Panoptikum Města pražského

Hříšní lidé města pražského byli výborní a rada Vacátko prostě chybí. Tak velké charisma, při vší úctě k tomuto jinak vynikajícímu herci, Jiří Adamíra prostě neměl. Navíc Ondřej Havelka místy působí spíše jako amatér a ne jako vyšetřovatel, což samozřejmě bylo záměrem filmařů, protože se teprve učí, ale některé dialogy svědčí o jeho opravdové hlouposti nebo absenci uvažování, kdy se opakovaně ptá na to, na co už bylo odpovězeno apod. Úvodní melodie je povedená, ale zbytečně dlouhá. Pořád mám rád starou Prahu, ale v závěru již vidíme první náznaky blížícího se nebezpečí nacismu. Ton kouzlo původního seriálu je pryč. Chybí větší smysl pro humor a v té kombinaci s kriminálními případy, což se v prvním případě povedlo prakticky dokonale. (17.06.2021)

Navázat na úspěšný seriál s do dnes nestárnoucím a stále vyhledávaným panem policejním radou Vacátkem byl docela odvážný čin. A jasně, dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Je pochopitelné, že nový policejní rada bude zcela jiný jak povahově tak i náturou, ale celkově to stejně vypadá velice podivně. Ztratilo se kouzlo staré Prahy a její galerky, ztratil se humor, ztratil se veškerý potenciál předchozího seriálu. První třetina katastrofa, druhá třetina jakž takž, no a třetí třetina celého seriálu už lze považovat za docela povedený. Celkově slabý průměr seriálového produktů, který to měl opravdu velice těžké a který se jako celek bohužel vůbec nepovedl. (06.12.2015)

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)

Jeden z lepších českých seriálů. Popravdě mě baví víc, než původní Hříšní lidé města pražského, ke kterým jsem si vypěstoval dost rozpačitý vztah. Nejslabší článek Panoptika je bohužel hlavní postava rady Korejse, který na mě působí jako dřevěný panák. Bohatě to ale vynahrazují postavy Brůžka, Boušeho a hlavně Souček Ondřeje Havelky, který hraje snaživého ale poněkud neobratného vyšetřovatele na výbornou. (31.05.2009)

Adamíra a Havelka v seriálu představují nádhernou ilustraci starého filozofického principu "Jednoty v rozmanitosti". Jejich herecké výkony totiž dosahují naprosto stejné kvalitativní výše, tj. nádherné prkennosti (=jednota), zatímco hlasovým projevem se od sebe liší jak komár a jaguár (=rozmanitost). Adamíra by si mohl z fleku střihnout vedlejšák v krematoriu, zatímco Havelka by byl tvrdou konkurencí Lábusovi při dabování Márž v obzvláště vypjatých hysterických záchvatech. (10.02.2013)