Panoptikum Města pražského

Hříšní lidé města pražského byli výborní a rada Vacátko prostě chybí. Tak velké charisma, při vší úctě k tomuto jinak vynikajícímu herci, Jiří Adamíra prostě neměl. Navíc Ondřej Havelka místy působí spíše jako amatér a ne jako vyšetřovatel, což samozřejmě bylo záměrem filmařů, protože se teprve učí, ale některé dialogy svědčí o jeho opravdové hlouposti nebo absenci uvažování, kdy se opakovaně ptá na to, na co už bylo odpovězeno apod. Úvodní melodie je povedená, ale zbytečně dlouhá. Pořád mám rád starou Prahu, ale v závěru již vidíme první náznaky blížícího se nebezpečí nacismu. Ton kouzlo původního seriálu je pryč. Chybí větší smysl pro humor a v té kombinaci s kriminálními případy, což se v prvním případě povedlo prakticky dokonale. (17.06.2021)

Snaha navázat na "Hříšné lidi" úplně nevyšla, i když je to na české televizní poměry pořád ještě velmi nadprůměrné dílko. Z "hříšníků" si ovšem bere především to, co mi na nich spíš vadí. Moskalyk tenduje (podobně, jako v "Četnických humoreskách") ke komedii a prakticky úplně se vytratila atmosféra a napětí, které je nejen základním kamenem každé detektivky, ale také nezanedbatelnou komponentou "Hříšných lidí"... Odlišné pojetí je patrné v režii, v zpracovávaných námětech i v herectví jednotlivých postav. Kromě citelného posunu v hereckém výrazu u Vinkláře i Bláhy je tu především mladé detektivní "ucho" v podání Ondřeje Havelky, což je postava vysloveně komická. Situaci naštěstí zachraňuje stále seriózní Adamíra, který tu taškařici vždycky vrátí do těch správných "detektivkových" mezí... Na druhé straně, rozehrávat komické etudy se tvůrců vcelku daří a některé jsou neuvěřitelně povedené, třeba nezanedbatelná část "Atentátu na ministerského předsedu" se vážně povedla... Celkový dojem: 75% PS: Jestli mě na panoptiku něco opravdu štve, tak je to, kromě špatně artikulujícího a neustále se přebreptávajícího Bláhy především utahaný úvodní jarmarečný mordýřský cajdák "Panoptika", který si vždy doslova přetrpím, případně jej přeskakuji, kdy mi to "médium" umožní... (28.07.2008)

Panoptikum Města pražského bohužel nebyl moc šťastný projekt. Nepodařilo se navázat na úspěšnost Hříšných lidí a po všech stránkách to byl o třídu horší seriál. Skvělý Marvan byl prostě nenahraditelný a navíc i kvalita jednotlivých příběhů byla dost kolísavá a většinou šlo jen o dost průměrné zápletky. Zbytek slavné mordparty mnohdy nedostal moc prostoru, což byla chyba, Adamíra se snažil, ale nebylo to prostě ono, Havelka mi tam moc neseděl a úvodní písnička, kterou zpíval Zedníček, byla hrozná. (11.12.2019)

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)

Mě se to líbilo, některé díly jsou snad ještě lepší než v původní sérii, občas je to víc groteska, občas víc detektivka. Jen ti pánové ze čtyřky nám jaksi zestárli a přijde mi, že pánové Vinklář a Bláha už tam jsou často jen do počtu. Ačkoliv v povídce ze Sudet (tuším, že "Příběh z dovolené") je Josef Vinklář jako hlava rodiny na dovolené naprosto fantastický :-) (31.03.2014)