Všetci prezidentovi muži

Nehollywoodsky neatraktivní vylíčení mravenčí novinářské práce vedoucí k propíchnutí jedné z největších amerických politických kauz. Jelikož člověk už dopředu ví, jak to celé dopadne, je vysloveně trýzněn pomalým rozplétáním celého případu zahrnujícího desítky jmen, ke kterým nám mnohdy nejsou dodány tváře, ale zase sdílí radost z každého dílčího úspěchu těch dvou, kteří se hledali až se našli a sám by tohle dobrodružství velkých malých kluků žádný z nich neustál. Konec může působit useknutě, ale hoši se vlastně dočkali satisfakce už před ním, kdy je začali všichni respektovat a bát se jich. Jen ty obavy o vlastní život tam moc nejsou a hlavní postavy mohly být více rozkresleny. Konspirační schůzky v podzemní garáži či bránění se proti odposlechu ve vlastním bytě puštěnou hudbou a psaním si vzkazů dnes působí jako ohraná klišé, což ale není chyba filmu a záběr s oslavujícím Nixonem v televizi a Bernsteinem a Woodwardem osaměle zaujatě datlujícími v pozadí mi přišel úsměvný. (29.08.2010)

Mám slabost pro snímky o investigativní žurnalistice (Sladká vůně úspěchu, Vysíláme zprávy, Dobrou noc a hodně štěstí, Zodiac) a tohle je jeden z nejlepších. Lopotné kutání hluboko ukrytých informací hájí, ale neidealizuje. Připouští, že tahle práce je šílená dřina, časově náročná, vyčerpávající a monotónní (film nevypouští ani tu méně zábavnou část vyšetřování, například dlouhé přesuny na vzdálená místa, zbytečné návštěvy a nikam nevedoucí telefonáty), nechává však na divákovi, aby posoudil, zda výsledky pátrání stály za to (film končí před publikováním klíčového článku). Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: StarsFan, Faidra, Iroquaise, Merggie, Svadbos (29.04.2018)

Dve herecké superhviezdy Dustin Hoffman a Robert Redford v brilantnom snímku o afére Watergate + rezignácia amerického prezidenta Richarda Nixona, keď stelesnili novinárov Bernsteina a Woodwarda v sústredenej réžii Alana J. Pakulu, ktorý rozumie politickým záležitostiam. Je fascinujúce sledovať dvoch parádnych hercov svojej doby, keď je sympatické, že si ani jeden z nich nekradne film pre seba, tak by som to nazval, že sú rovnocenní s presne definovanou váhou, keď je vyváženosť presne na mieste. Film obsahuje množstvo informácii, ktoré LAIK, čo sa nevenuje politike, len ťažko vstrebá, ale je to podávané s nadhľadom, tak nie je šanca sa moc utopiť, i keď mierne topenie predsa môže byť... Mám rád politické thrillery, pričom tu sa zbesilo nestriela, práveže nezaznie ani jeden výstrel, nevráždí sa tu ako na bežiacom páse, a predsa to diváka dokáže fantasticky uspokojiť, zrejme pre vynikajúci scenár, dobre zahrané postavy a všade navôkol dýcha nepokojná atmosféra, ktorá veští niečo nepríjemné, báť sa o novinárov je na mieste, nebezpečenstvo môže skrátka prísť samo od seba, keď sa proste začne niekto niekde vŕtať, tak je pre určitú skupinu ľudí nepohodlný, neplatí to pre NOVINY WASHINGTON POST, kde existujú dvaja húževnatí novinári, ktorí sa síce vrhajú do napínavého dobrodružstva, volajú, zháňajú svedkov, dobŕdzajú, sú otravní, prudkí, cieľavedomí a našťastie sa môžu oprieť o pomoc od ich šefredaktora Bradleeho ( Jason Robards získal za túto rolu Oscara pre najlepší mužský herecký výkon vo vedľajšej úlohe ), ale celá ťarcha spočíva na pleciach Roberta Woodwarda a Carla Bernsteina !!! PS: Kiežby existovali na Slovensku novinári, ako Woodward a Bernstein, ktorí by KONEČNE poslali do chládku túto NAŠU skorumpovanú politickú, justičnú, ... HÁVEĎ !!!!!!! (17.08.2015)

Carl Bernstein a Bob Woodward v tak symbolicky americkém spojení "židovský mládenec po boku plavovlasého anglického protestanta riskují vše, nač jen pomyslíte, v zájmu pravdy a spravedlnosti," že to mohl vymyslet jen jediný scénárista - život - a obohaceni o protikladný šarm Roberta Redforda a Dustina Hoffmana dokazují platnost slov jedné španělskými tradicemi inspirované písně: "Není chlap, kdo býka skolí, pravý muž zápasí s voly!" Dokumentární ráz filmu může na někoho působit suše a zdlouhavě, pro mě je spolu s velmi dobře dýchatelnou atmosférou sedmdesátých let se všemi psacími stroji na kancelářských stolech, pevnými linkami a zápisníky v kapsách důvodem, proč na mě působí daleko víc než nějaké nadlidské výkony žurnalistických supermanů zdrhajících s notebookem v jedné ruce, kompromitujícími dokumenty v druhé a mobilem přidržovaným u ucha ramenem před bandou najatých zabijáků, pověřených umlčet jejich smělý hlas. Roberte, proč ses při natáčení Hrdinů a zbabělců nezkusil na chvilku ohlédnout těch třicet let zpátky a nevzpomenout si, jak vypadá pořádný kopanec na solar systému? A moji milí čeští žurnalisté, kdy se nějaký Bernstein nebo Woodward objeví mezi vámi? Hledám, hledám, nenacházím... (15.01.2008)

O Watergate jsem věděl zhruba tolik, co se dočtete v prvních dvou větách oficiálního textu distributora. Myslel jsem, že mi to bude pro sledování filmu stačit, ale nestačilo. Všichni prezidentovi muži na mě valili jedno jméno za druhým, po nějaké půlhodině jsem se v tom ještě vyznal, po hodině už vůbec ne a neměl jsem ponětí, kdo, s kým, pro koho nebo proti komu... Před koncem se sice leccos vyjasnilo, ale pořád jsem si připadal jako ztracené dítě v černém lese, no a samotný závěr jako by úplně chyběl. Nebo se mi to jen zdálo? Každopádně nemůžu filmu upřít působivou atmosféru a uvěřitelné herecké výkony (velmi se mi líbil šéfredaktor v podání Jasona Robardse). Až se někdy odněkud o Watergate dozvím více, rád se na film podívám znovu. Zatím dávám tři a půl hvězdičky. (21.11.2014)