Pred dažďom

"Čas nikdy nezomiera a ani kruh nie je guľatý." ___ Príbeh do kola v troch dejstvách o tom, aké absurdné a bolestné boli balkánske konflikty 90. rokov - tu konkrétne v prípade spolužitia Macedóncov a Albáncov (1), ako ich jedovaté ostne vybiehali ďaleko za hranice regiónu a zasahovali do životov aj nezúčastnených ľudí (2), a ako sa im nijako nedá uniknúť, ak je v nich raz človek akýmkoľvek spôsobom zakomponovaný (3). Kruhová narácia nápadito ruší zavedené poriadky chronológie a kauzality, maže zjednodušujúce vysvetlenia fungujúce prostredníctvom hľadania príčiny a následku a súčasne metaforicky výrazne poukazuje na to, aké ťažké je zastaviť rozbehnutý kolobeh nenávisti a násilia. Srbi a Chorváti neboli jediní... (17.12.2017)

tak vidite. aj v macedonsku sa najdu sikovni ludia.. troj poviedkovy filmik ponuka pohlad do malo znameho sveta krajiny, ktora zije na uplne inych hodnotach ako nasinec.. to prepojenie moze jemne pripomenut inaritua, ale nerad by som tieto dva styly zrovnaval..jednou vetou, filmovy labuznik by si mal urcite uzit. (01.05.2007)

Před deštěm je opravdu výborný film, jen divácky nepříliš vstřícný. Pokud jsou totiž pro větší část zdejších uživatelů u filmu největší přidanou hodnotou emoce epických rozměrů úhledně podávané na talíři až pod nos ( a žebříček těch nejlepších mi dává za pravdu), tady jim to tvůrci příliš neulehčují. Ne, že by snímek neobsahoval několik tragických okamžiků, jen se u nich nebudete nejspíš dojímat, zato se však ve vás usídlí neodbytný pocit, že tady není něco zatraceně v pořádku a válka je prostě svině co zasáhne každého kdo se k ní třeba jen náhodou přichomýtne a má moc ničit rodiny i dávné vztahy, viníky i nevinné. Pro někoho nuda, pro jiné silný zážitek...berte nebo nechte být. (31.08.2013)

Pulp Fiction nebyl jediný film, který si v devadesátém čtvrtém pohrával s časovou posloupností děje. Tady je navíc čas ohnutý, protažený skrz sebe sama, obrácený naruby a pak teprve zase napojený, takže jeho tok ztrácí směr, hoďte do něj kámen a kruhy se vám vrátí nejen zepředu, ale i zezadu a shora (viz též Kleinova lahev). To uspořádání mě tehdy i dnes fascinovalo víc než příběh samotný; dodává ještě větší váhu a osudovost všemu tomu absurdnímu řádění smrti (vratce vyvážené jedním těhotenstvím a jednou scénou ovčího porodu) v kontrastujících prostředích pravoslavného kláštera, londýnských kaváren a prostých domečků na albánsko-makedonské hranici. ****1/2 (08.12.2015)

"Balkán - to je, nebo spíš byl, veselý polostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snado milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války" (C.L.Sulzberger, 1950). Tak vitajte v srdci Balkánu, v tom začarovanom kruhu násilia, vášne a výbušnosti. Prvý príbeh je trošku nudný a patetický, druhý je zase trochu od veci, ten tretí to ale riadne dvíha. Macedónsko si zaslúžilo Oscara. (12.04.2017)