forever!!! Zaujímavý komentár: Djkoma (09.01.2010)

Kdyby nic jiného, tak hudba je vynikající a nesmrtelná a nižší hodnocení si nezasouží. (11.01.2010)

Dva dny po shlédnutí mi v hlavě počá zní některé písničky a trochu mě to deptá. Je to hodně silné dílo s mnoha rovinami, jen není moc optimistické a člověk se na něj asi opravdu musí dívat opatrně. (20.02.2010)

Mistrovské dílo. (17.08.2010)

Pink Floyd, nepochopený básník a muzikant. Film z poloviny ukazuje jeho šílené vize světa, ve kterém žije a v druhé potom jako by se snažil najít klíč k novému světu, ale dostal se příliš daleko. Jeho prožitky z dětství, marné očekávání příjezdu otce, který zahynul ve válce, nepochopení ze strany učitelů, veřejná denunciace ducha, nenaplněná láska, frustrace z práce, neustálé útoky na Pinka ze všech stran, ať už chtěné či nechtěné. Zeď je zde přirovnání, kterým je možné parafrázovat cokoliv. Lidský život, člověka jako takového, jeho snahy, cíle i obrané mechanismy. A proto jej odsuzujeme ke zbourání zdi. Symbolicky pak došlo k prolomení pandořiny skříňky, kterou už nešlo zavřít. Film, plný abstraktních obrazů, které zdánlivě nic nespojuje. Ve skutečnosti jsou to snové vize a vzpomínky člověka, který vystoupal až na vrchol jen proto, aby z něj zase spadl. Nejdříve svou zeď nenávidíme, pak si na ni zvykneme a nakonec se bojíme, aby vydržela. (15.11.2010)

Sednout! Nemrkat! Poslouchat! Opravdu mistrovské dílo. (21.12.2010)

Pokaždé, když se na The Wall dívám, mám úplně nové asociace a nacházím nové paralely. (18.02.2011)

Nějak jsem se nikdy nedostal k hudbě od Pink Floydů, tak mi trvalo docela dlouhou dobu dostat se i k jejich filmu. Kdybych to měl shrnout, musel bych být studovaným psychologem. Film je vlastně celý o silných depresích, které podává tak jak by se podávat měli - hrubě. Zároveň při tom, ale ukazuje krásu paranoidního světa díky nádherným animacím. Alespoň pro mě. Nemohu soudit, jestli film hudbu od PF vyzdvyhuje nebo utápí(tak jak je tomu například Across the Universe s Beatles), takže určite to bude důvod ochutnat trochu jejich hudby. (17.10.2011)