Dekalóg
Dekalog, trzy
Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Piotr SobocińskiHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Daniel Olbrychski, Maria Pakulnis, Joanna Szczepkowska, Artur Barciś, Henryk Baranowski, Dorota Stalińska, Włodzimierz Musiał, Jerzy Zygmunt Nowak (viac)Obsahy(1)
V takřka reportážně natáčeném příběhu, spojeném s třetím přikázáním Pomni, abys den sváteční světil, vyláká Ewa (Maria Pakulnisová) bývalého milence Janusze (Daniel Olbrychski) od štědrovečerního stolu pod záminkou, že zmizel její manžel. Až do rána ho hledají po vánoční Varšavě a bez přiznání hrají na sebe hru, která maskuje Ewininu samotu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Pomni, abys den sváteční světil. Krzysztof Kieślowski využívá třetí Boží přikázání k existenciálnímu výkřiku osamělosti lidské duše. Zažité hodnoty společenské morálky jsou opět zkoušeny a provokovány v souvislostech reality a výchozím bodem je nevěra v ozvěně minulosti. Beznaděj vnitřního světa dosahuje svého vrcholu v rodinné spořádanosti vánočních svátků v obvyklých rysech společenské vážnosti. Hlavní postavou existenciální nejistoty cynického osudu je Janusz (dobrý Daniel Olbrychski), taxikář ve spokojeném čase rodinné soudržnosti. Minulost přichází bez vyzvání a pohrává si s vnitřním světem směsicí protichůdných pocitů. Soucit a touha se vzájemně vzhlíží ve fascinaci důvěrného pokušení, na ničem dalším v tu chvíli nezáleží. Posvátnost vánočního období hledí přímo do očí destrukci prázdnoty a samovolně spouští vlastní katarzi i nové odhodlání. Hlavním prostředkem k očištění je Ewa (pozoruhodná Maria Pakulnis), bývalá Januszova milenka. Samota dostává nejtrudnější vysílení právě během vánoc, prázdnota duše je trestem i dobrovolně zvoleným vyhnanstvím. Štěstí už je vyprodáno a v zoufalství se udržuje oficiální dekorum hry života a vášně. Výraznější postavou je také Januszova manželka (sympatická Joanna Szczepkowska), starostlivá žena s podezřením i pochybností, přesto nevyhrožuje, ani nevydírá a vystrašeně čeká. Z dalších rolí: vyděšený řidič tramvaje (Artur Barciś), probuzený lékař zdravotní pohotovosti (Krzysztof Kumor), zaměstnankyně nočního nádražního monitoringu na skateboardu (Dorota Stalińska), zapšklý pracovník záchytky (Włodzimierz Musiał), či Ewina příliš stará teta (Krystyna Drochocka). Třetí díl Dekalogu dráždí zakonzervovanou morálku předsevzetím i snahou o usmíření. Lidská osamělost zde přijala destruktivní podobu i pochopení na linii zločin - trest. ()
Vianoce, čas, keď sa ľudia zamykajú doma so svojimi blízkymi a zaťahujú závesy. Ewu trápi samota. ()
Absolutně nápadité zpracování jinak běžného přikázání. Každý světí jiným způsobem, vědomě či méně vědomě. Jakési vysvobození obou aktérů je provedeno nenásilně ku prospěchu jejich změny, nenutí nás soudit (možná nevíme koho), ale nechá nás zamyslet se nad nedořešenou minulostí, která se žene kupředu a jedinou možností je, abysme udělali krok, u něhož nevíme, jestli přinese své ovoce či nikoli. ()
Celou hodinu jsem nechápala chování ani jednoho herce. Žádná pointa. Pořád jsem čekala, co z toho vyleze. A ono nic:)) Ani po přečtení obsahu jsem to nepochopila. Možná mám úplně jiný Dekalog:)) Ale tohle je už 3. díl, který je otřesný... Nechápu to hodnocení ostatních... A co se týká tohoto přikázání, tak je to den jako každý jiný. Jen křesťanská propaganda a tradicionalisti se nás snaží uvěznit v určitých omezeních, které v reálném životě nemají žádný smysl. Jen se snažíme přesvědčit sami sebe, že jsou určité dny důležitější než jiné, ale je to celé fraška a nesmysl. "Hra" na ideální život. ALe jak tak koukám na ostatní komentáře, tak je tento seriál asi opravdu jen pro věřící (křesťany), takže pokud nejsi, širokým obloukem se tomuto podle mě vyhni... Protože je to nesmysl. ()
[3,5*] "Trudno być samemu w taką noc." Psychologická dráma venovaná sväteniu sviatkov (tretie prikázanie). No a atmosféra filmu (inak parádna) je teda vskutku "sviatočná": pochmúrne varšavské sídlisko počas vianočnej noci, totálne ožratý chlapík s vianočným stromčekom nevie trafiť domov, po úplne prázdnych zasnežených uliciach jazdí na malinkej poľskej fiatke mladá žena Ewa, ktorú popadol záchvat osamelosti. Proste žiadna slávnostnosť, či nebodaj veselosť, skôr smútok a bezútešnosť a v prípade osamelých ľudí ešte zvýraznenie pocitu osamelosti. Smutná hudba Zbigniewa Preisnera takúto náladu ešte umocňuje. Podobne ako v predošlej časti nie je hlavná hrdinka Ewa (Maria Pakulnis) veľmi sympatická postava, ale manipulatívna potvora s divnými hadími očami, ktorá nemá problém nasilu vytiahnuť svojho voľakedajšieho milenca Janusza (Daniel Olbrychski) od štedrovečerného stola s jeho rodinou, aby s nim mohla hrať akési jej podivné hry a nemusela sa cítiť tak osamelo. Film má niekoľko silne atmosferických scén (jazdy nočnými ulicami) a tiež pár scén s kategórie bizarných ("vytriezvovací proces" na záchytke, železničiarka na skejte). Mám s ním menši problém subjektívneho charakteru, keďže dvojica hlavných hrdinov mi nie je dvakrát sympatická (škaredý chlap a nesympatická baba s podivným správaním). "Ewa?" "Ewa." ()
Film, kvůli kterému budete mít náladu vyhladit ženské pokolení Vánoce nevánoce. Trochu do ústraní mizí zfilmované přikázaní, to, že se nemá smilnit a lhát a snažit se zabít lidi nebo jim přát smrt je tady o dost aktuálnější, než nějaké držení Štědrého Večera. ()
Vánoční čas je zatěžkávající období pro ty, kteří jsou osamělí. Od začátku jsem tušila, že Ewa lže. Možná to tušil i on, ale přesto s ní strávil noc, aby jí pomohl. Udělal to, protože ji kdysi miloval a nebyla mu lhostejná. Věřila jsem mu, že to vyřeší tak, aby svou ženu nepodvedl a on to zvládl. Pomohl své bývalé lásce jít dál se ctí. ()
Pomni, abys den sváteční světil.... ()
Kieslowski to zobral po svojom a nesklamal. Vytasil tentoraz Máriu Pakulnis, ktorá je hnusne rafinovaná, až je to skvelé, výborný výkon. Atmosféra noci, stiesňujúca samota, mihajúca sa symbolika, je tam vyjadrené všetko. ()
"Ne, budu doma..." ... přemýšlet, co vlastně tvůrci tohoto Lynchovského dramatu chtěli říci... ()
Život je ako deravá nádoba s neznámym objemom. Kvapku po kvapke odteká a vy neviete, koľko v nej ešte zostáva. A vy, vy sa musíte rozhodnúť, ako naložiť so zvyškom. Lenže ako? Výsledok si pozrite tu. ()
Zatím nejdivnější a slabší z Dekalogů, který už úplně maže jakýkoli vztah k přikázání - jen to, že se to odehrává o Vánocích ke třetímu přikázání odkazuje... ()
Frajer42 to napsal dobře. Do snímku se skutečně dovede ponořit jenom někdo. A já se ponořil, že jsem se málem utopil. Fuj! Jen málo snímků mě ukázalo sobě samému v takové nahotě... ()
Doufam, ze to priste nebude za dve, ale ted nemuzu jinak, nez za tri - tohle fakt nezasahlo... ()
boli predo mnou vyzvdihované úplne iné diely Dekalogu, ale tento na mňa zatiaľ (spolu s II) zapôsobil asi najsilnejšie. spomedzi mojích doterajších filmových zážitkov je to doposiaľ najpôsobivejšie stvárnenie krutej samoty počas sviatkov, kedy je človek citlivejší ako inokedy, najviac mu chýba blízkosť spriaznenej duše a spoločný rituál. navyše znova sa mi vyjavila citlivosť Kieslowského príbehov na interpretáciu. cez mnoho náznakov, ktoré sa vo filme objavujú iba raz, si možno vyskladadať celé pozaadie príbehu. a pod povrchom toho všetkého závažné emócie. biblicky úchvatné. ()
Velmi niterný obraz osamění a až Bergmanovského božího mlčení na pozadí skonu komunistického bezčasí, kdesi u nás, na východě. ()
Vizuální stránka je dokonalost. ()
Poutavá, až noirovská kamera zachycuje duchovní atmosféru sváteční Waršavy. Právě atmosféra, její pestrost a tajemnost, mě ke Kieslowskému přitahuje nejvíce. K tomu variace jeho oblíbených témat jako nádraží a náhoda. Z třetího Dekalogu sálá zoufalé odmítnutí samoty jako pokus o poslední vzdor proti nepřízni osudu. Jak je u Kieslowskeho zvykem, přiběh dospěje k neutěšenému konci, kde i přes zdánlivé zklidnění situace zůstává jistá pachuť smutku ze života. ()